Together |U20|

38.

Pomalu jsem se blížila do Litoměřic na druhý kemp tady. Na prvním jsem nebyla a místo mě tam zůstal jen Lukáš a naopak teď tady budu jen já.

Bylo už to týden od Karjaly, každý z těch nominováných kluků dostal šanci. Pytlík a Myši dokonce dvě.

Ačkoliv jsem to úplně nepotřebovala byla jsem informována o každé blbině co se tam stala a to nejen kvůli Míňovi a Myšinovi,ale celkově všichni kluci si na mě vzpomněli tím že jsme si v pátek dali společně videohovor. Oni byli u Míňi na pokoji a já u sebe doma, ale i tak jsem si připadala jakobych tam byla s nimi.

Jinak se změnila už jedna dost podstatná věc. Začala se znovu hrát extraliga a to znamenalo neúčast Myšiho,Míňi a dalších kluků tady na kempu. Aspoň že Hugo a Pytlík sem jeli a samozřejmě nemohl chybět Adam...

Už na prvním kempu se měli dodržovat přísná pravidla a já s tím počítala. Na začátku byli znovu testy,ale na ty už jsem si jakš takš zvykla.

„Vtipálek přišel." Obejmul mě Hugo ještě před tím než jsme se rozdělili do pokojů.

„Co s tím všichni máte?" Zeptala jsem se ho se smíchem.

„Poslední dobou seš pořád vysmátá, vymýšlíš blbiny a nejsi tak upjatá na ten tvůj biatlon. To jsi nedělala po dobu těch dvou kempů co byli až teď když jsme se začali víc bavit." Objasnil.

„Hugone jdeš už? S kým to tam vůbec kecáš?" Ozval se od dveří jejich pokoje Adam. Nevěděl že tu budu a teď přes Huga nebylo vidět kdo jsem.

„Co tady teď děláš? Já myslel..." Přišel a nechápal co tu dělám.

„Ty radši nemysli." Skočil mu do toho Hugo. Nic neodpověděl a vrátil se zpět do pokoje. Menší nevýhoda, možná i výhoda byla že jsem pokoj měla hned vedle nich.

„Neřeš ho teďka. Jenom tě tady nečekal tož vše, mizím za ním. A kdyby jsi něco potřebovala tak se stav." Pousmál se a odešel za Adamem. Mezitím okolo nás procházeli i ostatní kluci a zdravili nás.

Viděla jsem se sním jednou a už teď jsem tušila že to nebude lehké,nic nebude lehké. A pro něj to muselo být ještě těžší jak pro mě.

Nedalo mi to a ačkoli se vlastně nic nestalo,napsala jsem to Míňovi i Květě. Taková škoda že tady nejsou a Huga jsem hned otravovat nechtěla a ještě k tomu když je právě s Adamem na pokoji.

Na večeři jsem tentokrát seděla mezi kluky, chtěli mě tam a to mě z nich ani několik ještě neznalo.

Ale přišli mi všichni fajn. Až na Adama, který seděl přes Huga a Pytlíka jakoby vedle mě. Na to jak se v Hradci tenkrát tak zvláště ušklíbl a měl radost z toho že jsem tam byla tak teď byl spíš takový rozhozený,ale jestli mnou to jsem netušila.

Doufala jsem večer ve svůj klid abych si dokázala urovnat pár věcí v hlavě, na což mi samota nebo porada s Míňou pomáhali, ale ten tady teď nebyl.

„Můžu?" Ozvalo se z poza dveří. Už podle hlasu jsem rozpoznala že to bude pravděpodobně Hugo a taky byl.

„Co tady děláš? Říkal jsi ať já chodím za vámi a né ty sem." Mírně jsem se pousmála.

„Došlo mi že ty za námi nepřijdeš,protože nechceš vidět Raškena."

„A proč si přišel?" Netušila jsem dál.

„Protože si volá s nějakou kámoškou a já ho nechtěl otravovat a k jiným klukům se mě jít nechtělo." Když vyslovil to slovo "kámoška" trhla jsem sebou a s vyděšením se na něj podívala.

„Co je?" Zasmál se po chvíli když jsem stále na něj koukala jak kdyby přilítl z Marsu.

„Co? Nic,nic." Uvědomila jsem si to a začala dělat jakoby nic.

„Řekl jsem něco blbě? Počkej jo takhle..." Uchychtl se. Telepatii neumím a tak jsem nevěděla co právě vymyslel.

„Co takhle?"

„Volá si s kamarádkou,ale to neznamená že s ní něco má." Ten byl svými myšlenkovými pochody víc napřed jak já a možná on tu telepatii uměl.

„Né tohle já nemyslela. Prosím tě jak by mě něco takového mohlo zajímat." Mávla jsem nad tím rukou.

„Protože ho máš stále ráda,ale nechceš si to přiznat protože máš Myšiho. Ale to je jedno." Zabrblal. Netušila jsem ani trochu jak ho tohle mohlo napadnout a hlavně kde k tomu přišel.

Dál jsme to nerozebírali, spíše já nevěděla co odpovědět. V klidu jsme tam takhle seděli pět minut a kdyby nás někdo viděl musel by si říkat co nám je. Náš klid narušil až Pytlík co přišel s tím že hledá mě a zároveň i Huga, protože nebyl na pokoji.

„Co tady vyvádíte?" Zasmál se nám a vyrušil nás z našeho přemýšlení nebo co jsme to dělali.

„Nic. Koukáme do zdi a přemýšlíme." Odpověděla jsem.

„Aha, máte to zvláštní aktivity. Ale já se přišel zeptat jestli by jste si někdo nezahráli Among us."

„Hugo mazej, nemusíš tady semnou koukat do zdi a nudit se." Popohnala jsem ho k tomu aby odešel.

„Ty nejdeš?" Zeptal se Míra.

„Ne, jsem unavená a stejně to neumím." Usmála jsem se a ty dva vypakovala z pokoje. Ani vybaleno jsem ještě neměla,ale v plánu to pro zatím ani nebylo.

A jako by se má nespavost po měsíci vrátila zpět. Usnout jsem nemohla do jedný a v pět už koukala do stropu. A slyšitelně Hugo s Adamem něco hráli na PSku a moc mě nepomohli k tomu spánku.

A protože už jsem dostala plán co se bude tento týden dít, sestavila jsem si aspoň menší program posilování pro sebe.

První tréninkový den ani tak náročný nebyl,nebo mě aspoň nepřišel. Jak tady byli nový kluci bylo to zprvu o té souhře a z mého pohledu až v odpoledním tréninku to mělo tu svou menší jiskru. Ani jsem nečekala že by se někdo u mě stavil s něčím bolavým,ale pár kluků u mě bylo.

Ale když to tak vezmu tak Fíla, Pája a Pytlajs si přišli jen pokecat. V tomhle mě překvapili, ale přiznám to, chyběli mi.

Za to druhý den už ke mně po obědě přišli i ostatní,ti nový. Asi se mě včera ještě báli a kvůli tomu se tady ani jeden z nich neobjevil,ale dneska už jim nic jiného nezbylo.

A nevím jestli to byla od Ivana pravda nebo nějaký vtípek, ale přesně tohle mi řekl.

Na odpolední trénink jsem nešla a místo toho si dodělávala svoje věci. Ani nevím jak,ale skončila jsem u psaní si s Květou a než přilítli kluci zpátky koukla jsem se na dvacet minut na to jak hraje Myši.

Po večeři však už nebyl čas. Nevím jestli ti čtyři kluci co zamnou přišli hned spěchali hrát hry, koukat na televizi nebo dělat cokoliv jiného,ale spát nešli to určitě ne.

Zrovna jsem si chtěla já zapnout svou televizi a podívat se co kde dávají, vyrušilo mě další klepání na dveře. No další, nikdo moc často neklepal, jako tomu bylo už od prvopočátku.

„A-ahoj co tady děláš?" Vykulila jsem oči na Adama.

„Přišel jsem s tím tříslem, ačkoliv mě v Brně na kempu přestalo bolet v září zas začalo a nikdo mi s tím moc nepomohl,ale věřím že ty jo." Spustil na mě. Samozřejmě že mi mohlo dojít proč tu je, ale já v jeho přítomnosti ztratila svůj mozek.

„Jo v pohodě pojď." Vychrlila jsem rychle. Snažila jsem se opravdu moc nedát znát svou nervozitu a rozpačitost najevo, ale nedalo se to.

Celou tu půl hodinu co u mě strávil bylo ticho, jakýsi klid po pěšině,ale i tak jsem byla nervózní jak snad ještě nikdy.

Tenhle kluk semnou dokonale uměl mávat a to o tom ani nemusel vědět. A najednou jakobych si něco uvědomila...