51. KAPITOLA

4K 161 3
                                    

JARED

Stojím u vchodu z letiště před autem, celej mokrej od deště. Netrpělivě čekám, až se konečně objeví. Megan mi říkala, že má Mads vyzvednout, ale já jí poprosil, jestli bych to nemohl udělat za ní. Nakonec souhlasila a řekla mi, v kolik má její letadlo přistát. A tak tady čekám, v noci, v dešti, a čučím na osvětlenou halu letiště. Minuty ubíhají a ona nikde. Letadlo mělo přistát už před patnácti minutama. Vyndám si z kapsy mobil, na který okamžitě dopadne asi milion kapek deště. Otevřu složku z kontakty a jsem v pokušení Maddie napsat, jestli je všechno v pohodě, jenže přes kapky na displeji vůbec nic nepřečtu, natož abych zvládl něco smysluplného napsat. Strčím telefon zpátky do kapsy a vzhlédnu zpátky k automaticky otevíracím dveřím. Jakmile zahlédnu chumel lidí, kteří se chystají vyjít ven, padne na mě nervozita. Co když bude naštvaná, až mě uvidí? Co když se mnou nebude chtít mluvit?

Dav lidí se rozejde ke svým rodinám, když už v hale zůstane jen poslední člověk. V ten moment přestanu dýchat. Stojí tam ona. Drží rukojeť kufru a na tváři má nečitelný výraz. Vlasy má rozpuštěné, na sobě má legíny a mikinu. Vyjde ven ze dveří a okamžitě na ní dopadnou první kapky deště. Po pár sekundách už má vlasy úplně mokré. Ztěžka oddychuje a já nevím, co mám dělat. Pak najednou pustí rukojeť a rozeběhne se ke mně. Nevím, jestli jí po tvářích stéká déšť nebo slzy, ale ať už je to cokoli, jakmile mi skočí do náručí, ucítím úlevu až hluboko v srdci. Přitisknu ji k sobě tak pevně, že ji málem zadusím. Ten pocit, držet ji po týdnu v náruči, cítit její zběsile bušící srdce, mě naplní neskutečným přívalem lásky. Láskyplně mě políbí a obmotá mi nohy kolem pasu. Líbá mě vášnivě a přitom v jejích polibcích cítím určitou úlevu. Neochotně ji položím na zem a doběhnu pro její kufr. Hodím ho do kufru auta a otevřu jí dveře, aby se posadila vedle mě. Já sám si sednu k volantu. Podívám se na ni a ona na mě.

„Vezmi mě domů," šeptne a mě je jasné, jaký domov myslí. Beze slova ji dovezu před bytové středisko, kde máme byt, a pak společně vystoupíme. Déšť neustává. Vezmu její kufr a dovezu ho do bytu. Vejdeme dovnitř a ona se rozhlédne kolem. Pak se otočí zpátky ke mně a políbí mě. Vezmu jí do náruče a donesu jí do ložnice, kde jsme ještě ani jednou nespali. Normálně spáváme na posteli na patře. Mads mě znovu hladově políbí a nohou za námi zabouchne dveře.


Tahle část mě hrozně bavila psát!!!

TouhaKde žijí příběhy. Začni objevovat