Together |U20|

34.

Byl už konec září, hokejová extraliga se hrála přerušovaně. A proto byl Myšák skoro pořád v karanténě doma.

Zbližovali jsme se čím dál tím víc, teda spíš dělali čím dál tím větší blbosti. Jediné co byla nevýhoda že já už měla tréninky a dokonce už i závody. Ta noha se dala do hromady rychle.

Takže jsem na něj neměla čas pořád, stejně asi jako na Květu. Pořád chtěla abych za ní přijela do Hradce že přijede i Hugo. Ale já neměla moc času a hlavně jsem se bála co spolu ty dva zas vymyslí.

Jediný co mě v tu chvíli mrzelo byl Michal. Moc jsme si spolu nepsali. Sice jo každý den jsme se snažili něco napsat,ale nic moc jsme nerozváděli. Ten osobní kontakt s ním byl mnohem lepší.

Jediný co asi tohle všechno narušovalo byla nejistota. Počet nakažených virem stoupal a začalo se uvažovat o zavření všeho jako na jaře. To jsem si asi přála nejméně a přála si aby to zůstalo aspoň tak jak to je.

Ale mé prosby nebyli vyslišeny a najednou se všechno zavřelo a my, jako biatlonisté či jiní sportovci co sport neměli zatím jako práci museli zůstat doma.

To mě mrzelo,a fakt hodně. Hokejová extraliga se taky zastavila,ale ti mohli aspoň trénovat venku po skupinkách.

A já se tak už mohla těšit jen na posunutý Draft.

„Anuš?" Přišla ke mně z ničeho nic mamka do pokoje, když jsem na noťasu měla rozečtená všechna ta nová opatření.

„Hmm... Co?" Odpověděla jsem jí.

„Bavila jsem se s tátou." Už tímhle získala mojí pozornost, moc často spolu nemluvili.

„Dohodli jsme se že jako na jaře by bylo pro tebe výhodnější být  u něj. Od tý doby jsi u něj kvůli tomu tvýmu hokeji nebyla." Tímhle mě dost překvapila. Tak už na jaře jsem tam byla tři měsíce a teď znovu?

„Cože? Proč mám zas odjet? Jaktože nemůžu zůstat tady a dojíždět do Nováče?"

„Protože tě nemá kdo trénovat, tam to budeš mít lepší a konec debaty. Zítra odjíždíš." Zakroutila hlavou a odešla. No to je vážně super.

Znepokojeně jsem se zvedla z postele a začala balit. Bylo mi jasné že tam to taková sranda nebude,ale přeci jenom táta mi pak dovoluje věci co mamka ne, takže by to mohla být i výhoda.
.
.
.
„Ahoj Aneš." Ozvala se mi Květa do mobilu když jsem si ve svém pokoji u táty vybalovala věci.

„No nazdar." Zamumlala jsem. Ta moje pochmůrná nálada mě stále neopustila.

„Hej co je?" Zeptala se hned. Už mě znala.

„Nic. Jsem doma u táty." Zahuhlala jsem jen tak.

„Počkej fakt? To je super ne? Můžeš už konečně ke mně přijet." Ta z toho narozdíl ode mne měla radost. Čekala jsem to.

„Jo to jo. Ale musím se zeptat táty kdy by mě k tobě pustil."

„Z toho aby jsi přijela se nevykroutíš. Už jsem tě měsíc neviděla." Zasmála se.

„Hmm... A já neviděla už dva měsíce Myšáka a měsíc a půl Míňu." Pokrčila jsem rameny.

„Ty mi ani nepřipomínej."

„Co? Proč?" Nechápala jsem.

„Hugo." Řekla jednoduše.

„Cože?"

„Radši nic. Řeknu ti to když tak až přijedeš." Zamumlala.

„Co se stalo?!" Vykřikla jsem.

„Nic." Odpověděla a zavěsila. Snažila jsem se to z ní pak vymámit i přes zprávy,ale marně.

A proto jsem se snažila tátu překecat abych mohla jet co nejdříve za ní do Hradce. Moc práce mi to pro mé překvapení nedalo. A hlavně mu bylo jedno co hodlám kdy dělat,prý ať jenom poctivě dodělávám školu a aspoň pětkrát za týden mám trénink.

Teď jsem děkovala našemu trenérovi za ty plány co nám poslal,za to mohl on.

A proto jsem se v úterý,noc před prvním kolem Draftu vydala za ní do Hradce.

„Laskavě mi to vysvětli." Přišla jsem za ní a tohle řekla místo pozdravu. Byla jsem celá nedočkavá s tím co se stalo.

„Tady? Mezi tolika lidma na hlaváku? Pojď zajdem ke mně." Tímhle mě napjala ještě mnohem víc.

Takže kvůli tomuhle jsme se táhli přes celý Hradec k ní do bytu, ale ono stejně jsme jinam nemohli.

„Tak co se děje?" Vyjekla jsem, ani nestihla dozavřít dveře.

„Nic. Co by mělo." Začala.

„Já sem přijela hlavně protože mě zajímá co se stalo tak hrozného a nebavíš se s Hugem a děláš že ho neznáš."

„Tak to můžeš jet domů jestli tě zajímá jen tohle." Zamumlala.

„Dobře tak co budeme dělat jinýho." Naznala jsem,ale stejně jsem to z ní vymámit plánovala. Nevím moc z jakého důvodu jsme se začali bavit o škole, ale když jsem viděla jak je nervózní tak jsem ji nechávala být.

„Jo a ten blbej Šimek to pak musel samozřejmě vykecat Radimovi." Pohazovala tam tak všemožně rukama když mi vysvětlovala co se jí stalo někdy před měsícem na tréninku s dorostenci.

„Pája nikdy nebyl tak chytrej aby to nevykecal." Zasmála jsem se, i když jsem jí už moc neposlouchala.

„A teď už mi prosimtě řekni co se stalo s Hugem. Prostě mi to nedá a já za hodinu jedu domů." Řekla jsem ještě než si ona stihla vzpomenout na další zážitek.

„Z toho se nevykroutím co?" Zeptala se a já zakroutila hlavou.

„Viděla jsi ty nový fotky že jo?"

„Jo? Co s nima má být?" Nechápala jsem co tím myslí.

„No tak, počkej já ti to ukážu." Zamumlala a vytáhla mobil kde mi něco našla. Ze začátku jsem se bála co to bude,ale pak mi spíš bylo do smíchu.

„Kvůlu tomuhle se s ním nebavíš?" Zasmála jsem se. Ukázala mi nějaký screeny komentářů a pár zpráv z Hugova účtu.

„Ale chápeš to? Já ne,ale on jim hlavně odepsal. Co když mě s ní někdy to..."

„Jasný. To je velice pravděpodobné když ta holka je teďka ve Švédsku." Přerušila jsem ji.

„Nebo tyhle dvě. Jsou to nejlepší kamarádky jeho ségry, takže si jsou blízcí." Nenechala se odbít.

„Ty žárlíš." Usmála jsem se.

„No to teda ne." Bránila se.

„Jo to teda jo. Je to pár zpráv. Copak ty jsi s jinými kluky nepíšeš nebo co?" Zeptala jsem se jí.

„Ale tohle je něco jinýho."

„Já se s tebou o tomhle hádat nebudu,ale je to chudák." Odpověděla jsem jí na to a vůči tomu že mě se s ní hádat nebavilo vytáhla jsem mobil a snažila se dovolat Hugovi aby si promluvili,ale jako naschvál mi to nebral a ona se tomu vedle mě jen chechtala.

Ale já to zrovna takhle hodlat nenechala.