Together |U20|

17.

Jen co jsme vystoupili z auta už k nám přiběhl Honza.

„Říkám to každýmu,i když to asi nedodržíme,ale rodiče nejsou doma a já to mám vše na své triko." Zamumlal směrem k Míňovi a pak si všiml mě. Usmál se na mě a pak odběhl.

„Drž se. Neboj nejsi tady jediná holka,takže zapadneš do davu a přežiješ to úplně v pohodě." Mávl rukou. Kéž by.

„Nazdár,konečně jsi tady. Jsou tady už nějaký holky,ale čekám tady na tebe. Jsem tady už dvacet minut a vypadá to tady celkem na velkou oslavu." Přiběhla Květa a vše to na mě vychrlila.

„Jo klid je teprve šest. Ukážeš mi to tady?" Zeptala jsem se a ona už mě táhla pryč od branky někam pro mě do neznáma.

Na to jaká je situace ve světě je tady hodně lidí a většinu jsem ani neznala,jenom kluky z U20 nebo pár jiných hokejistů.

„A že neuhodneš kdo přijel semnou?" Zazubila se když jsme došli mezi ostatní.

„Hugo?" Pokrčila jsem rameny.

„Ne ty trdlo na co zas myslíš." Protočila očima. Tak kdo?

„Žalud hlásí příjem perníku." Zakryl mi dotyčný oči. Takhle mi říkal jediný člověk a já tak i jemu. Byli to naprosto pohrabaná jména.

„Radime!" Otočila jsem se a obejmula ho. Neviděla jsem ho už snad dva roky,nebyl čas.

„Co tady děláš? Nečekala bych tě tu jsi starší než...my?" Naznala jsem.

„Přijel jsem,ale nebudu vás rušit. Rád jsem tě viděl,a jinak by ses už v Hradci mohla taky ukázat." Tak tohle bylo divný. Neviděli jsme se dva roky, teď prohodíme pár slov a zase se rozdělíme. Je pravda že jsme oba za tu dobu vyrostli to jo.

„Je divnej." Zamumlala jsem když odešel.

„Ty taky to se neboj. Jenom mě zajímá kde vázne Hugo a Adam."

„Oni jedou spolu?" Vykulila jsem oči.

„Jo,ale nech toho a pojď si užívat." Zasmála se a táhla mě ke stolu s pitím a jídlem.

„Zítra jedu na závody, nepotřebuji tam umřít." Začala mi lítl do kelímku víno. To bylo ještě nic oproti tomu co tam ještě bylo,ale já se chtěla od alkoholu držet co nejdál.

„Znovu remcáš a protestuješ. Jako vážně? Dneska je dneska a zítra je zítra." Dala mi plný kelímek. To to začíná,ten její optimismus chci taky.

Takhle to bylo docela dlouho a přidali se k nám i další dvě holky, nečekala jsem že by se tady s námi někdo bavil,ale asi jo.

A po dvouch hodinách tohohle pití "jen" vína a nějakých menších drinků se začalo už i tancovat. Květa dnes poprvé potkala Huga a ostatní holky tam šli taky. Jen já zůstala na ocet, jako obvykle.

„Doopravdy tady budeš stát?" Přišel ke mně Myši. Měla jsem pro něj dárek a bez odpovědi se začala hrabat ve vaku který jsem měla zasebou na zemi a rychle mu ho předala.

„Nestála bych,ale všichni tady už s někým tancují." Zamumlala jsem.

„Můžeš i sama,kluků je tady ale přesila a mimochodem děkuju." Položil dárek na stůl.

„Pojď." Chytl mě za ruku a táhl mezi ostatní. Proto nemám ráda oslavy,neumím tancovat a k tomu ten alkohol. To u mě není nikdy nic dobrého.

S Myšákem jsem byla dlouho a mezi písničkami se i několikrát napili. Pomalu ale jistě jsem začala ztrácet pojem o světě a po přibližně dvouch hodinách tohohle dovádění se šla napít vody a šla do kouta.

Tam jsem však viděla líbající se pár. Má zvědavost byla velká a z poza rohu se snažila rozpoznat kdo to je.

Květa a Hugo. To nene, úplně jsem zapoměla na ten plán co jsme měli s Míňou,ale oni si poradili sami. Oba si to viditelně užívali,i když byli opilí. Záviděla jsem jim to,ale proč?

Nechala jsem je být a vrátila se dovnitř. Myšáka jsem nikde neviděla a tak šla za Pytlíkem. S ním jsem se tento večer ještě taky nebavila.

Udělala jsem asi chybu, protože mě zatáhl společně s pár kluky k alkoholu a tam to jelo. Stratila jsem úplně pojem o tom co se děje.
.
.
.
„Au." Zabručela jsem ráno a rozeběhla se do koupelny. Výborně to jsem v úžasném stavu. Zanadávala jsem si a všechno co bylo v mém žaludku zmizelo v záchodě. Nebyla jsem zvyklá pít a tohle to jen potvrdilo.

Po deseti minutách jsem se vrátila do pokoje kde jsem spala a koukla se na hodiny. Bylo sedm? Ale to mě nepřekvapilo tolik jako to když jsem se koukla na místo kde jsem spala a pak sama na sebe.

Byla jsem jen ve spodním prádle a na té matraci kde jsem spala byl Adam jen v boxerkách.

Ne. To nejde.

Sezbírala jsem si své oblečení ze země a nasoukala se zpátky do toho a sedla si na matraci. Pomalu jsem si začala vybavovat co se včera dělo.

Kluci mě opili a pak přišel i Adam. Začali jsme se bavit a přitom byli oba na mol, šli spolu potom sem do tohoto pokoje, začali se líbat a pak se to málem stalo,ale přišel sem Kuba Lauko s nějakou holkou a my toho nechali.

Doprdele. Zaklela jsem se.

Tohle se může stát jen mě. Fakt že jo.

„Anež?" Uslyšela jsem za sebou a otočila se na Adama.

„Jsi v pohodě?" Zeptal se a já nechápala proč.

„Jo? Proč bych nebyla?"

„My dva se spolu to to?" Naznal spíše otázkou jako jestli si to pamatuju.

„Já vím." Pousmála jsem se.

„Ale naštěstí to dál nedošlo." Pokračovala jsem,zvedla se a odešla pryč.

Nemohla jsem s ním takhle mluvit a musela ven.