Touha

26. KAPITOLA

MADDIE

Jako první jsme s Jaredem zašli do obchodu kousek od pláže. Jared nám koupil kafe a koblihy a ruku v ruce mě zavedl do toho domečku, kde jsme si předevčírem povídali. Strávili jsme tam asi hodinu, kdy jsme si povídali a smáli se. Bylo to hezký. Pak mě vzal do planetária a důležitě mi popisoval, jaká planeta je jaká, jaká hvězda je jaká a nejrůznější informace o všemožných vesmírných úkazech. Bylo na něm vidět, že se to jen naučil nazpaměť, ale musím říct, že to na mě udělalo dojem. Vesmír mě fascinuje a díky jeho přednášce jsem se dozvěděla spoustu nových informací. A navíc to nebylo nudným způsobem jako ve škole, ale vážně mě to bavilo. Bavilo mě ho poslouchat. Pak už byl čas na oběd a tak jsme zašli do restaurace. Dali jsme si oběd a konverzace ani na chvíli neustávala. Vážně jsme si měli o čem povídat. Po obědě jsme se zašli podívat na pláž. Jen jsme koukali na rodiny na pláži nebo na zamilované páry líbající se ve vodě. Slunce nás příjemně ozařovalo a mě bylo úžasně. Úsměv mi z tváře nezmizel ani na chvíli. Odpoledne jsme zašli do mého oblíbeného knihkupectví a dozvěděla jsem se, že Jared miluje stejný autory jako já. Jako například Jane Austenovou. Oba milujeme její Pýchu a předsudek. Povídali jsme si o tom strašně dlouho. Hádali jsme se o různých maličkostech v knize, ale ne tím špatným způsobem, ale tím zábavným. Neustále jsme se smáli. A pak, když se začalo stmívat, mi dal ten nejlepší dárek na světě. Lístky na Eda Sheerana, který mě kousek od nás koncert. Věděla jsem o tom koncertu už dlouho, ale nestihla jsem si koupit vstupenky. Normálně jsem se rozbrečela, když mi ty lístky podával. Prý je sehnal včera večer. Sice nechápu jak, asi si musel dost připlatit, ale měli jsme je. Držela jsem je v ruce. Ed zpíval dvě hodiny a my oba zpívali s ním stejně jako sto tisíc dalších návštěvníků jeho koncertu. Nejvíc jsme si užili jeho Perfect, která mi připomněla naše vystoupení v kavárně. Někde uprostřed koncertu začalo pršet, ale nikomu to nevadilo. Vlasy jsem měla úplně mokré, ale já prostě jen zpívala. Stejně jako všichni kolem mě. A pak, když koncert skončil, jsme se vrátili zpátky do jeho bytu. Byl to nejlepší den mého života. On ale řekl, že náš den ještě nekončí. Zatáhl mě k sobě do pokoje, kde jsem dnes měla podle dohody spát, a pustil na notebooku Přátele. Smáli jsme se u nich asi dvě hodiny, když jsem mu vyčerpaná a zmáčená od deště usnula v náruči.