Together |U20|

35.

Domů jsem přijela kvůli Květě až v sedm. A to jsem tátovi slíbila že do čtyř doma budu určitě. Naštěstí mu to nevadilo. Být to mamka tak už je pravděpodobně oheň na střeše.

A ačkoliv jsem plánovala že do půl druhé než začne přenos z Draftu půjdu spát,nestalo se tak, protože se zrovna v tu dobu rozhoupal Hugo na chtěl vědět co se tak akutního dělo, k tomu Myšák co byl nervózní kdy si ho kdo vybere a potřeboval si s někým psát. Super...

S Hugem jsem si volala přes mobil a Honzovi odepisovala na noťasu abych to všechno stíhala.

„Ej nazdar." Pozdravil mě Hugo a já se zrovna věnovala víc noťasu a on mě tím vylekal.

„Jžš... Jé,ahoj."

„Tyvole co jsi dělala? Ses mě jako lekla?" Zasmál se.

„Ale to ne, soustředila jsem se na noťas a ne na tebe. I když že jo ono už jsem tě nějakejch pár dní neviděla tak jsem se tě leknout mohla." Zapřemýšlela jsem se.

„Stále vtipná." Protočil očima.

„Stále? Já někdy vtipná byla?"

„Třeba teď." Uculil se.

„No to je jedno hele. Já s tebou potřebovala vyřešit něco mnohem důležitějšího. Teda jak pro koho..." Tu poslední větu jsem si řekla už jen tak pro sebe, ale on ji slyšel.

„Já se tě chtěl taky na něco zeptat." Zamumlal.

„Je asi výhoda že to bude jedno a to samé téma."

„Cože?" Nechápal.

„Tak začnu já." Začala jsem a on přikývl.

„Květa na tebe žárlí jestli tě zajímá co s ní najednou je." Pokračovala jsem.

„Tak kvůli tomu se semnou přestala bavit? A vůbec na co žárlí nebo co s ní je?" Vyptával se.

„Protože nějaký holky ti okomentovali fotky a napsali ti a ty jsi jim odepsal. Jsem teď u táty a do Hradce to mám kousek, takže jsem u ní byla a ona mi tohle řekla."

„Vážně? Jako doopravdy žárlí na to že mi napsali jiný holky?" Vykulil oči.

„Jo. Nechápu jí, vždyť ale ona si taky píše s jinými kluky." Namítla jsem.

„Právě a já nežárlím. Teda né že by mi to nevadilo,ale skousnu to." Teď bych u sebe potřebovala nutně Míňu, protože dokupy ty dva budu muset dávat já sama.

„Ale ona nejspíš ne. Víš co? Kdy máš čas?" Zeptala jsem se a u toho odepisovala na zprávy Myšinovi.

„Já nevím, všichni mají teď sedět doma takže ve směs jakoby pořád, když zrovna nebudu improvizovat hokejový trénink." Zamumlal.

„Dneska je úterý, takže co děláš v sobotu?"

„Zatím asi nic,proč?" Zeptal se.

„Mám nápad,je to jednoduché." Mezitím on udělal takový prazvláštní výraz a čekal co ze mě vypadne.

„Prostě přijedeš do Hradce v sobotu. Vlak ti jedeme,hmm... V devět z hlaváku a o půl dvanácté seš v Hradci."

„Počkej to jako vážně? Ty jak to máš naplánovaný?" Nechápal.

„Nic jsem neplánovala. Mám u sebe noťas a tak jsem to rovnou našla." Pousmála jsem se.

„Pořád stejně na hlavu zjišťuji. Vůbec je něco co se dokázalo za dva měsíce změnit?"

„Vlastně asi ani ne. Jediný co že se teď asi bavím mnohem víc s Myšim a skoro vůbec ne s Míňou. Když byl za oceánem ozíval se mnohem častěji." Špitla jsem.

„Není teď lehká doba,ty to víš." Usmál se.

„To není ani trochu a vůbec nevíš jak je na tom Adam? Ten je jeden z mála o kterém toho moc nevím."

„Tebe to zajímá? To ho nesleduješ nebo co?" Nechápal.

„Sleduju,ale mám u něj vyplé všechno. A stalkovat ho nechci." Odpověděla jsem mu.

„S tebou je to těžký,si to normálně zapni. Ale když tě to tak zajímá má se asi fajn. Já se s ním teď moc nebavil poslední dva týdny, akorát dneska jsem mu psal,ale jinak nic. To by ses musela zeptat někoho jinýho nebo si poradit sama." Spustil.

„Jo dobrý klid,jen jsem se ptala." Zasmála jsem se.

„Ale stejně jestli se ho snažíš nevšímat,zklamu tě, jakmile to půjde bude snad nějaký ten kemp a tam ho jen tak ignorovat nemůžeš." Pokračoval.

V tomhle měl pravdu. Tohle samý jsem vyčítala já Myšinovi v Brně a teď bych to dělala sama, i když už jsem s tím trochu začala.

„Jo dobře,díky. Bylo by asi super kdyby jsme se stali kamarády jak jsme byli. Přeci jenom to byla podle mě klidná a oboum vyhovující verze." V tomhle jsem trochu kecala. Už v tu dobu jsem začala pociťovat a mírně si uvědomovat že to kamarádství co jsem plánovala by bylo málo.

„No to si nejsem úplně jistej, ale fajn já to nechávám na vás. A sorry budu muset končit,ale napíšeme si a v sobotu ten Hradec platí jo?"

„Jojo. Počítám s tím." Řekla jsem a skočila ten chvilkový hovor. Sice chvilkový,měl přes dvacet minut,ale když vezmu jak dlouho si volám s Myšim nebo pak povídám s Květou či Míňou,tohle nelze ani srovnávat.

A když na tohle téma navážu, až do půl pátý jsem byla vzhůru. Na noťasu zaplý Draft a v mobilu jsem si zařizovala zbytek.

Byli to nervy,spát jsem jít ani nechtěla,ale bohužel Myšiho si nikdo nevybral. Bylo mi ho líto a já mu věřila že to půjde a zvládne to,ale ta pandemie zmohla v tomhle trošku své.

Možná proto pro mě bylo těžké se vykopat v půl osmé z postele na budík. A to mě podobná noc čekala znovu.

Ráno jsem si odbyla školu a odpoledne trénink a pak už jsem žhavila znovu notebook a nedočkavě čekala na pokračování. Takhle mě ten Draft nevzal snad ani minulí rok.

Táta se divil co mi hrabe,ale já to musela vidět. A to jsem mu říkala že se budu koukat maximálně do deseti,no to se úplně nepovedlo...

Už od začátku jsem čekala kdy půjde Honza, jenže to dost dlouho nepřicházelo. Mrzelo mě to,ale on mi stále psal že bude šťastnej když si ho někdo vůbec vybere. Ten byl dneska už asi mnohem klidnější jak já.

A zrovna když jsem se tomu ani tolik nevěnovala si ho vybrali. Z 48. místa Montreal. Měla jsem z toho radost a on viditelně asi taky.

A pak už to jaksi jelo. Pytlík, Novis, Bedna a další. Říkala jsem si že po stovce už fakt spát půjdu, samozřejmě to nevyšlo. Z jednoho prostého důvodu.

Chtěla jsem, spíše musela jsem vědět jak dopadne Adam. V tu dobu mi vrtalo v hlavě spousty otázek ohledně něj.

Nějak jsem ho z tý hlavy nemohla najednou dostat.