Together |U20|

15.

„Ty jsi to vážně udělala." Zasmála se Květa, když jsme po dalších dvou mnohem klidnějších hodinách,kdy nejtěžší úkol nebyl úkol ale pravda. Přiznat se k tomu že jsem s nikým nespala.

Většina kluků tomu nevěřila, jenže co? Je to moje věc a já se na to ještě nikdy necítila.

„Co?" Nechápala jsem.

„Líbala jsi se s Myšákem!" Vyjekla radostí. Bohužel mě to potkalo dřív než jí. Sice musela dávat čtyři pusy,ale jen na tvář.

„Já vím." Posmutněla jsem a vzpomněla si na vše co jsem při tom cítila. Dokonalost.

„Počkej to je problém? Vždyť to byla jen hra Anež." Naznala.

„Právě. Kdyby jsi jen věděla."

„Nechceš mi tady tvrdit že se ti to líbilo o něco víc?" Zvážněla. Bylo už půl jedné a já chtěla spát, kdyby se mě na tohle ptala třeba ve tři odpoledne,neřekla bych jí to.

„Asi jo. Nikdy jsem nic takového necítila. Bylo to kouzelný."

„Anež ne? Jsme tady pět dní a už tohle." Obejmula mě.

„To bude dobrý. Se vyspím, pojedu domů a bude znovu vše tak jak má." Pousmála jsem se, vymanila se z jejího obětí, převlíkla se do pižama a co nejrychleji chtěla usnout.

Proč se tohle musí dít?

Ráno jsem doufala v lepší pocity a zdálo se že jo. Vstala jsem bez budíku,dala se do kupy a čekala až se probudí Květa.

Budík nepomohl a tak kouzelník já ji vzala a hodila na zem,jako už dvakrát.

„Jé dobrý ráno tak co?" Vyhrkla hned. Ani mi nenadávala.

„Seš v pohodě?" Vykulila jsem na ni zmateně oči.

„Jo. Jen mě zajímá jak ti je. Nepili jsme, všechno si pamatuji." Naznala.

„Dobrý,vypadá to že to přešlo. Vždyť to byla jen obyčejná pusa." Mávla jsem rukou. Ne nebyla to obyčejná pusa,ale já nechtěla aby mě s tím pořád otravovala.

Dál už jsme se nebavili,myslela si že jsem v pohodě a já se tak i tvářila. Uměla jsem se dokonale přetvařovat v jaký koliv situaci.

A to samý i během snídaně. Honza vypadal jak kdyby byl v paralelních světech stále a to mi nepomohlo ani trochu na to zapomenout. Ani proslov trenérů jsem nevnímala.

Jediné co vím že povídali něco o Brně a děkovali Květě za těch pět dní co tu byla a prý v nouzi by přijela znovu. To by bylo dobrý, nedokážu si představit jak to tady budu sama holka s nimi zvládat.

A pak nás poslali si jít balit. Byla jsem úplně zmatená, alespoň že tam byla Květa. Říkali jak cesta domů bude probíhat a já je nevnímala. To je skvělý.

„Kdy že je odjezd?" Zeptala jsem se abych věděla aspoň kolik mám času.

„V deset,takže za půl hodiny u busu a pak ještě ty testy."

„Tyvole." Zaklela jsem a začala rychle balit. Nestíhala jsem jako obvykle.

„Chceš pomoct s tím tvým mrdníkem?" Zeptala se Květa, když za deset minut jsme měli být na recepci a já začala balit teprve oblečení.

„Prosím." Pousmála jsem se. Díky ní jsem to stihla. Měla jsem si to pobalit už včera.

Rychlé jako blesk jsme přilétli na recepci kde už byli všichni ostatní. Dobře kluci si umí zabalit rychleji než já,ale to jsem čekala.

Věci jsme si dali do autobusu a pak znovu podstoupili všichni ty testy. Bylo to hodně divné když se ti tou tyčinkou vrtali v nose.

Ale všichni jsme to přežili a jeli domů. Byl konec,i když se asi s většinou ve středu uvidím,ale pak budu mít tři týdny klid.
.
.
.
„Konečně doma." Řekla jsem, když jsem vystoupila z auta před naším domem.

„Se ti s námi nelíbilo?" Zeptal se Michal a začal vyndavat věci z auta.

„To ne,ale je to tam jiné. Chtěla bych ti to povědět. Co takhle zítra večer?"

„Ano,zítra večer u tebe doma. Napíšeme si ještě kdy,ale počítej semnou a žádné výmluvy." Naznal. Už mě zná,já jsem pak schopná to na poslední chvíli zrušit. Ale tentokrát jsem nechtěla,musela jsem mu to povědět.

Najednou mi znovu přecvaklo a domů vstoupila jako nejšťastnější člověk,ostatně jako vždycky. Pak si rodiče mysleli že je vše v pořádku a měli ze mě radost.

„Čau mami." Vletěla jsem do kuchyně kde něco kuchtila.

„Ahoj zlatíčko, konečně jsi doma. Četla sis už ty maily od týmu?" Vyhrkla na mě hned. Já na to dočista zapoměla.

„Jé,ne. Co se děje?"

„Příští týden od pátka do neděle je republika v Harrachově musíš tam jet. Odjezd je ve čtvrtek odpoledne." Zamumlala.

Sakryš. Vždyť já bude ze středy na čtvrtek v Litvínově u Myšáka.

„Cože? Kdy že je přesný odjezd z Nováče?" Vykulila jsem oči.

„Ve tři. A proč? Budeš snad doma?" Začala jsem váhat co jí říct. Mami jedu se opít k jednomu klukovi do Litvínova a budou tam hokejisti? To by mě dala.

„Já se domluvila s Květou že ze středy na čtvrtek pojedu k ní. Chci vidět taky konečně kluky." Udělala jsem psí oči. Věděla jsem že co se týče Květy,kývne na to.

„Mladá dámo,ale je to jasné že to budeš muset stihnout a já pro tebe jet nemůžu. Řekni třeba pak Michalovi jestli je to tak nutné. Ale prostě další závody nevynecháš."

„Já vím. Zítra Míňa přijde tak se s ním domluvím a děkuju." Usmála jsem se a šla do svého pokoje.

Vše si dala vyprat a vybalila si. Musela jsem, protože v pondělí jedu na trénink. Už to začíná, bohužel jestli chci do reprezentace musím něco dělat a ne běhat s hokejisty po světě.

Večer u televize jsem mamce pověděla co se v Rokycanech stalo,teda bez těch večerů a jiných mých potyček s kluky. Takže jen jak probíhali tréninky a jak jsem si to užila.

Nemohla jsem jí především nic povědět o Adamovi a Honzovi, sice se ptala jaký kluci tam jsou, ale já ji nic neřekla.

Ta by mě s hokejistou nesnesla. Míňu sice měla ráda,ale jen když jsem jela kdysi na pár zápasů bylo zle. A už teď se přemohla jak mi dovolila dělat fyzio u kluků.

Bylo to příliš složité, všechno.