Together |U20|

10.

V hale byl klid,nic zvláštního ani zajímavého se nedělo a sama už jsem se tam začínala nudit. Ale jako Květa zatím ne. Ta tam celou dobu seděla a měla co dělat aby neusnula a nebo velkou část strávila na mobilu.

Po tréninku byl oběd a pak si kluci dávali závod kdo u mě bude první. Nahrnulo se jich ke mně pět a to mi bylo jasné,že je asi nezvládnu na jednou.

„Hugo a Pářa zůstávají,za půl hodiny přijď ty Šimone a Kájo a pak přijď prosím ty Myšáku." Rozdělila jsem si to. Bylo to i z mé strany taktické.

„Květuš vezmeš si Huga na to rameno prosím." Kývla jsem na ní a ona na mě vykulila oči, za co Hugo se na ní usmál. Ty už jsou jasný oba dva.

Já si vzala Pářu,přeci jen byl narozen ve stejný den jako já a to se musí ocenit, protože jsem si myslela že v ten den jsem se narodila akorát já,i když vím že se v ten den narodilo klidně milion lidí,ale já znám jen jeho.

Celou tu dobu co jsem se starala o Lukášovo koleno a lýtko jsem pozorovala ty dva.

Květa dělala to co měla, masírovala mu ten jeho bolavý triceps a on se při tom smál jak sluníčko. Když už skončila s tricepsem musel si Hugo sundat tričko protože ho bolela lopatka a to rameno. A teď se teda ukaž Květuš.

Něco jí přitom šeptl do ucha a ona se začervenala. Nevím najednou co si o nich myslet. Květa byla docela rozhozená potom,ale to mě přišlo spíš ke smíchu.

Jen co tihle dva vypadli tak se do mě pustila.

„Víš jaký to bylo? Vůbec když si sundal to tričko?" Zapištěla.

„A tohle já dělám pořád. Ale když jsem vás viděla,oba dva jste trdla." Zasmála jsem se.

„Ty pomlč. Jako ty a Myšák s Raškou taky jedete jiný bomby. Jednou jsi s ním a podruhý s tím." Pohodila tam tak rukama. Bohužel měla pravdu,ale to jsem si nemohla připustit.

„Jsou to jen kamarádi nic víc. Už jsem ti řekla svůj názor." Odpověděla jsem jí a naštěstí přišli v tu dobu Šimon s Kájou.

Ty už jsem si vzala oba já, protože Kája šel jen na ty kalhoty. Květě v tu chvíli možná i došlo o co jsem se s tím Hugem snažila. A co jako ode mne čekala?

A po nich se už objevil v pokoji Honza. Schválně jsem si ho dala takhle na konec.

„Ahoj. Tak jak se máš?" Usmál se.

„Jako dobrý,ale jak bych se jinak měla mít. A ty?" Odpověděla jsem a všimla si Květy jak nás sleduje. Teď si musela říkat ona co nám je.

„Super. Akorát mě bolí ty záda."

„Tak pojď." Začala jsem.

„Květy si nevšímej." Šeptla jsem ještě. Znovu se mi ocitl pohled na jeho tělo,proč jsem si vybrala tuhle práci? Alespoň že si pak lehnul a já se pak už snažila věnovat tomu čemu jsem měla. Kdyby tady nebyla Květa určitě se o něčem spolu bavíme,ale před ní něco řešit se ani jednomu nechtělo.

Půl hodiny před tréninkem v posilovně odešel. Chtěla jsem tam znovu jít s nima i když jsem věděla,že se nejspíš pak zas nehnu.

„Zajímalo by mě který z nich je lepší. Jestli Adam nebo on." Zasmála se Květa jen co odešel.

„Co to kecáš? Ani jeden se mi nelíbí." Zalhala jsem. Už mi to bylo jasné že se nedokážu ubránit citům mezi tolika kluky. Sakra,neměla jsem sem jezdit.

„Nekecám to ty. Pohledy co na tyhle dva házíš jsou trošku vidět když se na to zaměříš." Objasnila mi jak na to přišla.

„To určitě. Věnuj se radši Martinovi a mě nech." Odpálkovala jsem jí.

„Mě a Huga si nevšímej." Sykla na mě a já se začala oblíkat do sportovního.

„Zase plánuješ jít s nimi cvičit? To ti nestačilo jak tě minule vše bolelo?" Pokračovala.

„Jo,hele já nemůžu vypadnout z tréninku na celý týden. A když se pak protáhnu tak mi nic nebude."

„Ok" Nechala toho.

Po dvaceti minutách už jsem byla na chodbě a čekala na kluky.

„Doopravdy jdeš do toho s námi jako minule? To tě to neodradilo?" Přišel Adam. Proč mi to dělají ti kluci tak složité, kdyby semnou radši nemluvili bylo by vše jednochý.

„Nech jí. Je šikovná." Ozval se za ním Jonáš.

„Hlavně jí neodrazujte. Je to velká mentální podpora, hlavně když potom vidím že zvládá to samý co my." Ozval se od někuď Míra. Jeho hlas jsem poznala vždycky.

Byla jsem ráda za to jak mě chválili, jenže pro ně tohle byl normální trénink a pro mě test nesmrtelnosti a každou sekundu čekám kdy to semnou švihne.

Bylo to podobné jako minule, ale dneska bylo větší zaměření na vršek těla a především na ruce. To to rameno bude vypadat. Řekla jsem si na začátku.

Možná jsem si myslela že to nebude takový záhul pro nohy, ale byl. Přišlo mě to všechno ještě těžší jak minule a především když třetina tréninku byla s těma medicinbalama dnes čtyř kilovýma.

Na konci tréninku už jsem se Kousala do rtu abych to vydržela. Květa měla pravdu, když vím jak mě potom všechno bude bolet, proč se do toho pouštím?

Jsem v tomhle naivní. Myslím si když to jednou zvládnu tak to poté už bude hračka,ale to se šíleně pletu.

A po dvouch hodinách se konečně ozvala píšťalka oznamující konec. Celý trénink nám říkali co máme dělat a já byla u zdi,vedle mě Adam a naproti Honza Bednář.

Kdyby tady ti kluci nebyli tak nezvládnu ani půlku z toho sama.

„A teď mi pověz jestli ty nejsi profesionální sportovec převlečený za křehkou dívku." Přišel ke mně Michal se smíchem.

„Vypadám na to? Ne." Zasmála jsem se.

„Až se vrátím do Nováče budu snad nejnadupanější člověk tam, předběhnu určitě i Marečka." Pokračovala jsem.

„Bych se snad ani nedivil. Vždyť tohle jsou tréninky sestavený pro dobrý hokejisty a tohle byl jeden z nejtěžších co jsem snad kdy zažil a ty to dáváš docela slušně."

„Jako vážně? Víš co? V tom případě čekám že všichni přitáhneme z mistrovství zlato." Stoupla jsem si na nohy,které nebyli stejně jako minule schopné samostatného pohybu.

„Pojď." Přišel Myšák a přidržel  mě. Osobní podpěrka.

„Vy to teda máte zařízený." Zakroutil hlavou Míňa.

„Si navzájem pomáháme." Objasnil Honza a došli jsme zpátky na pokoj.