Together |U20|

21.

A bohužel to se potvrdilo o dvě hodiny déle na pohotovosti v Liberci. Poškozený spíše utržený menisek a za dva dny operace.

Proč zrovna se tohle musí stát mě? A proč zrovna teď když mám operaci v úterý a v neděli mám být v Brně? Sice mě asi mělo více trápit že nebudu minimálně měsíc a půl trénovat, ale já nevěděla vůbec co semnou bude.

Po lidech z týmu to věděli jako druzí rodiče a já se rozhodla to zavolat i Míňovi. Potřebovala jsem poradit.

„Čau Míňo." Pozdravila jsem ho.

„No ahoj,proč mi voláš? Už se ti stýská nebo copak?" Ten je teda vtipnej...

„Míňo problém a velkej." Začala jsem.

„Co se děje?"

„Já spadla a,a v úterý jdu na operaci a já nevím." Špitla jsem.

„Co? Anež to si ze mě děláš srandu ne? Co se ti stalo?" Nechápal mě.

„Ne Michale,spadla jsem ve sjezdu a mám něco s kolenem a v úterý mám operaci. Do pátka budu v Liberci,pak jedu domů a ptala jsem se doktora, když budu opatrná, chodit o berlích a brát správně prášky budu moc jet s vámi do Brna."

„Jako fakt? Ví to naši trenéři?" Nechápal.

„O tom se chci s tebou pobavit. Myslíš že jim to mám říct?" Asi blbá otázka...

„Jasný že jo. Nemůžeš do Brna přijet po operaci aby o tom nikdo nevěděl, minimálně by to oni měli vědět,ale klukům bych to neříkal."

„Díky moc. Já jim zavolám." Zamumlala jsem a hovor ukončila. Teď vymyslet něco aby si trenéři nemysleli že to je vážné a nechali mě v neděli jet za kluky.

Nakonec jsem to s panem Mlejnkem domluvila,řekla jsem mu že se mi jen stal menší úraz a budu chodit o berlích,ale mou práci to neohrozí. Musela jsem mu tohle nakecat,jinak by to nešlo.

Nikomu jinému jsem to nepověděla,ani Květě ne. Ta by to ještě vykecala Hugovi a to já nepotřebovala.

V úterý v deset jsem podstoupila zákrok a do pátka byla v Liberci na pozorování. Výsledky byli dobré, naštěstí. Mamka mě odvezla domů,kde netrpělivě čekal Michal. Cestou jsem jí to musela vše říct co se v Jablonci dělo,i předtím než jsem upadla.

A pak tohle celé následovalo i při příjezdu domů,akorát s Míňou. Toho to vyditelně dost mrzelo, snad víc než mě samotnou.

„Takže to asi s námi do posilky asi nepůjdeš co?" Naznal, když jsem skončila.

„Bohužel asi ne. Bych se vám tam pletla takhle." Usmála jsem se nad představou jak tam skáču o berlích.

„To nejspíš jo." Přikývl.

„A co Adam na to? Řekla jsi mu to nebo snad ne?" Pokračoval.

„Neřekla" sklopila jsem pohled.

„Proč ne? Sice jsem ti možná řekl ať to rovnou všem neřekneš,ale jemu jsi mohla."

„Sakra Michale já nechtěla, nemusíš mi furt říkat co dělat." Pohodila jsem tam rukama, docela mě tímhle rozhodil. Pořád mi radil co dělat,někdy to bylo dobře a pomohl mi,ale teď to byla jen moje věc.

„Ale,ale já..." Začal.

„Já vím snažíš se mi pomáhat, ale občas si musím poradit sama chápeš to?" Přerušila jsem ho.

„Jo,promiň. Máš pravdu, neustále ti do všeho kecám,i když sis o to neřekla." Konečně to pochopil, vím že my dva by jsme se nedokázali rozhádat,ale občas po sobě vyjedeme to né že né.

„Chytrej kluk." Ušklíbla jsem se.

„Celej ty."

„No jo, vždyť jsme oba ze stejnýho města a známe se od malička,co chceš." Pokrčila jsem rameny. Míňa už namítal další blbinu, ale vyrušil nás mobil.

„Nazdar Květáku copak se děje?" Zvedla jsem to.

„Ále nic,jen jsem si uvědomila že jsi se už vrátila asi v pondělí z Jablonce a v neděli jedeš s těmi blázny do Brna ne? Na ty zápasy se Slováky."

„Jojo přesně tak. Teď jsem u Míňi a co ty?" Zeptala jsem se.

„U Michala? Jste spolu dost často teda,ale ty máš už dost problémů s Raškou a Myšákem." Začala používat tu svou chytrou hlavu.

„Ty hele nech toho Hašová." Protestovala jsem a Michal se tam začal smát.

„Co? Já říkám pravdu." Bránila se hned.

„Hele tak mi pověz co je novýho, mi tady s Míňou řešíme jací jsme debilové,teda šprti." Tohle už Michal nevydržel a chytnul tam totální záchvat smíchu.

„Nevím jestli tě to bude zajímat, ale celý minulý víkend až do úterý jsem byla s Hugem." Zamumlala.

„Ne?! To si ze mě děláš srandu. A co bylo a co se dělo?" Vyjekla jsem a hodila po Míňovi polštář aby se sklidnil.

„Ale já tě nechci rušit."

„Nerušíš,vůbec ne. Tohle je velice důležité." Naznala jsem a pustila to nahlas aby to slyšel i Michal.

„Asi mě má rád." Špitla.

„Blesku to už vím dávno a co jinýho. Co jste dělali."

„Provedl mě po Praze,byli jsme na pár výletech,v neděli se stavil Pytlík a počkej teď asi to nejlepší..." Vyhrkla to rychle.

„Co?!" Vypískla jsem.

„V pondělí než jsem odjíždíla, proč ti to vůbec mám říkat, prostě to." Tohle z ní naopak lezlo pomalu.

„Spali jste spolu co?" Snažila jsem se znít klidně,ale ty pohledy a úšklebky co jsme měli spolu s Míňou vypadali komicky.

„Jo." Přitakala a já kdybych neměla tu nohu v sádře tak vyletím do vzduchu a začnu tady třeba tancovat.

„Vy jste na to šli jinak rychle."

„Ach jo,co mám dělat?" Zeptala se mě. Zrovna mě která má ve svém životě bordel a ten se neustále zvětšuje.

„Nech tomu čas. Na Huga nesmíš rychle." Ozval se Míňa když já byla potichu a přemýšlela.

„Míňo ty posloucháš!?" Vypískla.

„Jo celou dobu. Hele ale jako já mám dost velký podíl na tom vašem vztahu." Přidal se.

„Jo to vím, nejraději bych vás dva poslala někam s tím vaším dohazováním,ale to neudělám."

„To jsme jen a jen rádi." Ozvala jsem se tentokrát já.

„Hele tak to je asi všechno důležité a já končím,musím ještě vyřídit něco ohledně našich kluků." Zamumlala a s rozloučením jsme hovor ukončili.

Docela jsem jí to s tím Hugem záviděla a proto jsem ani s Míňou nenavázala na předchozí hádku a odešla domů. Bylo toho na mě moc.

A já se v tom všem beznadějně plácala.