Together |U20|

16.

„Ahoj Míňo. Jsi mě chyběl ten jeden den." Obejmula jsem ho další den když večer přišel.

„To teda. Copak ostatní kluci ti nechybí?" Já nikdy nepochopím jak většinu věcí dokáže otočit proti mě.

„Nech toho a pojď. Mám připravenou už zmrzlinu,byla jsem jí koupit ráno." Usmála jsem se a už ho táhla k sobě do pokoje.

„Kde máš mamku?" Zeptal se když jsme vešli do pokoje.

„Ta je někde na zahradě."

„Tak povídej co se ti přihodilo." Naznal a už otvíral celou kilovou krabici zmrzliny.

„Před odjezdem jsem od tebe chtěla psychickou podporu kvůli biatlonu a vyspovídat se z úplných blbin,ale teď mám jiný problém." Sklopila jsem oči.

„Budu hádat že to je s kluky. S Raškenem a Myšim viť?

„Jo." Špitla jsem.

„Co se tam vše stalo? Jediné co vím jak to probíhalo večer,ale nic víc." Zeptal se.

„Začnu Adamem. Víš jak už na Vánoce jsme se spolu bavili? To jsem chodila ještě s Pepou a už tehdy ti povídala jaký má hezký hlas. No prostě to vypadalo normálně,teda než ke mně přišel s těmi jeho třísly a lítkem. Byl na mě hodný,milý a prostě mi padl nějak do oka. Cítila jsem se s ním dobře a pak ještě jak jsme dohadovali o tom PSku ty večery jsi viděl... Pak se mě ptal několikrát i na kluky a sice mě to štvalo,ale dostalo se mi to do hlavy. Měl o mě docela starost. A několikrát ty pohledy co měl."

„Všiml jsem si. Hlavně byl pak docela podrážděný když si se líbala s Myšákem. Seděl vedle mě a vypadal že bouchne." Pousmál se mírně Míňa.

„Druhej problém. S Honzou jsem se do tý doby moc nebavila,ale tam jakoby na mě udělal takový vliv. Začalo to s tou posilovnou jak byl semnou ve dvojici. Pak došel ke mně na protáhnutí a prostě ta práce není pro mě když jsem jeho tělo očumovala jakoby to byl bůh. Nejhorší bylo... Svěřila jsem mu i to co zatím jen tobě a Květe a nikomu to ani nepípl a mě se taky s pár věcmi svěřil a největší vrchol byla ta "pusa"."Dokončila jsem to a rozbrečela jsem se. Jinak to nešlo.

„To bude dobrý." Položil zmrzlinu a obejmul mě.

Nejlepší kamarád co může člověk mít. Tohle na mě fungovalo vždy.

„Nebude. Bojím se jet ve středu k Myšákovi a co bude následovat ani nechci vědět." Potáhla jsem slzy. Takhle to bylo vždycky, ze silné vysmaté holky se stane malá ubrečená.

„Neboj se. Co se má stát se stane a co ne tak ne a ty to neovlivníš." Setřel mi na tváři neposedné slzy.

„To mi připomněla další problém. Já musím být ve čtvrtek ve tři v Nováči a vlakem či busem to nemám šanci stihnout a tak mě napadlo..." Ani jsem to nestihla dokončit a skočil mě do toho.

„Pojedeš semnou. Jedu stejně sám." Pustil mě a začal se znovu hrabat ve zmrzlině,jeho závislost.

„Děkujuuu. Jsi nejlepší." Vyjekla jsem radostí.

„Ale teď zpátky k tam tomu. Kdo se ti z nich líbí nejvíce? Musíš to vědět." Začal.

„Ale nevím. Jednou mám pocit že Honza,podruhý Adam. Přeci jenom ale když to vezmu z jiných hledisek byl by lepší Adam. Není tak slavný,znám ho déle a bydlí ve Třinci,kde mám čtvrtinu rodiny. Jenže nejde to."

„Co nejde?" Nechápal.

„Nemůžu mít nic s hokejistou." Objasnila jsem a znova se rozbrečela.

„A kdo ti to zakázal?"

„Nikdo,ale je to nesmysl. On bude jezdit po světě a já budu sedět doma jak trubka." Naznala jsem.

„Jo,jenže ty nebudeš sedět doma a budeš taky jezdit po světě a už tady nežbleptej takovýhle blbosti." Pohodil tam rukama a kousek zmrzliny mu spadlo na moje povlečení. Šikulka.

„To si uklidíš a teď mi pověz co ty máš za novinky a nebo jak se cítíš po tomhle prvním kempu? Neříkej že nic. Jinak už tě nikdy nepozvu na zmrzlinu." Začala jsem mu vyhrožovat a on spustil. Konečně se i on vypovídal a občas jsem se přidala i já. Nakonec diskuze skončila někde úplně jinde než začala.

Skončili jsme až v půl jedné a já ho nechala u sebe přespat. Mě a ani jemu to nevadilo,byli jsme zvyklí. Jako malý děti jsme u sebe trávili každou noc.
.
.
.
„Není to divný?" Zeptala jsem se Michala ve středu ráno a ukázala se mu v tom v čem jsem měla jet do Litvínova.

„Jako vážně? Nemohla by sis na sebe vzít něco odvázanějšího a víc letního? Počkej vyberu ti." Zakroutil hlavou a vydal se ke skříni. Nevím co se mu nelíbilo na džínách a triku s prostřižky na zádech. Moc jsem toho ve skříni teď neměla, většina byla zabalená v tašce u postele na zítra.

„Tohle si vem a neodmlouvej." Hodil to po mě. Riflové Kraťasy a červený croptop? Jako vážně?

„To ne. Vždyť je to moc,moc..."

„Ne vemeš si to a nehádej se semnou. Nevím co se ti na tom nelíbí." Pokračoval.

„Jsem moc tlustá na tohle." Zalezla jsem do koupelny a oblékla se.

„Vidíš. A nejsi tlustá,jen trošku silnější a hlavně vymakaná a teď už neremcej a hejbni zadkem." Zasmál se a už mě táhl do auta. Mamka nebyla doma,byla v práci.

Nikam se mi nechtělo,sice jsem doufala že Květa se už konečně dostane dál s Hugem a už jsme to s Michalem plánovali jak to v případě nouze uskutečnit,ale to bylo asi tak vše.

Připadala jsem si jakobych jela na popravu. Po více jak čtyřech hodinách jsme byli v Litvínově u Myšáka doma.

Tak teď věřit že to přežiju.