Together |U20|

Epilog

Už to bylo půl roku co jsme se neviděli. Jejich Play off už skončila,ale Adam mi stále nebyl schopen zdělit kdy se vrátí.

Volali jsme si nebo si psali každý den. Dodržoval to co slíbil a říkal mi každou prkotinu co se za ten jeden den stala, stejně jako já jemu.

A že se toho za ten půl rok stalo, já se dostala na to dorostenecké mistrovství a zajela si všechny čtyři závody a ve vytrvaláku byla dokonce pátá. Takže jsem se taky nenudila a podívala se trochu po Evropě.

Ale i tak jsem záviděla Květě když odletěla na měsíc s Hugem do Ameriky. Taky jsem chtěla za Adamem, ale neměla jsem peníze,čas a hlavně nevím jak bych se sama v Kanadě domluvila, hlavně v Québecu kde se mluví Francouzsky a nevím jestli bych si vystačila s těmi deseti větami co umím.

Adam mi i nabízel že bych mohla přiletět v Květnu,ale já se dostala do juniorského reprezentačního biatlonové ho výběru. Což bylo naprosto super, protože jsem to ani trochu nečekala a tak trochu se mi už splnil můj dětský sen být v reprezentaci.

Taky jsem složila maturitu z Češtiny a Angličtiny a to znamenalo i konec na střední škole a přesun na Masarykovu školu do Brna v oboru trenérství.
.
.
„Co se pořád tváříš jak přejetá tankem?" Zeptala se mě mamka, když jsem seděla u televize a přemýšlela.

„Před pár dny jsi se vrátila ze Slovinska a od tý doby ses snad ani jednou nezasmála. On ti chybí už co?" Pokračovala.

„A jak. Měl by se někdy teď vrátit domů,ale neví se kdy. Stejně jako mi to. Ještě nezdělil Míňa, Hugo s Květou se už vrátili,ale nemají nějak čas se vidět." Naznala jsem.

„Míňa se vrátí za čtyři dny jestli to ještě nevíš." Řekla.

„Jaktože to víš dřív jak já? Jasný byla jsi u sousedů a tam se ví vždycky všechno." Zamumlala jsem.

„Nech toho jo." Odpověděla mi a šla zpátky do kuchyně, možná jsem byla teď dost nemravná a odnášeli si to ostatní.

Ale stejně jsem zůstala sedět na pohovce a koukala se na nějaký závod atletické diamantové ligy. Moc jsem to ale nevnímala než mě vyrušil z toho všeho bezvýsledného přemýšlení zvonek.

„Anež běž tam,já teď krájím maso." Zakřičela mamka z kuchyně a já se dost neochotně zvedla a šla otevřít. Zajímalo mě kdo to zrovna teď před obědem bude.

„Salut Anežka. Comment ca va?"

„Co tady ty teď děláš?" Vyjekla jsem a hned ho obejmula. Byl to Adam v celé své "kráse".

„Vrátil jsem se z Kanady, schválně jsem ti to neříkal abych tě překvapil." Pousmál se.

„Chyběl si mi. Strašně moc." Špitla jsem a on mi dal místo odpovědi pusu. Tak tohle mi chybělo snad ještě víc než on sám.

„Pojď dovnitř. Mamka dělá oběd a budu hádat že máš hlad."

„A vám to vadit nebude? Tvoje mamka mě ještě nezná." Začal.

„Ta toho o tobě už ví si myslím dost. Chovej se tu jako doma jo?" Zatáhla jsem ho za ruku dovnitř.

„Dobře." Zasmál se a já nějak stále nepobírala že je tady,ale moc se za tu dobu nezměnil.

„Kdo to je?" Přišla za námi mamka. A pak přišlo seznamování, i když mamka už o Adamovi něco věděla,stále jsem se bála aby neměla nějaký připomínky,ale viditelně jí nevadil.

„Tvoje mamka je dost v pohodě." Řekl Adam, když jsme se po dvouch hodinách dostali ke mně do pokoje.

„Sem se sama divila,ale jsem za to ráda. Celých šest měsíců jsme se neviděli a já mám pocit jakoby se nic nezměnilo." Šeptla jsem.

„Taky si to myslím. Ale změnilo se toho dost, já se vrátil do Čech a ty jsi se dostala do repre."

„No právě. Ty tady ale dlouho nezůstaneš co?" Zeptala jsem se.

„Do září zůstávám v Česku, pak se uvidí co semnou Sharks vymyslí, možná bych zůstal v Rimouski nebo tady, nevím." Odpověděl mi.

„Takže tu zůstaneš celé léto?" Usmála jsem se. To by mi udělalo radost a hodně velkou.

„Jo. Ale dneska musím ještě přijet domů bohužel. Takže tady přes noc nezůstanu. Kdy ty někam odjíždíš?"

„Teď týden a půl nikam protože trénujeme tady v Nováči, pak jedeme na sníh do Německa." Zamyslela jsem se.

„V tom případě mě tady čekej tak za tři dny zas. Vůbec Květa s Hugem se už vrátili ne? Zůstali spolu že?" Zamumlal.

„Jo." Zasmála jsem se.

„Takže v tom případě nám vyšlo úplně všechno."

„Jak všechno?" Nechápala jsem.

„My dva,oni dva. Stejně si ale myslím že my dva jsme mnohem lepší dvojka."

„Jo a už mě neštvi a udělej to co jsi chtěl toho půl roku." Pobídla jsem ho, protože ten chtíč co měl šel lehce vycítit.

„Dobře." Odpověděl mi a ačkoliv někde dole v obýváku byla mamka my do deseti minut zažívali ty nejhezčí pocity života.

A hlavně to bylo s klukem kterého jsem milovala jak nikdy ještě nikoho.
.
.
Si teď říkám co jsem to zas vymyslela 😂. Ale tohle je už oficiální konec tohoto příběhu, upřímně když mě poprvé napadlo tohle napsat mělo to vypadat úplně jinak. Avšak děkuju všem co to až sem dočetli ❤️ Moc si toho vážím ✨