Together |U20|

12.

Poslední celý den s kluky. Zítra ráno už se odjíždí domů. Což znamená že se s nimi uvidím pravděpodobně až v Brně, krom těch co budou u Myšáka.

Nezbudil mě budík,ale nýbrž Květa,která šla na záchod. To jsem se divila,zrovna ona aby se vzbudila v půl sedmé.

„Jé dobrý ráno. Snad jsem tě nevzbudila." Usmála se, když vyšla z koupelny.

„Jo,ale to nevadí. Stejně za půl hodiny mám budík."

„Včera si hned usnula a já se tě zapoměla zeptat co jsi tam s těma dvěma vyváděla. Řekneš mi to?" Zamumlala. To jsem nepochopila a včera jí zapoměla kontrolovat co ona dělá s Hugem a tak jsem si do ní nemohla rýpnout.

„Já? Nic. Bavili jsme se spolu." Vstala jsem z postele a začala se přehrabovat ve skříni.

„Takže ty pohledy s Adamem. To jak jsi pak byla celou dobu s Myšákem to nic není? Nevím jestli je jen provokuješ,bereš jako kamarády,ale ti kluci jsou v tom už asi zamotaní."

„Co? Nechápu co tady meleš. Spíš mi pověz co ty a Hugo? Nevšímala jsem si vás." Změnila jsem téma.

„Jo dobrý. Akorát nevím co bude když se měsíc neuvidíme. Já si ani naděje nedělám." Pousmála se. Ta si to aspoň přiznává že se jí líbí,jenže to já nedokázala.

„Myslíš si že by jsi s ním dokázala být ve vztahu?" Zeptala jsem se.

„Nevím. Je to hokejista. Přeci jenom když vidím některé kluky u nás,nechce se mi."

„Chápu." Řekla jsem a šla do koupelny. Když jsem se uviděla v zrcadle,začala jsem přemýšlet jaký to bude až odjedeme domů.

Bude to stejný jako než jsem sem jela. Budu každý den jezdit na tréninky,potom bude týdenní soustředění v Jablonci a až se vrátím pojedu do Brna,kde budu řešit stejný blbiny jako teď.

Musím tohle přestat brát jako zážitek,ale jako svou práci a povinnost. Bohužel to se mi nikdy nepovedlo.

Po mém domlouvání si sama sobě jsme šli s Květou na snídani. Hrozně moc jsem chtěla někomu říct jaký boj svádím sama se sebou,ale nebyl na to čas. Doufala jsem až přijdeme domů, že mi Míňa pomůže.

Dnešní plán byl ráno i odpolede v aréně a večer video.

„Super." Ohodnotila to Květa. Radost z toho neměla,ale přesto věděla že jí to čeká naposledy. Měla by si to tady užít a ne nadávat.

„Anež ty nemusíš do arény jestli nechceš." Řekl na konci proslovu Mlejnek. Super můžu si odpočinout a nestát celý den u toho ledu.

„Já ti tak závidím. Se můžeš válet a já se budu nudit v hale." Naznala Květa, když jsme došli na pokoj.

„Pomlč. Ty tady skoro nic neděláš a já se tady neustále starám o tý blázny." Zamumlala jsem a začala se oblékat.

„Ty někam jdeš?" Nechápala.

„Chci jít do posilovny,sice se musím ještě zeptat,ale snad mi to dovolí. Odpočívat se bude odpoledne."

„Tobě hrabe? Jo,že se vůbec ptám." Vykulila oči a já šla zpátky do jídelny kde byli všichni trenéři.

Dovolili to.

Akorát si prý nemám nic udělat a vše dělám sama na sebe. Udělalo mi to radost a já pak ani nešla už na pokoj a rovnou tam.

Celé ráno jsem tam cvičila,i když pravda poslední hodinu jsem tam dělala kraviny. Ani z pětiny jsem si nezamakala jako s kluky, ale to mi nevadilo. Aspoň jsem byla schopná dojít na pokoj po svých.

Stihla jsem se ještě osprchnout než přišla Květa.

„Tak jak bylo?" Zeptala jsem se ihned co zavřela dveře.

„Nijak. A neprovokuj mě. Zabrblala.

„Jo a schálněl tě Raška." Pokračovala s úšklebkem.

„No a? Stejně to nic důležitého určitě není."

„Čau Anež říkal jsem Květě že přijdu tak sem tady." Přilítl do pokoje posledně zmiňovaný a Květa se začala smát na celý pokoj.

„Květáku ty jsi jí to řekla ne?" Nechápal Adam když se smála.

„A co? Ona přišla před minutou a ty už jsi tady?" Nechápala jsem ani jednoho.

„Přišel jsem se tě na něco zeptat." Objasnil Adam a Květa odešla do koupelny. Teď jsem nechápala co tihle dva mají za lubem.

„Tak co?" Pousmála jsem se na něj.

„Od trenérů jsem dostal povolenku a vše už je vymyšlené. Že s námi půjdeš odpoledne na led? Prý si nejprve máme my zamakat a pak jsme Mlejnka překecali aby jsi tam mohla být s námi a mohli si zahrát spolu. Je to jen na půl hodiny. Půjdeš?"

„To myslíš vážně? Já s vámi jít na led?" Nechápala jsem.

„Jo? Prosím,udělej to pro nás všechny. Brusle máme." Pokračoval. Bruslet jsem uměla dobře,ale to mám být na jednom ledě s nimi?

„Já,já asi teda jo. Ale jen protože to jste vy. Možná vás ale zklamu, nejsem nejlepší bruslař a hokejku v ruce jsem měla jen párkrát." Přikývla jsem na to.

„Super! Děkujeme." Obejmul mě a pak rychle z pokoje utekl.

Do čeho jsem se to pustila?

„Užij si to,takový štěstí že budu koukat jen ze střídačky." Zasmála se mi Květa.

„Řeknu ti to samý co ty mě ráno. Se máš." Zamumlala jsem a šla s ní na oběd.

Najednou už celý nároďák věděl o tom že jdu s nimi na chvíli na led. V tomhle týmu se rozkecá vše docela rychle,ale pár věcí ještě spousty kluků neví.

Naštěstí.