Together |U20|

31.

Po mém dlouhém vyprávění se rozmluvil i Míňa. Zrovna když začal něco o smlouvě v Chicagu tak nám oboum přišla zpráva.

Oběma nám bylo jasné že to asi bude ještě něco kvůli tomu kempu, nejspíš výsledky testů.

A to se taky prokázalo, normálně by mě to bylo jedno,ale teď vlastně ani nemohlo.

„Pozitivní?" Přečetli jsme s Míňou oba naráz a koukali na sebe jak na blázny. Jak jsme mohli být oba pozitivní? Ani jeden to nepobíral a po ani ne minutě začal Míňovi zvonit mobil.

„Jo taky." Zabrblal a já nevěděla s kým to volá.

„Teď jsem u Áňi a ta je taky pozitivní. Nechápu to." Teď mi došlo že to bude někdo z kluků, ještě si něco málo ty dva řekli a pak se ne chvilku Míňa zapřemýšlel.

„To byl Pytlajs. A prý nás je pozitivních dvacet." Špitl.

„Cože?" Nechápala jsem nic, v aktuální chvíli mi nic mozek nepobíral. Ale vždyť jsme byli negativní ještě před čtyřmi dny všichni...

„Tak to jdu asi oznámit domů." Zamumlal Michal po chvíli ticha.

„Jo,to ze mě mamka bude mít fakt asi radost."

„Nejsme jediný,ale ber to takhle, budeme to mít aspoň za sebou." Pousmál se a odešel. To já ještě chvíli koukala do stropu a až poté se vydala to říct mamce. Ta z toho doopravdy neměla radost a jen se modlila aby to ode mne za tu chvíli nechytla taky.

A taky to znamenalo jediné, deset dní být zavřená v pokoji. Ono mi to bylo i nějak jedno s tou mojí nohou.

Nemohla jsem z toho spát. Do půl třetí jsem ležela v posteli a koukala do mobilu a projížděla všemožné sociální sítě. Spala jsem minimálně, protože jsem se vzbudila v šest.

Ach ten stanovený režim co jsem měla z kempu. Nejvíce blbí bylo že jsem musela zůstat v pokoji. Mamka mě jídlo měla nosit.

A já už si začala plánovat i moje denní aktivity. Bylo to jednoduché v mém případě. Rozhodla jsem se posilovat každý den aspoň ruce a břicho abych nepoužila nohy a nebo budu koukat do mobilu nebo noťasu. Lehký jak facka.

A doopravdy to takhle probíhalo, než mi napsal Míňa a ani ne po deseti minutách i Myšák. Myslím si že tito dva v tu dobu,což bylo okolo jedenácté teprve vstávali.

Ale oni vlastně taky nic moc jinýho dělat nemohli. Všichni jsme na tom byli stejně. Sice Míňa byl teoreticky asi jen dvacet metrů ode mě,ale z okna na sebe asi řvát nebudeme.

A jednoduše takhle to bylo i další čtyři dny. Nic zajímavého se nedělo,až na to že Květu štvalo že nemohla být ani semnou a ani s Hugem. Neustále mi to předhazovala.

Ono se ani ten pátý den doma nic nedělo,až na to že si chtěl Myšák dát videochat. S Míňou jsme se na sebe koukali občas z okna a u toho si psali,ale od Myšáka jsem to nečekala.

A proto jsem možná po pěti dnech změnila vyzáž obličeje a vlasů. Jenom kvůli tomu abych před Myšim nevypadala jak hastroš.

Aspoň že mě neviděla máma, i když Míňovi jsem to poslala. Vlastně on věděl všechno do slova a do písmene.

„No ahoj." Snažila jsem se ho pozdravit nějak normálně, jenže já přes tu kameru volala strašně nerada.

„Čau, konečně tě vidím i slyším." Zasmál se hned pro začátek. Vlastně já taky byla ráda za to samý jako on,mohla jsem s někým mluvit.

„Už jsme v polovině a já se strašně nudím. Věř mi nebo ne já snad za těch pět dní ani pořádně nepromluvila."

„Si povídej sama se sebou ne?" Mrkl na mě.

„Vážně? A co ty? Vy to máte vlastně lepší,budete pak už moc na tréninky zacož já budu dělat další dva týdny skoro to samý jak teď." Zamumlala jsem.

„Jo,docela se těším. A neříkej že se tak nudíš, vždyť je teď NHLko v televizi nebo kdekoliv." Pousmál se.

„Viděla jsem čtyři zápasy a to mi pro zatím stačilo,možná se ještě na nějaký podívám,ale nebere mě to teď tolik. Hlavně když tam není můj nejoblíbenější tým."

„Ty máš oblíbený tým? Jakej?" Vyzvídal.

„Jo,Devils. Ale jako třeba Chicago či Carolina jsou taky super no." Zapřemýšlela jsem se.

„Já mám docela rád Rangers, ale přeci jenom už to ani tolik neřeším jakej tým. Rád se spíš podívám na pěknej hokej."

„Tím jsi mi připomněl že tě brzo čeká i draft. Teď brzo, v říjnu asi, ale bude online co?" Zeptala jsem se.

„Jo,ale to je až za dva měsíce. Snažím se ho nějak neřešit, jen věřím že budu co nejvýše. První kolo by bylo moc pěkný." A takhle nějak jsme započali debatu o hokeji. Z draftu a juniorů jsme přešli až mezi legendy hokeje.

S ním prostě bylo pořád co řešit. Nikdy se nám nestalo abychom nevěděli co říkat dál.

A to naše povídání proto taky trvalo čtyři hodiny. Čtyři hodiny jsme si vydrželi povídat, ani mi to nepřišlo,uteklo to s ním rychle.

A takhle to bylo ještě několikrát.