Together |U20|

41.

Na ten den jsem nemohla zapomenout. Bylo toho prostě moc naráz a já to hůř nesla.

Naštěstí žádné kempy se teď neplánovali, protože se rozehrála už i první liga. Což bylo pro mě docela klid přinášející.

Ale z té nudy jsem jela několikrát za Květou do Hradce a stavila se i u Radima. A když k tomu byla i škola a tréninky,o zábavu bylo postaráno.

Aspoň jsem neměla tolik času přemýšlet nad tím proč se semnou Myšák přestal bavit a hlavně proč. Možná jsem si to co mi řekl v Brně měla víc promyslet,pro něj vždycky hokej první.

Za ty tři týdny volna jsem se toho snažila hlavně co nejvíce natrénovat. Možná o to lepší bylo, když pár dní před začátkem posledního kempu tady v Čechách ve Vyškově a možná i pro mě, napadl sníh. Konečně jsem se mohla svést na běžkách na našich tratích i když trochu sněhu tam bylo nafoukáno už uměle.

Ale to já neřešila a možná proto jsem pak v pátek odpoledne a v sobotu ráno nestíhala balit, jediný co jsem měla byli dárky pro kluky. Sice jsem nevěděla kdo kam pojede, ale pro každýho jsem něco měla. Mě samotnou hlavně iritovalo že jsem nevěděla na jak dlouho tam budu. Jestli pojedu do Edmontonu já nebo Lukáš se teprve mělo rozhodnout.

Nechápu proč tohle už nerozhodli,ale jak se říká štěstí přeje připraveným a já si toho sebou doopravdy táhla jak na celý měsíc, možná dva. I když moc velká změna to nebyla. Stále to byli jen dvě větší tašky, z toho v půlce jedný byli dárky, menší taška pro boty kde mimochodem bylo i oblečení naházené a nakonec vak. Menší výhoda sportovce že jsem toho měla tolik.

„Tak já jednou přijedu domů a ty si se ani nezměnila. Pořád toho sebou taháš jak kdyby ses měla stěhovat." Postěžoval si Míňa, který se po dlouhé době včera večer vrátil domů. Ale ještě jsme se moc nebavili, protože jsme oba balili.

„Ty se semnou znovu hodláš o tomhle hádat?"

„Ne, protože stejně to vždycky nějak chytře obkecáš." Zasmál se.

A docela pohodlné tři týdny doma byli u konce. I s mamkou, Květou a ostatními jsem se loučila už s tím že se vrátím až v lednu. I když sama za sebe jsem si myslela že do Edmontonu nepoletím, protože přeci jenom Lukáš je lepší verze pro tým.

Když už se pomalu začínalo stmívat dorazili jsme do Vyškova, daleko jsme to moc neměli, což bylo docela super. Ale moc super nebyli ty testy na koronavirus, které budeme teď muset mít snad každý druhý den.

Z toho mého obvyklého nestíhání jsem úplně zapomněla na to že už tam bude celý tým. Ale to bylo spíš dobře, protože mě vážně zajímalo co je s Honzou.

Ještě před testy se naše oči střetli, ale on svůj zrak pouze sklopil k zemi. Tohle už mě dostalo a rovnou jsem mu napsala do zpráv až bude mít čas tak ať se staví.

Sice teď ty pravidla byla hodně zpřísněná a byla to už jakási příprava na to jak to bude v Kanadě,ale ke mně kluci logicky mohli. Ani jsem si nestihla všechno vybalit a už byla večeře.

Když jsem se nad tím u jídla tak zapřemýšlela,ani by mi nevadilo s částí těchto kluků zůstat ještě měsíc. Ani na Vánoce.

Hned po večeři přilítl ke mně Míňa,ani nešel na pokoj, prostě hned ke mně.

„Co potřebuješ?" Zeptala jsem se ho. Kdyby teď přišel někdo jiný ještě bych se styděla za ten bordel co jsem tam měla,ale on byl už zvyklí.

„Pár dní jsme se neviděli a to psaní mě nebavilo. Chci vědět co se stalo." Zazubil se. Většinou to bylo na opak,já otravovala s tím že si chci popovídat,ale dneska on.

„Ono se něco stalo?" Zamumlala jsem.

„Ne? Mělo by? Spíš mě teď zajímáš ty. Jako semnou se nic neděje jsem skoro pořád odříznutý od zbytku světa abych se znovu nenakazil tak co chceš."

„Ale to dělat nemusíš..." Usmála jsem se.

„Ale chci a nezdržuj. Moc dobře víš co mě zajímá." Možná si myslel že jsem věděla,ale já nevěděla. Bylo toho docela dost.

„Myši? Adam?" Snažila jsem se hádat.

„Myšiho vím. Mě spíš zajímá co Adam o tom si toho moc neřekla a nebýt Pytlíka a Huga tak nevím vlastně nic." Tohle mě zarazilo. Super tak oni se o nás ještě bavili?

„Cože? No to je skvělý teda a co jsi se dozvěděl?"

„Nebuď uražená a nedozvěděl jsem se skoro nic, akorát něco málo co se stalo v Litkách a co jsi mi řekla ty, to je vše." Obejmul mě kolem ramen a snažil se mě "udobřit".

„Tak v tom případě víš všechno co se stalo tam." Pokrčila jsem rameny.

„A doma? Třeba po tom příjezdu z kempu, Adam měl stream a protože jsi asi žárlila na tu jeho kamarádku tak jsis to nemohla nechat ujít." Ten byl chytřejší už jak já.

„To nemohla no. A proč tě to vůbec zajímá, stejně už jsem si něco začala s Myšákem a kdyby zas pak s Adamem to by on nepřežil a vůbec to nejde a prostě ne." Zadrmolila jsem nějakou svou slátaninu slov.

„Znám tě moc dobře Áňo. Vím co chceš a ačkoliv to moc často neděláš, tebe to muselo vzít a jak tě znám už pár let tak jsi i brečela." Jasnovědci? Jak to ti dva dělají? Haló,to chci taky umět.

„Michale jak to víš? Vy mě stalkujete s Hugem, vždycky všechno oba víte."

„Jako vážně? Počkej..." Zasekl se a následně se ušklíbl. Ani trošku se mi to nelíbilo.

„Ne čekat nebudu. Nespím a dobře dokonce jsem i brečela, protože mě Adam dokáže rozesmát a Myšák mě nechce už asi a já nevím prostě." Nic jsem nevěděla, vůbec nic.

„A prej že nechceš hokejistu a teď tady kvůli dvěma brečíš." V tu chvíli jsem se jen modlila aby nikdo nepřišel.

A vůbec ne třeba Myši, kterému jsem psala. Naštěstí nepřišel, ale bylo mi líto Míňi. Znovu mě trpěl.