Together |U20|

52.

A další den už jsme se soustředili jen na večerní zápas s Rusy. Kluci dočista na ten včerejší zápas zapomněli.

Ráno i na tréninku vypadali kluci hodně dravě. Musím se přiznat, na ten zápas proti Rusům jsem se těšila že všeho nejvíc.

„Tak co? Věříš nám na ně?" Přišel usměvavý Myši po obědě zamnou na pokoj s tím jestli ho nezatejpuji.

„Jo. Musíte je porazit, je to těžký soupeř,ale minulí rok jste ukázali že na ně máte,tenhle rok bych to neměnila."

„Ty je moc musíš že?" Zasmál se.

„Pravda,v biatlonu nemají nejlepší postavení a v hokeji pro mě taky ne." Pokrčila jsem rameny.

„Bude to ale hodně těžký, když nebude hrát Pytlajs. Ale zas se třeba vrátil Rašken." Naznal.

„Vy to dáte i tak. Věřím vám." Pousmála jsem se.

„Musíme, nechci nic říkat, ale Američani? To je jiná liga." Zabrblal.

„No to jo. Tyjo škoda že tu není ani jeden Hughes,ale je tady třeba Caufield a Zegras,ty mám taky ráda." Poznamenala jsem.

„To by to s tebou švihlo rychle."

„No to jo. Nebýt těch pravidel tak už s nimi mám fotku a to i s Kanaďany, nejvíc bych chtěla s Dachem a McMichaelem a pak..."

„Hele nemusíš mě je všechny vyjmenovat. Ale nedokážu si představit jak by jsi s nimi mluvila jak tě už znám,no..." Přerušil mě a oba jsme se u těch představ dost smáli.

„Já taky ne. To by vypadalo, možná je dobře že je tahle doba, kdyby nebyla tak bych tady s vámi asi ani teď nebyla." Odpověděla jsem mu.

„Ale třeba minulí rok ve Třinci si měla možností dost."

„To jsem nebyla tak otrokaná, to jsem se nebavila ještě ani tolik s vámi. To vlastně třeba vůbec ne, akorát s Míňou,Pylajsem, a ten jediný večer jsem byla i na kafi s Adamem a docela fajn byl Peky s Jeňasem." Usmála jsem se.

„Jo to jo. Ale tenhle rok už jsi mezi námi. Seš naše rodina." Tímhle to skončilo, přišlo mě to, em, dojemný? Jo, takhle mě mezi sebe ještě žádný tým nevzal.

Ale tohle svoje menší dojetí z takové maličkosti jsem hodila za hlavu a rozhodla se věnovat plně své před zápasové práci.

Bylo to podobný jako proti Švédsku. Teda až na to že na tribunu jsem měla jít znovu s někým jiným,krom Honzi Bednáře. Místo jsem měla stejný jako včera, akorát vedle Pytlajse.

Nuda nebyla narozdíl od včerejška, vyzkoušeli jsme si během rozbruslení několik různých efektů na Snapchatu a to byla docela sranda. Dokázali jsme se zabavit,ale při zápase už naše oči směřovali jen k ledové ploše.

První třetina končila na obouch stranách nulou,ale i tak mi přišlo že kluci hráli zatím lépe než proti Švédům. Za to pak už to bylo zajímavé. Zavřeni ve svém pásmu před svojí brankou už pár minut a vypadalo to né moc pěkně, ale to co tam udělal Kuba a Koffy stálo za to.

Vedli jsme,ale to proti Švédsku taky. Jenže teď si to kluci pohlídali a začátkem třetí třetiny zvýšil náskok Langy. Rusáci se snažili marně,my nad nimi vyhráli.

Ani jsem tomu nemohla věřit, ale ta radost z vítězství byla obrovská, jen co skončila hymna už jsme letěli naproti klukům. Tohle vítězství znamenalo hodně.

A jak jsem včera nezažila tým tak rozhozený a smutný,tak dneska jsem mohla říct přesný opak. Nikdy jsem je neviděla tak šťastné. Ale já byla taky, přeci jen ta rivalita mezi námi a Rusy je veliká a když je porazíme, lepší pocit snad já ani neznám.