Touha

52. KAPITOLA

JARED

Miluju těch pár sekund před tím, než ráno otevřu oči a vím, že když se podívám doleva, uvidím ji. Pohlédnu na její rozpuštěné vlnité vlasy a opálenou pleť. Tělo má kromě zad zahalené bílou přikrývkou, takže krásně vidím na její vypracovaná záda. Pohladím jí po páteři a omotám si kolem prstu pramen jejích vlasů. Mads se trochu zavrtí a přehodí hlavu na druhou stranu, takže teď už vidím i na její červené rty. Přejedu po nich prstem a pak jí pohladím po tváři. A nepřestávám se u toho usmívat jako blbec. Pak otevře oči a rty stočí do úsměvu. Zahalí se do peřiny a posadí se čelem ke mně.

„Dobrý ráno," pozdravím ji a úsměv se jí ještě rozšíří. „Včerejší noc byla..."

„Úžasná," vydechne.

„To je slabý slovo," zasměju se.

„Stejně si ale musíme promluvit."

„Já vím," přikývnu. „Co kdybych zašel udělat snídani?" navrhnu, abych změnil téma.

„To je fajn nápad," usměje se a zase si lehne.

„Přinesu ti jí do postele."

„Už se těším, pane." Zazubím se a zmizím v kuchyni. U přípravy snídani nemyslím na nic jiného než na včerejší noc. Včerejší sex byl nejlepší sex v mým životě. Bylo to tak správný, až mě to skoro děsilo. S Maddie byl sex vždycky jako pohádka, ale tohle bylo něco úplně jinýho. Bylo to tak plný něhy a lásky... Ještě víc než normálně.

Bál jsem se, že až se probudí, bude toho litovat, ale naštěstí vypadá šťastná. Stejně jako já.

Po snídani se s Mads posadíme k jídelnímu stolu.

„Tak mluv," pobídnu jí nervózně. Nevím, k čemu tenhle dialog dospěje...

„Už před mým odjezdem jsem ti říkala, co k tobě cítím. Miluju tě, Jarede, a vím, že ty miluješ mě. Jenže už jsem ti odpustila dvě strašný věci a tys mi stejně zase ublížil... Bojím se, že když ti dám další šanci, budeš toho využívat pořád. Budeš si říkat, jak jsem pitomá, a že si můžeš dělat cokoli se ti zachce, a já, tupá nána, ti vždycky všechno odpustím."

„Takže ty se bojíš toho, co si o tobě budu myslet? Lásko, já si o tobě nemyslím vůbec nic špatnýho... Nemyslím si, že jsi tupá nána a všeho, co jsem ti kdy udělal, hrozně moc lituju. Nikdy jsem ti nechtěl takhle ublížit. Já tě spíš obdivuju, že jsi mi to byla schopná odpustit... Ukázala jsi mi, jak máš velký a dobrý srdce, který já už znovu nezlomím. Když mi odpustíš, nezaručím ti, že už ti neublížím. Jsem kretén, vždycky jsem byl, takže dělám blbosti a ubližuju tím jedinýmu člověku, kterýho miluju. Jenže já už bez tebe nemůžu žít, Mads."

„Jenže to je přesně ten problém. Nemůže bez sebe žít, ale ani spolu žít neumíme. Známe se teprve něco přes dva měsíce a už jsme na sobě závislí, to není normální."

„Ale taková láska přece je, ne? Že bez toho druhýho nemůžeš být."

„Mezi závislostí a láskou je rozdíl."

„Takže tím říkáš, že jsi na mě akorát závislá?"

„Ale to ne, miluju tě."

„To já tebe přece taky."

„Půjdeme na to pomalu, dobře?"

„A jak si to přesně představuješ?"

„Budeme dál bydlet spolu. Budeme dělat to samý jako doteď, jen to zkusíme bez sexu."

„Proč?"

„Abych si byla jistá, že mi zůstaneš věrnej i bez sexu."

„Ale Maddie..."

„Prosím," přeruší mě. „Neříkám, že to tak bude napořád, to bych sama nevydržela," zasměje se.

„Tak do kdy?"

„Co takhle do maturáku?"

„Ten je za 8 týdnů," namítnu.

„Já vím."

„Je to 8 týdnů," zopakuju.

„Ber nebo nech bejt. Tohle ti nabízím. Pokud to nepřijmeš, prostě se rozejdeme. Sbalím si věci a vrátím se k ségrám."

„Ne, to ne," zavrtím rychle hlavou.

„Takže to zkusíš vydržet?" Podívám se jí do očí, snažím se vyčíst nějakou pochybnost, ale nic tam nenajdu. Očividně si je svým rozhodnutím jistá.

„Jo," přikývnu, „zkusím."