Together |U20|

19.

„Laskavě mi pověz co to bylo?" Zamumlal Michal, když jsme si nasedli do auta a já se smála stále jak magor.

„Co?" Otočila jsem se na něj.

„To s tím Raškou." Naznal.

„Nic." Bránila jsem se.

„Takže ty pusy nic neznamenali? A to jak jste byli spolu? To všecko?" Vyhrkl.

„Ach jo Míňo já ti říkala že se neudržím. Neměla jsem sem jezdit a radši se připravovat na závody. Byl by klid."

„Ne to by nebylo ono Áňo. Takový je osud,čas už nevrátíš na to nezapomeň." Pousmál se.

„Jenže Myšák. Ten z toho byl úplně skleslý a ani semnou a ani s Adamem se nechtěl bavit." Pokrčila jsem rameny.

„Na to jsi měla myslet v noci. Bohužel stalo se."

„Snad na to přes víkend zapomenu." Zabrblala jsem.

To se mi nepovedlo. Ani při cestě do Harrachova a ani během závodních dnů jsem na to nezapomněla. Adam mi psal, celkem často a to mi vůbec nepomáhalo.

Sice jsem měla v hlavě bordel,ale jinak se ten víkend povedl. Přeci jenom ta makačka s kluky k něčemu byla.

A jen co jsem se vrátila domů, už mi Adam psal kdy se uvidíme. Chtěla jsem se s ním vidět, a Michal mi řekl,že to je velice dobrý nápad. Důvod neřekl, ale já ho poslechla a na úterý už jsme měli domluvenou schůzku v Brně. Bylo to oboum tak na půl cesty.

„Takže kdy se uvidíte?" Zeptal se Míňa a já zvedla oči od mobilu.

„Zítra."

„Super. Těšíš se?" Pousmál se. Nevím proč mi říká ať to s ním zkusím,dneska o ničem jiném nemluví.

„Míňo?!" Okřikla jsem ho.

„Co je? To mi neumíš odpovědět?" Pokrčil rameny.

„Proč mi ho dohazuješ? Máš z toho snad větší radost než já."

„Je to moc hodnej kluk." Naznal.

„To já ale vím. A když tak se těším, protože pak ho uvidím až na tom kempu."

„Ajajaj. Ty jedeš do toho Jablonce co?" Zakřenil se.

„Jo." Zamumlala jsem.

„A jak to řekneš mamce že zítra jedeš pryč? Ta si tě hlídá." V tom měl pravdu. Většinou si hlídala každý můj pohyb,pokaždé musela vědět kam jedu.

„Jedu za Květou,jí řeknu že jsem si u ní nechala věci minulí týden. To postačí,snad." A takhle jsme naše posezení u Míňi na zahradě ukončili a já běžela domů to říct mamce o tom zítřku.

„To už jsi zpátky?" Řekla z obýváku kde něco zařizovala na notebooku.

„Jo,byla jsem tam celý odpoledne a příjde ti to málo?" Zasmála jsem se.

„To jsem ráda že se pořád bavíte. Jak odletěl a cestoval tak to vypadalo jako konec vašeho kamarádství."

„My si ale psali a volali. My dva by jsme bez sebe být nemohli." Objasnila jsem.

„A mami? Já jedu zítra do Hradce za Květou. Ve čtvrtek jsem si u ní zapomněla mikinu." Pokračovala jsem. Zalhala jsem jí,ale já musela. Kdybych jí pověděla že jedu do Brna za jedním klukem to by mě nepustila.

„Jo tak dobře. Kdy jedeš a kdy se vrátíš?" Už se ptala, přesně jak jsem čekala.

„V osm odjíždím a přijedu asi v šest." Pousmála jsem se.