Touha

27. KAPITOLA

JARED

Probudím se s ní v náručí. Mokré vlasy jí přes noc částečně uschly, ale oblečení má pořád mokré. Stejně jako já. Pohladím jí po tváři a vybaví se mi všechny ty dokonalé zážitky ze včerejška. Nejhezčí bylo, když se rozbrečela, když jsem jí ukázal ty lístky na Edův koncert. Bylo těžké je sehnat, ale naštěstí jsem je sehnal, i když jsem si dost připlatil. Její výraz ale stál za to. Každá minuta strávená s ní za to stála. A teď tu ležím, objímám jí a poslouchám klidný tlukot jejího srdce. Prohlížím si každičký kousíček jejího těla. Každičký kousíček její tváře a rtů, které bych nejradši hned políbil.

„To mě pozoruješ, když spím?" ozve se najednou její tichý hlásek.

„Jasně," usměju se. „Jak ses vyspala?"

„Úžasně."

„Já taky."

„Včerejšek byl dokonalej..." poznamená a vzpřímí se do sedu.

„Taky jsem si na něm dal záležet."

„Nechápu, jak jsi mohl tak rychle sehnat ty lístky."

„Nebylo to zas tak těžký," zalžu.

„No, tak já už půjdu."

„Jasně, dneska tě čeká rande s Wesem," ušklíbnu se.

„Jarede..."

„To je v pohodě. Já vím, musíš se rozhodnout."

„Dlužím mu to. Aspoň jedno rande. Sice už vím, že..." Pak se zarazí.

„Už víš co?"

„Ale nic," zavrtí hlavou.

„Madelaine!" naléhám. Vtiskne mi rychlou pusu na rty a odběhne pryč. Vzdychnu a padnu zpátky do postele. Nasadím si sluchátka, pustím si svůj playlist na Spotify a zírám do stropu. Myšlenky v hlavě se hemží a já se v nich vůbec nevyznám. Co když chtěla říct, že už se rozhodla pro mě?

Sice už vím, že...

Tahle čtyři slova mi nedávají spát. Napadají mě různé teorie, co chtěla dodat, ale štve mě, že se nedozvím, jestli jsem to uhodl nebo. Třeba chtěla říct úplně něco jiného, než že už se rozhodla pro mě. Třeba už se rozhodla pro něj...

Ale ne, to určitě ne.

To rande se mi povedlo, sama to dneska řekla. Navíc v noci mi spala v náručí. A celý den jsme se pořád jen smáli. Užili jsme si to. Byl to možná ten úplně nejlepší den v mém životě. Vlastně ne. Byl to určitě nejlepší den v životě. Jen se bojím, co dneska vymyslí Wes. A taky jaký jí dá dárek. Nebo co jí napíše do toho dopisu?

Ten dopis... Ten zkurvenej dopis...

Já prostě neumím psát dopisy. A už vůbec ne takové, díky kterým si získám holku, kterou miluju. Nesmím to zvorat. Prostě nesmím. Zvednu se z postele a sednu si ke stolu. Sluchátka si nechám na uších, aby mě hudba trochu uklidnila. Vezmu si papír a propisku a začnu psát.

Drahá Madelaine,

Pak to ale zase rychle roztrhám, protože oslovením Drahá Madelaine si ji nezískám. Musím na to jít osobněji. Vezmu si další papír a zkusím to trochu jinak.