Together |U20|

9.

„Nezahrajete si semnou někdo prosím." Přišel po chvilce Myšák.
Chtěla jsem jít já,ale nechala jsem prostor klukům.

„Anež běž." Pobídl mě Michal, takže jsem nakonec šla já si zahrát jednu hru.

„Tvrdila si že nepřijdeš." Naznal Honza když jsme si vybírali týmy. Celá já si vybrala Devils a on se na mě nechápavě podíval.

„Tvrdila,ale věděla jsem že přijdu, byl to takový menší plán jak sem dokopat Květu."

„Mám takový pocit že to má něco společného s Míňou že? Proto jste něco po obědě domlouvali a pak tady Květu s Hugem natáčel." Ten kluk je vážně docela chytrej, hned mu to došlo.

„Ale o tom pomlč. Ti dva nesmí vědět co tady my dva kutíme, ale stejně si myslím,že když už to ví Raška i ty,za chvíli to bude vědět celý nároďak."

„Já budu sticha. Můžeš mi věřit." Pousmál se a naše velká bitva na PSku začala. Moc často jsem NHLko nehrála,spíše jsme na soustředěních hráli fotbal a nebo formule. A Myšák měl tak oproti mě navrch,ale všimla jsem si jak mi některé puky schválně nechává.

Já prohrát zvládnu,usmyslela jsem si,ale nahlas to neřekla, stejně by to nepomohlo.

„Nojo Kakko proti Hughesovi a samozřejmě jako na draftu vyhrál Jack." Zasmál se po konci Honza. Nechal mě vyhrál 5:4.

„Myslím že Kaapo má s týmem pokaždé navrch, akorát jednotlivě je vždycky horší."

„Asi pravda. Jak to vůbec víš? A koho máš radši?" Začal se vyptávat a já položila konzoli a šla si sednou na zem,bohužel jsem tak neviděla na Květu s Hugem,ale to už mi takový problém nedělalo.

„Hokej sleduju dost. A nevím jak to mají ostatní,ale pro mě je to jednoznačně vždycky Jack." Zamumlala jsem a on se posadil vedle mě.

„Proč o tobě nic nevím. Spíš jsem myslel,že hokej nemáš ráda vůbec." Nechápal.

„To by ses divil. Neznáš mě stejně jako celý tým kromě Míňi. Ale nemysleli si že ti o sobě napíšu teď životopis a seznam co mám a nemám ráda."

„To ne,i když by to bylo fajn." Špitl.

„Pro vás,ale já se tady nechci ukazovat ve své vlastní podobě, už jsem ti říkala že to mám jinak. Před každým se chovám jinak a před málo lidmi se chovám správně po svém. Dokonale jsem se naučila přetvařovat a už se toho nemůžu zbavit. Nedokážu být otevřená k moc lidem,třeba rodičům nic neříkám a dělám jak je všechno v pohodě a to jsou moji nejbližší. Když ti to tady tak vykládám,mělo by ti dojít že ti věřím už víc než jim." Sama jsem se divila co to tady říkám.

Doopravdy zrovna jemu?

„To je pro mě obrovská čest. Tohle jsem nevěděl,už chápu proč nám o tobě Míňa moc nepověděl. Není to jen o tom jak cestuješ a o klucích,ale i o lidech. Každý je jiný a ty jsi toho důkazem."

„Překvapuješ mě. Kdybych tohle řekla někomu jinému odsuď už by to věděli všichni,ale je pravda že nikomu jinýmu bych to tady možná ani nedokázala říct kromě Míňi a ještě Květy,ale ty už pár let znám,za to ty jsi úplně nový." Naznala jsem.

„Chápu,možná už o mě něco víš, ale na oplátku bych ti o sobě taky rád něco řekl,přijde mi to nevyrovnané." Zasmál se a já přikývla.

A spustil svůj dlouhatánský monolog a já ho bedlivě poslouchala. Ve skutečnosti byl taky jiný než se mi zdál.

I poté jsme měli furt o čem debatit. Než nás vyrušila Květa.

„Co ty tady děláš? Jde se na pokoj pro dnešek se končí, už je půl jedenácté." Vylekala nás v diskuzi o značkách oblečení.

„Jo vždyť už jdu." Zvedla jsem se a Honza semnou. Doopravdy už tady půlka kluků nebyla.

„Dobrou." Stihla jsem říct ještě Honzovi,než jsme se s Květou vydali na pokoj.

„Neříkala jsi že budeš spát? Proč jsi vůbec přišla?" Vypadala docela naštvaně. Kdyby ještě věděla co jsme s Míňou dělali.

„Nešlo to,tak jsem za vámi šla. Je na tom snad něco blbě?" Nechápala jsem.

„Ne to,jen viděla jsi mě určitě s Hugem a já,já..." Zasekla se.

„No a co? Ty jsi mě mohla vidět s Myšákem to je toho." Zasmála jsem se a tehdy už šla doopravdy spát.
.
.
.
Už jen dva dny do konce. Řekla jsem si hned co jsem se ráno probudila. Utíká to tady rychle.
Dneska už jsem měla síly na to Květu probudit a tak jsem jí vzala stejně jako minule do náruče a pustila jí.

„Doprdele Anešo!" Vykřikla když dopadla na zem,dneska se nevzbudila a spadla na zadek.

„Promiň,ale budíček. Mám na tebe pak pár otázek." Zamumlala jsem a zmizela do koupelny. Ráda jí provokuju.

Cestou na snídani už jsem to nevydržela a musela se jí zeptat na Huga.

„A vůbec jak jsis včera popovídala s Hugem?" Naznala jsem.

„Jo dobrý,byli jsme spolu celou tu dobu když jsem tam byla. Je moc hodnej." Pousmála se. Michale vše jde podle plánu! Řekla jsem si v hlavě.

„A co ty a Myšák?" Pokračovala.

„Je moc super. Hezky jsme si povídali a řekla jsem mu dokonce i pár věcí co jsem moc lidem do teď neřekla. Možná jsem se mu moc otevřela." Špitla jsem.

„To je dobře ne? Alespoň když se spolu bavíte,bude znát tu pravou Anežku a ne jen tu vysmátou chytrou holku která žije ve světě s jednorožci."

„Asi jo,ale je to takový divný. Všechno je tady divný." Zamumlala jsem.

„Možná,ale to jen protože nejsi zvyklá s nimi být. Upřímně mě ani nepřekvapují když znám náš dorost."

„Jenže já to neznám,ale neřešme to." Mávla jsem nad tím vším rukou.

Jako každé ráno co jsme tu měli být se šlo na led. Chtěla jsem si taky zabruslit,ale neměla jsem brusle a za druhé jsem neměla kdy tam být. Takže snad třeba v Brně nebo prostě až nebude taková to bláznivá situace ve světě.

Taky jsem si nemohla nevšimnout Květy a Huga jak po sobě koukají. Bože ty jsou neschopní oba dva. Vždyť každej kdo není slepej musí vidět jak je to k sobě táhne.

I když to samé by se asi dalo říct i o mě Adamovi a Honzovi. A proto jsem měla v hlavě takový obrovský zmatek.