Together |U20|

8.

Odpolední trénink jsem vynechala,prý se budou stejně točit záběry na web a do televize a tak ani já a ani Květa jsme tam nebyli potřebné.

A protože mě ty nohy, břicho i záda boleli,rozhodla jsem se protáhnout jógou a gymnastikou. Sice v pokoji tolik místa nebylo, ale když jsem naházela věci na stranu tak to nějak šlo.

„Seš úplnej blázen víš to?" Nechápala mě Květa, když jsem tam udělala přemet.

„Vím,to jsi mi snad řekla už první den co jsme se potkali." Uchychtla jsem se.

„Zachvíli klukům končí trénink to známená,že tady už cvičíš už dvě hodiny a pořád tě to baví? Jak to děláš?"

„Kouzlo. Kdyby jsi chtěla taky a věděla že potom tě tělo bolet nebude,dělala by jsi to taky." Začala jsem.

„To určitě. Bych si spíš ty svaly namohla ještě víc a už bych se nehla." Skočila mi do toho.

„Říkam ti,že až to dokončím, nic mě bolet nebude,krom té ruky." Pokračovala jsem a udělala tam stojku na hlavě. Druhá nejlepší věc na uklidnění po pletení copánků.

„Tohle zvládneš ne?" Zeptala jsem se jí.

„Jo,ale tady to zkoušet nebudu, protože bych se bouchla třeba do skříně." Špitla a já udělala normální stojku a dala nohy co nejvíce od sebe jako v roznožce.

„Čau je tady Anežka?" Přišel do pokoje Pavel.

„Tady jsem." Zdvihla jsem jednu ruku ze země a málem spadla, ale ustála jsem to.

„Co to děláš? Já jen že mě chytlo stehno a jestli by jsi mi ho nenamasírovala,ale když vidím co tady předvádíš." Zasmál se mi a já přepadla zpátky a už ho konečně neviděla vzhůru nohama.

„Je normální?" Šeptl na Květu a ta pokrčila rameny. To jako neznají gymnastiku nebo co.

„Čas je,máme půl hoďky." Naznala jsem a pustila se do práce a přesně na večeři se vydali spolu do jídelny a po cestě se k nám přidal i zbytek týmu.

Už při cestě na večeři se mě Míra zeptal,jestli se večer nestavím, ale dneska jsem to odmítla, ale pouze aby si to mysleli že doopravdy nepřijdu a pak se tam přesto chtěla objevit.

Důvod? S Michalem jsme dostali dokonalý plán jak Květu a Huga zblížit. Potřebovali jsme základní plán a taky aby jsme viděli jak si tito dva sedí a jsou schopni se spolu bavit.

Po večeři byl klid,teda dokuď Květa nezačala doléhat.

„Ale já tam chci jít,ale nejdeš tam ty. Co když se něco bude dít. To mě tam jako necháš?" Pochodovala Květa před mou postelí.

„No a? Květuš kdyžtak mi napiš nebo zavolej. Jenom jsem unavená."

„Ach jo." Zahuhlala si pro sebe a lehla si na postel. Ten plán co jsme měli vymyšlený neměl skoro žádnou logiku. Já celou dobu budu v klučičím pokoji,ale zároveň tam nebudu. Květa se musí posadit na zem a vedle ní má sedět Hugo. Prostě naše domlouvání bylo o náhodě.

Jenže ještě než tenhle plán vůbec mohl započít,musela jsem se postarat o Daniela,Šimona a Jonáše.

A pak už to přišlo. Míňa si přišel pro Květu kterou dovedl na k nim na pokoj. Já zůstala na našem pokoji,ale ani ne po minutě už mi dal videochat Míňa. To byl ten plán,on to celou dobu bude natáčet na mobil. Přesně podle plánu Míňa posadil Květu pod okno a nahoře na posteli seděl Hugo s konzolí v ruce.

Teď už to bylo teoreticky jen na nich. Michal seděl tak aby bylo vidět na celý pokoj a kousek za Hugem,takže to bylo doopravdy jako kdybych tam byla s nimi.

„Ahoj Květuš,nezahraješ si semnou." Zeptal se po deseti minutách pro mě nudného pozorování Hugo. Že by se konečně něco dělo?

„Já to moc neumím." Odpověděla mu.

„Pojď naučíš se to." Podal jí konzoli a Květa si sedla vedle něj na postel. V tu chvíli jsem se u sebe na pokoji smála jak blázen. Aspoň že jsem měla vypnutý mikrofon.

„Co tady děláš?" Sednul si vedle Michala Adam. Ten je fakt všude.

„My tady něco zařizujeme." Řekl Míňa a já se sklidnila a zapla si mikrofon abych mohla mluvit.

„Naše tajná mise. Míšo vrať tu kameru jak má být." Zasmála jsem se, protože jsem teď viděla ty dva a ne Květu s Hugem.

„O co tady jde? Počkej nedohazujete tady Květě Huga, že ne?" Pochopil Adam o co tady jde.

„Šlo by to říct i naopak,ale jo."

„Aha." Zakroutil hlavou a přidal se k našemu pozorování těch dvou a když se ti dva podívali jejich směrem,dělali že se o něčem baví. Adam nám tím pádem pomáhal.

Když ti dva dohráli,přenechali hru ostatním a sedli si spolu na zem. Byli oba takový nesmělí a nejraději bych teď Květě radila co dělat. Ale to by mě zabila kdyby věděla o co se s Michalem snažíme.

Konečně po pěti minutách ticha začal mluvit Hugo. Fakt Květáku ty jsi neschopná. Nadávala jsem jí,ale být já na jejím místě tak dělám to samé.

„Anež nechceš už přijít?" Naznal Michal po deseti minutách co si ti dva povídali. Bohužel jsem ale nevěděla o čem a to mě zajímalo.

„Už jdu." Zvedla jsem se z postele a už si to mířila za nima na pokoj a u dveří už čekal Adam. Chtěla jsem tam být,ale tak aby si mě ty dvě hrdličky všimli pokuď možno co nejpozději.

Byli oba tak zabraní do konverzace že si mě nevšimli a já si šla sednout na postel mezi Míňu a Adama.

„Jsem netušil,že vy dva jste takový dohazováci. Bych se bál být na místě jednoho z nich." Zasmál se Adam a všichni tři jsme je pozorovali a občas jsme pochytili i nějaký to slovo co řekli,ale přes hluk co v pokoji panoval to moc lehké nebylo.

„To buď rád. Bohužel víc holek tady není aby si se stal také obětí naší mafie." Začala jsem.

„A co ty? Copak ty nehledáš kluka?" Přerušil mě Adam.

„blázníš? Skoro vás neznám." Zamumlala jsem.

„Bylo by to hezký kdybysis tu někoho našla když už i Květa." Naznal. Nevěděla jsem vůbec kam tím míří nebo o co mu jde.

„Nikoho nehledám a už toho nech." Protočila jsem očima a radši se zadívala na Květu s Hugem.

Konverzace jim nevázla a pořád se něčemu smáli,seděli těsně vedle sebe a nedokážu odhadnout kdo z nich byl šťastnější.