Touha

54. KAPITOLA

JARED

Jakmile si Rose začne broukat nějakou písničku, když leží na tom kusu dřeva, Maddie steče po tváři první slza. Pak Rose ozáří světla z lodi, která je přijela zachránit, a ona otočí se na břicho. Zatřese s Jackem a po Maddiině tváře steče další slza. Kdyby Rose nebyla blbá a s Jackem se na tom kusu dřeva střídali, mohli to přežít oba dva. To ale radši nahlas neřeknu, protože by to Mads akorát naštvalo. Miluju, jak se vždycky do filmu vcítí a prožívá to jako by ona byla ta hlavní hrdinka. Když se Rose s Jackem rozloučí a dívá se na něj, jak se potápí, Mads se rozpláče úplně. Rose sice loď zachrání, ale když pak skoro na konci v tý scéně, kde projíždějí kolem Sochy Svobody a ona se představí jako Dawsonová, Maddie se rozpláče ještě víc.

„Jenom ta představa, že kolem tý sochy mohli projíždět spolu," vzlykne a otře si tvář.

„Mohli žít tak hezkej život, kdyby ten zasranej kapitán nezvýšil rychlost a oni narazili do debilního ledovce."

„Je to jenom film, zlato."

„Jejich příběh možná, ale ten kapitán se tehdy opravdu rozhodl takhle debilně. Víš kolik rodin a dětí tam zahynulo? A jen kvůli tomu, aby se ocitli na první stránce v novinách. Takový sráči hnusný," nadává a po tvářích jí stékají další slzy.

A ta závěrečná scéna, kdy Rose vychází schody nahoru a Jack jí políbí, je pro Mads poslední kapka. Schoulí se mi v náručí a brečí.

„Kdyby třeba nevyskočila z toho člunu, možná by Jack přežil a oni by se v Americe nakonec našli. Mohli cestovat a vzít se, pak mít děti. Mohli žít šťastně až do smrti." Pohladím jí po vlasech a obejmu ji ještě pevněji.

„Promiň, že tu bulím jak malý děcko."

„Za to se nemusíš omlouvat," zavrtím hlavou.

„Já prostě jen... Prostě to nechápu, víš? Jejich láska je tak čistá a nezkažená a srší z každýho jejich slova nebo pohledu. Znali se tak krátce, přitom se milovali tak strašně moc... Proč jen musel umřít?"

„Přece on sám na konci řekl, že vyhrát ten lístek bylo to nejlepší, co se mi kdy stalo. Jen díky tomu poznal lásku a pak prostě umřel. Lidi umírají, ale on měl štěstí, že umřel po boku lásky svýho života, ne?"

„To asi jo."

„Tak takhle to ber. Nezemřel v bolestech ani nešťastný, zemřel milovaný a to je podle mě nejlepší způsob smrti."

„Miluju tě," šeptne po chvíli. S úsměvem jí pohladím po vlasech a zjistím, že usnula. Vezmu ji do náruče a odnesu ji do ložnice. Položím ji na postel a přehodím přes ní deku. Sám si lehnu vedle ní a dám si ruce pod hlavu. Podívám se na ní a zastrčím jí vlasy za ucho. Pak sám zavřu oči a po pár vteřinách se propadnu do říše snů.

„Jarede," zatřese se mnou někdo. Něco zamumlám a otočím se na druhý bok.

„Jarede!"

„No jo, už jsem vzhůru," zabrblám.

„Udělala jsem snídani," pousměje se Mads. Otevřu oči a prohlídnu si její usměvavý obličej.

„Necítím tu lívance?"

„Lívance s borůvkama," přikývne. Vyskočím z postele a rozeběhnu se do kuchyně. Za sebou uslyším její smích. Posadím se ke stolu a Mads přede mě předloží talíř s pěti lívancema položených na sobě, politých sirupem a okolo poházené borůvky. Hladově ochutnám.

„Tak co? Nejsou hnusný?" zeptá se nervózně.

„Jsou výborný," pochválím jí a spolknu další sousto. Posadí se naproti mně a úsměvně mě pozoruje.

„Ty si nedáš?"

„Já si pak dám jen jogurt."

„Určitě?"

„Určitě," přikývne a napije se kafe. V tom jí zavibruje telefon.

„Kdo píše?" zeptám se.

„Liv. Včera se mi snažila volat, ale vypla jsem si mobil."

„Co chtěla?"

„Měly jsme jít na jednu párty, ale když jsi přišel s tím nápadem s večeří, tak jsem to zrušila."

„Měla jsi mi říct, že už máš plány..."

„Chtěla jsem tu zůstat."

„Jo?" usměju se a snažím se nevypadat příliš nadšeně.

„Moc mě to bavilo."

„To mě taky."

„Pořád jsi ten nápad s abstinencí nevzdal?"

„Sice to nebude lehký, hlavně když tu chodíš jen v kraťounkých kraťáskách a tílku s obřím výstřihem, ale ne. Nevzdal."

„Promiň," hlesne se smíchem a sjede se pohledem. „Půjdu na sebe něco hodit."

„To nemusíš," zavrtím hlavou. „Když už s tebou nemůžu spát, budu se na tebe aspoň dívat."

„Dobře," zasměje se.

„Dneska máš něco v plánu, když je sobota?"

„Asi bych měla zajít za Liv a taky už jsem dlouho nemluvila s Jamiem. Poslední dobou kámoše docela zanedbáváme, nemyslíš?"

„Tak co kdybychom je pozvali sem? Můžem pozvat i Luka s Molly, Jaka a tak."

„To je skvělej nápad! Hned jim jdu napsat."

Za dvě hoďky už máme obývák plný našich přátel. Luke s Molly se rozvalují v objetí na pohovce, Liv mluví v rohu s Mads a Jamiem a Jake stojí vedle mě.

„Tak jak to včera vyšlo?" zeptá se mě.

„Jako co?"

„No říkal jsi, že máš připravený skvělý rande, tak jestli bylo úspěšný."

„Bylo skvělý," usměju se.

„Takže změnila názor na ten sex?"

„To ne," zavrtím hlavou.

„A co jste teda dělali?"

„Uvařil jsem večeři, tancovali jsme, koukali na film."

„A to jako byla zábava?"

„S ní mě baví všechno."

„Ty seš do ní asi fakt blázen, co?"

„To sis všimnul až teď?" zasměju se.

„Já jen, prostě je to divný."

„Jako co?"

„Jared Scott a zamilovanej. Znám tě jen jako čtvrťáka, co chodí na každou párty a spí s každou co se namane. Prostě je divný tě vidět tak... šťastnýho."

„Vždycky jsem si myslel, že mi stačí píchat s každou, ale dneska už si to vůbec nedokážu představit. Nechápu, jak jsem kdy mohl žít bez týhle bláznivý holky, která mi obrátila život vzhůru nohama. Dny strávený s ní bych nevyměnil za nic na světě. I kdyby tu přede mnou stály dvě sexy blondýny a já si mohl užít trojku, nebral bych to. Dneska už ne. Protože ona, kámo, je to nejlepší, co mě kdy potkalo."

Podívám se na ni a jako by ten pohled cítila, protože mi ho oplatila. A pak se usmála. Ale ne takovým tím falešným úsměvem, kdy je snazší se usmát než sdělit nahlas svý pocity. Tenhle její úsměv je jiný. Je upřímný.