Touha

40. KAPITOLA

JARED

Ten byt mě stál majlant, ale pohled na Maddie, jak probíhává z pokoje do pokoje se širokým úsměvem na tváři mi za to stál Taky tam byla většina nábytku, takže to vlastně cenově až taková pálka nebyla. Navíc jsem prodal svou starou postel a skříň, z čehož taky něco káplo. Ještě ten den jsme nakoupili všechny potřebný věci a i když jsem se snažil Mads přesvědčit, že to zatáhnu, ona razantně odmítla. Prej se ode mě nenechá vydržovat. Nakoupili jsme taky jídlo a pak jsme to společně rovnou všechno uklidili. Já zprovoznil spotřebiče a ona zatím uvařila večeři. Když jsme dojedli, nastěhovali jsme si sem všechny naše věci. Zabralo nám to asi čtyři hodiny, ale nakonec, ve dvanáct v noci, jsme měli hotovo. Najednou to tam vypadalo jako doma. Nemohli jsme se shodnout na tom, jestli budeme spát na posteli v pokoji nebo na patře, ale nakonec mě Maddie přemluvila pro tu postel na patře. Teoreticky můžeme spát každou noc jinde, takže je to jedno. To patro se mi hrozně líbí hlavně kvůli té knihovně, ve které už sídlí naše knížky. Je to takový hodně domácký.

Tak tady jsme. V objetí ležíme na posteli a chystáme se strávit první noc v našem bytě. V našem bytě. Pořád mi to nejde do hlavy. V životě by mě nenapadlo, že jednou budu bydlet s nějakou holkou.

„Na co myslíš?" zeptá se mě klidným hlasem.

„Že tomu vůbec nedokážu uvěřit."

„Jako čemu?"

„Tomu, že bydlím s holkou."

„Proč?" zasměje se a podívá se mi do očí.

„Nikdy by mě nenapadlo, že vůbec budu s někým chodit, natož s ním i bydlet."

„Vážně nikdy?" diví se.

„Nikdy," zavrtím hlavou. „Teď jsem ale strašně šťastnej, Mads. Fakt šťastnej."

„Já taky," usměje se a políbí mě. „Sundala bych ti kalhoty, ale jsem fakt strašně unavená." Zasměju se a políbím ji znovu.

„Dobrou, zlato."

„Dobrou, Jarede."