Together |U20|

29.

„Áňo? Nemáš tady Myšáka, kluci ho nemůžou najít." Přišel do pokoje Adam.

Ne,jen to ne...

Rychle jsem si uvědomila co se děje a odtrhla se od Myšáka, kterej už ani neměl tričko, to samo,kouzlo.

Stál tam jak kdyby ho právě polili horkou vodou. Nechápal ani trochu co se děje a my s Honzou jen čekali co udělá. Nikdo z nás se ani neodvážil pohnout.

„Já vás tady nechám." Zablekotal a vyletěl z pokoje. Až teď mi došlo co jsem provedla.

„Já,musím za ním." Řekla jsem a mezitím co si Myšák oblékal tričko tak já si doskákala pro berle. Doufám že šel k sobě na pokoj a ne ke klukům.

„Mám ti pomoc?" Zeptal se Honza. Jo to by jsi byl hodný, protože jsem úplně blbá. Mohl by jsi mě odvést třeba do Asie do Nepálu aby mě už nikdy Adam neviděl? Usmyslela jsem si.

„Ne, když nebude na pokoji bude u kluků. Musím sama." Šeptla jsem a "rozběhla se" k němu a Míňovi na pokoj.

Byl tam, naprosto zničený.

Co jsem to provedla?

„Co chceš?!" Vykřikl. Takhle jsem ho nikdy nezažila a ani jsem si to nemyslela že bych mohla.

„Mrzí mě to,ale my spolu nic nemáme." Snažila jsem se usmát.

„To jsem viděl. Ani nevím co se vám do toho pletu, vždyť on už po tobě jel od prvního dne." Protočil očima,ale neodvážil se na mě podívat.

„Ne,to fakt ne." Špitla jsem a začala jsem cítít že začnu asi také brečet.

„Ale jo. Míňovi vykládal o tom jak si hezká a hodná a tak, pak ta posilka,to vaše celo-večerní povídání. Ta pusa při té flašce a to nemluvím o tom jak se semnou hádal a na tý oslavě se k tobě měl docela dost,než si tě převzal Pytlajs." Vyklopil ze sebe rychle.

Měl pravdu,v tomhle ani nešlo protestovat.

„Ale s tebou to bylo podobný." Namítla jsem. Nemohla jsem si to nahlas přiznat,nešlo to.

„Nebylo. Přiznej to." Poprvé se na mě podíval. Brečel,byl úplně zlomený,nikdy jsem neviděla nikoho tak zlomeného.

„Nebylo. Už od začátku jsem měla tenhle problém." Fňukla jsem a ukáplo mi přitom taktéž pár slz.

„Jakej?" Nechápal.

„Líbili jste se mi oba a já po minulích zkušenostech si myslím že neumím milovat. Nedokážu to, a k němu mě něco přitahuje, hrozně moc. Ale s tebou to je jak s kamarádem." Objasnila jsem. Tohle úplně nečekal podle pohledu,ale chtěl pravdu,má ji.

„Vážně? Takže jsi mi lhala? Celou dobu co jsme spolu?" Já pouze přikvýla.

„Běž." Kývnul na dveře a otočil se zpět ke zdi. Poslechla jsem ho a když jsem zavřela dveře, slyšela jsem jak začal nadávat.

Ale samotnou mě to vzalo docela dost také. Nečekala jsem to, jenže jak se říká,lež má krátké nohy.

Ale můžu si za to všechno sama. On mi věřil za to já jemu ne tolik jako třeba Myšinovi.

Jenže to znamenalo obrovskou ztrátu. Ne že jsem ztratila kluka, ale i jednoho z nejlepších kamarádů co jsem doposud měla.
A to mě štvalo o to více.

Skočila jsem do postele a rozbrečela se. Nikdy mě snad nic tak nevzalo jak tohle, vlastně jo, když jsem se musela kdysi přestěhovat na čtyři roky k tátovi.

„Můžete mi laskavě vysvětlit co tady děláte?" Přišel Míňa. O co mu teď jde?

„Kdo?" Ozvala jsem se,ale obličej jsem měla stále zabořený v polštáři.

„Poslal jsem ho pro Myšáka,ten přišel sám že si musíte něco vyřídit." Přešel dovnitř pokoje. Až tehdy utichl.

„Už se stalo." Škytla jsem a sedla si. Nikdy mi tak blbě nebylo.

„Co se stalo? Proč tu brečíš? A kde je teda Rašken?" Vyptával se dál Míňa.

„Já,já,Myšák." Zakoktala jsem.

„Co? Co se stalo." Sednul si vedle mě a obejmul mě kolem ramen.

„Myšák přišel a,a pak to bylo, přišel Adam a,a konec." Fňukala jsem dál. Nešlo mi to říct.

„Co bylo a jakej konec?" Nechápal Míňa.

„Líbali jsme se a přišel Adam, byla jsem za ním a je konec, chápeš?!" Vyjekla jsem.

„Takže už to ví."

„Jo, všechno jsem mu řekla jak to bylo. Chci domů Míšo." Zamumlala jsem.

„Neboj zítra pojedeme. Jen nechápu co s tím Myšákem. To tě to nepustilo?" Naznal.

„Ne, strašně mi chyběl tu dobu a já se nemohla bránit,nešlo to."

„Ty seš tele. A já už si začal myslet že by sis konečně našla kluka s kterým ti to vydrží." Zakroutil hlavou.

„Copak Myšák není?" Zeptala jsem se ho.

„Je,ale já ti sem pošlu Huga,ten už je chytřejší. Promiň." Najednou jsem nechápala já co se děje. Jak jakože je Hugo chytřejší?

„Je to pravda? Už se to také Adam dozvěděl?" Přišel asi po pěti minutách Hugo a já si utírala slzy do trika.

„Jo,jenže trochu jinak než jsem si myslela. Říká se že láska chce čas a já mu ho chtěla dát,ale Myšák byl rychlejší." Pousmála jsem se, i když jsem pořád brečela.

„Míňa říkal že vás viděl. Při čem? Myšin se objevil sám na pokoji a byl vysmátý jak sluníčko,za to Rašken přišel těsně před Míňou a nevypadal dvakrát nejlíp,ale svým úsměvem a smíchem to překryl." Zamumlal.

„Při menším pusinkování."

„Vy jste se to,to líbali? A Adam za tebou přišel jestli tady není Myšák a on byl že?" Naznal.

„Jo,mám v tom bordel." Nikdy moc by mě nenapadlo,že tohle budu říkat zrovna jemu,ale když Míňa odešel nic jiného mi nezbylo.

„V čem?"

„Ve všem. Adama mám ráda jako kamaráda,jenže už jsem ho ztratila a to já nechci. Brečím tady kvůli tomu že se semnou rozešel,ale vždyť kamarádi zůstat můžeme,ale mě to přijde divné. Za to k Myšákovi mě něco pořád přitahuje a já si nemůžu pomoct. Mám ve svých pocitech zmatek." Objasnila jsem.

Chvíli tam stál a nevědomě koukal do zdi. Takže mi bylo jasné že se nad něčím pořádně zamyslel. Bylo mi to takové samotné trapné, když za Adamem nikdo nejde a ke mně jde Míňa a Hugo pomoci se dostat z této situace.

„Na to ti řeknu jen jedno." Začal.

„Nikdy si nepleť přitažlivost s láskou." Pokračoval a odešel.