Pokus 316 /CZ/

44.

Nobody's POV:

"Takže dvojčata?" zeptala se již po několikáté toho večera drobná žena a opět vzlykla. Seděla na prostorné a pohodlné sedačce v obýváku svého syna spolu se svou rodinkou.

"Ano," odpověděl, také již po několikáté, se smíchem blonďatý kluk se smaragdovými oči.

"Pane bože, tolik štěstí najednou," vzlykla ještě jednou dojatě a prohlédla si svého syna i jeho těhotnou kočičí přítelkyni.

"Také tomu nemůžeme uvěřit, no jsme opravdu rádi. Jsme šťastní," usmála se šťastně Marinette a švihala u toho ocáskem sem a tam.

"Na takovou věc si musíme připít," prohlásil zvesela Carlos, Adrienův otec, a vstal z místa vedle své manželky Amandy. "Adriene, kde tady najdu skleničky a opravdu dobré víno?"

"Počkej, jdu s tebou!" zakřičel za ním již zmíněný blonďák a také vstal od své polovičky, aby zamířil do kuchyně za svým tátou.

V obýváku tedy zůstalo jenom ženské obsazení této rodiny a jenom jeden malý kluk, který zrovna seděl na koberečku před velkou televizí s plyšovým medvídkem v ruce a zaujatě sledoval pohádku Auta 2.

"To budete mít dost práce a starostí," promluvila ještě po chvíli Amanda, no následně dodala: "Ale taky hodně štěstí. S dvěma zlobidli se tady rozhodně nudit nebudete."

"To teda ne," dala jí za pravdu Marinette a mimovolně si u toho pohladila vypouklé bříško, v němž rostl nový život... Dokonce hned dva!

"Naše malé princezny budou nejšťastnější na celém světě, když budou mít takovou hodnou babičku i dědečka a tolik tetiček," zasmála se ještě a pohlédla z okna do zahrady na Adrienovy sestry, které byly rozlehlé po celém jejich pozemku.

"Už se to nese!" zasmál se Carlos a i se svým synem v patách se vrátil do obýváku s několika skleničkami, lahví vína a i krabicí džusu pro Marinette, aby si také měla čím připít.

"Tak tedy na vás dva a na ty dva malé drobky," usmál se vřele a všichni si přiťukli. Než si ovšem někdo stihl upít ze své sklenice, domem se roznesl zvuk zvonku ode dveří, který hlásil nově příchozí.

"Ještě někoho čekáte?" optala se mile Amanda.

"Ne," zavrtěl hlavou Adrien a raději šel otevřít. Na jeho překvapení za dveřmi stál jeho dobrý kámoš i se svou přítelkyní.

Samosebou, že je hned pozval dovnitř.

"Co vy tady?" zeptala se Marinette a vstala, aby se s nimi mohla také přivítat.

"Snad byste nechtěli slavit bez nás!" zasmál se Nino a Alya ze své kabelky vytáhla láhev červeného vína.

Domem se hned rozlehl smích všech jeho obyvatelů a pustili se do oslav nového života - do oslav dvou miminek, které měli teprve přijít na svět, jenž se na ně už opravdu těšil.

Všichni byli naprosto uvolnění a bez starostí.

V sladké nevědomosti...

Zatímco o kousek dál, vlastně o dost dál, až na druhém konci města v opravdu velké budově, seděl mladý muž - majitel firmy a celé této instituce - ve své kanceláři ve velkém a pohodlném křesle rudé barvy. Spokojeně se díval do papírů na jeho mahagonovém stole, na nichž se leskl ziskový graf. Muže velice těšilo, že tenhle kšeft, a vlastně celý podnik, který nedávno převzal po svém otci, krásně vydělává.

Jeho radost však vyrušil nově příchozí, který se ani neobtěžoval před vstupem zaklepat. Dřív ale, než jej stihl tento ředitel nařknout, kluk u dveří promluvil.

"Pane Langu? Opravdu moc se omlouvám, že vás takhle ruším, no stalo se něco... Něco..."

"Tak už to konečně řekni a nekoktej mi tu," zavrčel na něj muž od svého stolu.

Kluk pomalu přešel ke stolu a podal svému nadřízenému dokumenty, které s sebou přinesl. Pan Lang si je vzal do rukou a rychle je přelétl pohledem. Pak se ale zasekl, když pochopil význam slov na papírech.

"To je nemožné!" vydechl zcela ohromeně.

"Přesto je to tak. Našli jsme jeden pozitivní vzorek."

"A čí je?" zeptal se, doslova baštil po informacích. Tahle nová informace by mohla jeho prodej ještě zvýšit a znížit riziko, že jim nějaké hybridy vrátí, protože dítě nikomu nevynosí. Stačilo jen pár dalších výzkumů a pokusů.

"Bohužel, tenhle vzorek nepatří ani jednomu našemu pacientovi," řekl a polkl.

"Jak prosím?!" křikl rozzlobeně. "A jak mi tedy chcete vysvětlit ten pozitivní vzorek, pane Couffaine? Nemohl se tady jen tak z čista jasna objevit!"

Muže však od jeho hněvu na malou chvíli rozptýlilo odkašlání ode dveří. Pohled tedy upřímil na dívku, která vešla do místnosti, no dveře ještě pořád nechala otevřené pro případ, že by ji odsud mohli vyhodit. Sama ale dobře věděla, že se tak nestane a naopak ji vesele nabídnou, aby šla dovnitř.

"Já bych asi věděla, jak se to stalo," ušklíbla se. Lesk v jejích očích oba muže v místnosti oslnil.

"Slečno, co tady děláte?" zeptal se Lang překvapeně.

"Přišla jsem jenom na skok. A myslím, že vás velice potěším svými informacemi." Úšklebek na tváři se jí jenom víc rozšířil a pohodila u toho svými zlatými vlasy.

"Račte dál a povídejte," usmál se potěšeně.

Dívka tedy vstoupila dovnitř a teprve pak za sebou zavřela dveře. Přesně, jak předpokládala...

. . .

Jste překvapení? Já taky... Nová kapitola a navíc vyšla dřív, než ta poslední. Žeby se mi konečně povedlo získat motivaci k psaní a díly teď budou vycházet dřív než za rok/dva? 🤔

A teď k příběhu... Co na to říkáte? Kdo čekal nějaký zvrat? A kdo je ta tajuplná dívka?

Vaše typy i dojmy mi určitě napište do komentářů, ráda si je všechny přečtu ☺️

Ale nebudu se vám tady rozepisovat, ať vám náhodou ještě neřeknu, co bude dál. To si necháme pro další kapitolu 😉

Na závěr se možná už jen vyjádřím k tomu, že... ano, jména Adrienových rodičů neodpovídají seriálu, no to ani fakt, že má Adrien sourozence, no ne?... Chci jen říct, že tohle je prostě fikce, úplně vymyšlený příběh na tyhle dvě postavy a chtěla jsem ho udělat jiný, než jaké už na wattpadu vyšli.

Snad se vám to takhle líbí, protože mně ano 😇

To je ode mě zatím vše, tak zatím ahoj, vidíme se u další kapitoly!

Jo a za případné pravopisní chyby se moc omlouvám...

- Tara ❤️