Touha

4. KAPITOLA

JARED

„Kde máš týmovou mikinu, Wesley?" zeptá se ho trenér, když přijde za prvé pozdě a za druhé bez naší mikiny. Trenér vyžaduje, abychom ji vždycky na tréninky nosili. Prej abychom utvrzovali týmovýho ducha. Já vím, kravina.

„Musel jsem jí někomu půjčit," řekne.

„Komu bys proboha půjčoval mikinu?"

„Jedna holka na chodbě, byla trochu," podívá se na mě, „indisponovaná."

„Všechno jen kvůli ženskejm," protočí trenér očima a dál už to neřeší.

Po tréninku zamíříme na další hodinu. S Colinem si sednem do řady u dveří. V tom do třídy vejde Madelaine. Už má na sobě džíny, ale přes sebe má pořád Wesleyho mikinu. Posadí se vedle Lily do zadní lavice u okna. Chvíli ji pozoruju, ale ona se jen směje něčemu, co jí Lily vypráví. Na mě se ani nepodívá. Nechápu to, proč po mě prostě nejede jako každá holka tady? A k tomu jde ještě na rande s tím kreténem Wesleym.

„Proč na ní furt čumíš? Máte spolu něco?" zeptá se mě Colin.

„Ne," řeknu jen.

„A tebe to štve, že jo?" zasměje se Colin. Na to už neodpovím.

Po škole nasednu do svýho milovanýho autíčka vydám se směr domov. Když ale jedu kolem autobusové zastávky, něco mě donutí zastavit. Otevřu okýnko a zeslabím muziku.

„Nechceš svést?" zeptám se Madelaine, která sedí na lavičce stále ve Wesově mikině.

„Přesně, nechci," odpoví s nepříjemností v hlase.

„A co bys chtěla?" zazubím se.

„Abys mi vrátil moje věci."

„Mám je tady v autě. Nech mě tě svést a můžeš si je vzít."

Rozhlédne se kolem sebe a nakonec přikývne. Otevřu jí dveře a ona se posadí. Natáhne se dozadu pro svou tašku a vezme si jí na klín.

„Odkud jste se se ségrama vlastně přistěhovaly?" zeptám se jí, abych rozproudil konverzaci.

„Víš, myslím, že bude nejlepší, když prostě budeme jen mlčet."

„Proč mi nechceš odpovědět?"

„Protože nejsme kámoši, Jarede. Nemám zájem s tebou rozebírat svůj osobní život."

„Ale mohli bychom být."

„Jako co? Kámoši? Ty nemáš kámošky. Se všema holkama akorát chrápeš. Mě ale do sbírky nedostaneš. Nesnáším kluky jako jseš ty. Takový co mají v hlavě akorát sebe a to, jakým autem pojedou nebo jakou holku ohnou," vyjede nepříjemně, až mě to zaskočí.

„Náhodou, zajímají mě i jiný věci."

„Jako jaký? Co nosíš na sobě nebo hokej?"

„Přesně," zazubím se.

„Mě to moc vtipný nepřijde."

„Proč si mi udělala to s těma poutama?" zeptám se jí narovinu.

„Protože tě nesnáším, už jsem to říkala."

„Ale v ten večer jsme se viděli poprvý a já nebyl nijak zvlášť dotěrnej. Nemohla jsi mě začít nesnášet na základě jednoho večera," namítnu, když dojedu k jejímu domu. Zastavím a ona vystoupí. Pak se ale skloní k okýnku.

„V ten večer jsme se neviděli poprvý."