Together |U20|

22.

A v neděli už jsem jela do Brna společně s Míňou. Bylo super že jsme jeli spolu,ale vlakem.

A to člověku o berlích s dvěma narvanýma taškama zrovna moc dobře nejde. A to pak Míňa sebou toho táhl jak na rok. Jsem si nevšimla že toho měl i tolik v Rokycanech,ale tam se jelo autem a pak s týmem busem.

Alespoň že nám zrovna z Brodu to jezdilo do Brna,takže žádný přestupy tam nebyli,teda když neberu tu cestu od nás z Knyku, naštěstí. I když v Brně už to bylo jiné.

Beze mě by byl Michal u hotelu přibližně o půl hodiny dříve, alespoň že jsem na to dbali už při domlouvání cesty a vyrazili brzo ráno kdyby se něco dělo.

Nakonec jsem se tam ale dopajdala a byla z toho docela dost šťastná.

„Tak tady tě máme Anež. Zvládneš to tady takhle?" Přiběhl k nám pan Trnka. Mezitím jsem si stihla všimnout že Michal je tady ze všech kluků první. Tak jsme tady byli o hodinu a něco dřív než byl stanovený čas.

„Jo o to se nebojte." Oni se bát nemuseli,za to já jo. Bylo mi jasné že teď podstoupíme s Míňou testy a pak budeme stejně čekat na ostatní a oni mě takhle kluci uvidí.

Možná měl Michal pravdu v tom že jsem to měla říct aspoň Adamovi.

Jen co se nám poďoubali v nose, sedli jsme si s Michalem vedle sebe na menší pohovku a začali si povídat,což moc dlouho netrvalo.

„Hej ne.?" Ozvalo se ode dveří a oba s Michalem jsme se tam otočili. Nějakej novej pozdrav kluků, ne samozřejmě že to bylo na mě,mou nohu.

„Jé dobrý den pánové." Narozdíl od nich jsem pozravila a Michal se za nimi vydal. Něco jim řekl a pak se vrátil,se všemi šesti kluky v závěsu.

„A teď mi vysvětli co jsi jako dělala a kdo nás teďka bude motivovat v tělocvičně." Pohodil rukama Pavel.

„Spadla jsem. Hele nedělejte jakoby se vám nic takového nikdy nestalo." Protočila jsem očima. Nepotřebovala jsem aby mě litovali nebo tak.

„Neshromažďujte se tu a vy pojďte." Přišel pan Mlejnek a kluky si odvedl,naštěstí pak už je rovnou vedli na testy a až pak mohli jít za námi.

I tak jsem se tomu nevyvarovala a kluci si to stihli rozkecat a věděli to všichni ještě než mě viděli. Důvod proč jsem to nikomu nepsala.

Nejvíce jsem se bála Adama co mi na to poví a nebudu to zakecávat,chtěla jsem vidět i Honzu Myšáka. Doufala jsem že už bude klidný a budeme se spolu normálně bavit,ale to se bohužel nestalo.

Přišel mezi prvními,pozdravil a sednul si na zem. To mě osobně zamrzelo, protože jsem moc dobře už věděla čím to je.

Za to Adam to byl přesný opak. Přilítl mezi posledními jak velká voda a hned zamnou. To jsem moc nečekala, i když zároveň jo.

Co se stalo? Proč jsi mi to neřekla? Jsi v pohodě? A mnoho takovýhlech otázek na mě vychrlil během pěti sekund. A ani jsem si nevšimla že Michal odešel za Hugem.

„Jo je to dobrý. Zbytek ti povím v klidu." Odbyla jsem ho jednou větou. Nechtěla jsem se o tom s nikým bavit. Chtěla jsem aby se kluci chovali jakoby nic,ale to se nedělo.

A po dvouch hodinách co jsme všichni seděli na recepci a dělali jako obvykle blbiny,nám přišli výsledky, všichni negativní. Takže už jsme mohli konečně na pokoje.

Já ho měla sama a o zbytek kluků jsem se nestarala. Ale už teď jsem věděla,že bez Květy to bude takové moc klidné a hlavně tady budu jediná holka.

„Si tu?" Přiběhl Míňa, když jsem si snažila vybalit.

„A kde bych měla být?"

„Co já vím." Pokrčil rameny.

„Tak copak chceš?" Popohnala jsem ho, protože on by byl schopný změnit téma a neřekl by mi kvůli čemu sem přišel.

„Jo,mám novýho spolubydlu." Naznal. To mi toho řekl.

„Koho?" Zeptala jsem se.

„Myšák nechtěl být s Raškenem a tak ho šoupli ke mně a Myšák šel k Bedně a nějak si to prohodili nebo co." Už u prvního slova jsem zbystřila.

„Cože?! Ty máš pokoj s Raškou a Myšin s ním nechce být?" Vyjekla jsem. Moc dobře jsem věděla že za to můžu já.

„Jojo." Přikývl.

„Ach jo Míňo. Proč jsem sem jezdila." Přestala jsem si vybalovat a smutně si sedla na zem.

„Co to tady meleš?" Nechápal.

„Vždyť je to určitě kvůli mě. Proč by se jinak rozdělili."

„Nevím. Hele měla by ses za Myšinem stavit, protože ti dva jsou spolu v lajně a jestli se budou takhle pošťuchovat tak nevím jak zvládneme ty zápasy." Začal. Měl pravdu.

„Dobře,večer se u něj stavím. Bude to chtít co nejdříve." Přikývla jsem a on se usmál.

„A budu hádat že u nás na pokoji budeš často co? Nebo mi u tebe."

„Neprovokuj." Zazubila jsem se na něj a vyhodila ho z pokoje. To co mi řekl mi dost vrtalo v hlavě a já to nevydržela a šla za Myšákem rovnou.

„Jé čau co tu děláš?" Vykulil oči Honza Bednář.

„Hledám Myšáka." Pousmála jsem se.

„Jo tak pojď,chceš pomoc?"

„Už jsem došla sem,je to v pohodě,ale díky." Zasmála jsem se a vešla dovnitř. Myšák seděl na posteli a byl na mobilu a všimla jsem si že tihle dva si nevybalili zatím nic.

„Hej já jdu za Nickem." Ozval se Bednář od dveří a zmizel.

„Co ty tu děláš?!" Lekl se Myšin.

„Já,já přišla jsem si s tebou promluvit." Řekla jsem nejistě.

„A o čem?" Podíval se na mě. Ten jeho pohled mi ten měsíc chyběl, docela dost.

„Já nechci aby jste byli s Adamem rozhádaní kvůli mě. Jste ve stejné lajně a teďka budete hrát tři zápasy." Sedla jsem si vedle něj na postel.

„My se nehádáme, akorát s ním nejsem na pokoji a neboj zápasy to neovlivní."

„Myslíš že jsem si nevšimla toho jak na mě s Raškenem žárlíš?" Zvýšila jsem hlas.

„Já nežárlím. Na co?" Skřížil si ruce na hrudi.

„Na nás dva. Myslíš si že jsem blbá?!" Vykřikla jsem nechtěně. Akorát už mi lezlo na nervy jak dělá jakoby nic.

„No a co? Já myslel že ta pusa pro tebe něco znamenala,ale ty ses radši vyspala s Raškenem."

„Já s ním nespala Honzo. A ta pusa znamenala dost i pro mě, ale,ale nejde to." Sekla jsem se, nevěděla jsem pak už co říct.

„Víš co? Co kdybychom dělali jakoby nic. Nebudu tohle teď řešit, je mi to jedno,chci se soustředit plně na hokej. Bude to jako dříve." Tímhle mě překvapil, ale měl pravdu. Ani mě nic lepšího zrovna nenapadlo.

„Dobře,ale já vám nechci rozhodit tým."

„Neboj to fakt ne." Pousmál se a já odešla. Nevěděla jsem už co jiného s ním dělat. Ale svůj účel ten rozhovor snad splnil.