Pokus 316 /CZ/

21. 1/2

Adrien's POV

,,No konečně!!" zařval jsem, když se domem ozval zvonek, jenž oznamoval Ninův příchod.

,,Hele brzdi, Adriene, jo? Jel jsem tak rychle, jak jen to zákony schvalovaly." Protočil očima a vstoupil dovnitř. ,,Tak kde ji máš?"

,,V kuchyni."

Na nic nečekal a rychle šel kam jsem mu řekl. Též jsem ho následoval. Mohl jsem tak vidět, jak si opatrně před ní dřepnul a rukou hladil její stehno. Neustále se jí u toho díval do očí.

,,Ahoj, Mari, jakpak se máš?" Jeho hlas zněl jemně. Ptal se opatrně, aby dívku před ním nevyděsil. Beztak jsem nechápal, kde se ten klid v něm bere. To já bych nedokázal...

Nečekal na její odpověď, jen jí dál tiše šeptal další a další nesmysly. To jen já nechápal celou tuhle situaci.

,,Nebolí tě něco? Nemáš hlad?" Jeho hlas nezměnil tichý tón a na jeho slova Mari jen váhavě kroutila hlavou v nesouhlasu.

Snažil se ji přimět k tomu, aby něco řekla, ale marně. Jen tam tak seděla a i když nikdo nic neříkal a ani se jí na nic neptal, kroutila pomalu hlavou.

Najednou se ale Nino zvedl, přecházejíc k lince. Začal něco hledat v šuplících a skříňkách, zatímco já došel blíž k Mari a zezadu ji objal. Ona seděla a já stál za ní, hladíc ji po vlasech, ponořen ve vlastních myšlenkách.

Ticho v místnosti přerušilo vrčení mixéru. Nechápavě jsem se ohlédl k Ninovi a mohl tak vidět, jak v něm něco mixuje.

,,Co to děláš?" Svůj hlas jsem málem nepoznal. Byl strašně nakřáplý a škrábalo mě z něj v krku. Jako by ani nepatřil mě, nýbrž nějaké vesmírné nestvůře.

Nino mi neodpověděl, za což jsem ho v duchu proklínal.

Tak ono se něco děje s mou Mari a on mlčí a tváří se u toho jako mistr světa... No promiň! Já chci jen vědět, co se děje!!!

Tekutinu, co zrovna namixoval, nalil do hrnku, jenž si sám donesl, zavřel jej víkem a přes díru v něm strčil slámku. Pití vzal do ruky a stejně jako předtím si dřepnul před Mari, podávaje jí plastový kelímek.

,,Tady máš." Něžně se na ni usmál a spokojeně pozoroval, jak Mari pije jeho nápoj. ,,Když to dopiješ, jdi nahoru do pokoje a lehni si do postele. Nezapomeň se dobře přikrýt," mrkl na ni.

,,Vysvětlíš mi konečně, co se to tady zase děje?" Já už prostě dýl nevydržel.

,,Vysvětlím ti to, jakmile půjde nahoru." S povzdechem se mírně usmál, když zahlédl Mari s prázdným kelímkem vycházet z kuchyně. Ještě než odešla, vzal jí ho a vyhodil do koše.

,,Můžeš." Ruce jsem si založil na prsou a sedl si za stůl, aby mě případné informace nedostaly tak moc.

,,Tak jo, začneme od začátku," povzdechl si a usedl na místo vedle mě. ,,V Instutu hybridy vyrábíme, děláme je z lidí ještě v brzkém věku. Mari není výjimka. Je jedna z těch, u nichž byl vysoký úspěch a zanechalo to na ní jen nepatrné náznaky či chyby. U ní byla ta chyba velká, což zapříčinilo její onemocnění srdce, jak už víš. Není jediná, u které se to stalo. Tyto chyby se nám stávají stále častěji, než by měli. Ale jedinou věc mají všichni hybridi stejnou."

,,Co je to?" pobídl jsem ho, když se odmlčel na moc dlouho.

,,Eh, jak jen to říct... Stala se nám taková nemilá věc," podrbal se za krkem. ,,Klukům se naskytla možnost otěhotnět a holkám ne, což znamená, že se staly po zákroku neplodné. U obou případů to způsobily látky na růst ocásku, uší a extrakty s kočičími geny. Už se nám mnohokrát stalo, že nám lidé volali, že jim jejich mazlíčci otěhotněly, ale všichni to byli kluci. Holky přestaly mívat "své dny" a místo toho jednou za měsíc upadnou do tohoto "tranzu". Dáváme jim nápoj, v němž je mléko, ovoce a speciální prášky na uklidnění."

Otevřel jsem pusu dokořán a čuměl na něj snad pět minut.
Ještě že jsem se předtím posadil...

,,Takže mi chceš říct, že hybridí kluci můžou otěhotnět a hybridí holky ne, místo toho je z nich jednou za měsíc zombie?"

,,V podstatě ano," přikývl. Vydechl jsem všechen vzduch, ani jsem si nevšiml, že jsem ho zadržoval.

,,No paní," zasmál jsem se a promnul si rukou obličej.

,,Nechám ti tady ty prášky, abys je mohl použít příští měsíc. Když dopije nápoj, musí jít do postele a odpočívat. Být tebou, hlídám si datum, mívá to ve stejný den každý měsíc," mrkl na mě, opouštějíc kuchyň. Následoval jsem ho až ke dveřím.

,,Moc díky, Nino." Úsměv mi s radostí opětoval.

,,Není zač. Kdybys něco potřeboval, zavolej, ale teď už jdi za ní, ať tam není sama." S těmito slovy odešel, zavírajíc za sebou dveře.

Vydal jsem se nahoru do ložnice, kde jsem našel Mari ležet v posteli, nepřítomně hledíc do stropu. S povzdechem jsem si lehl vedle ní, přitahujíc si ji blíž k sobě. Políbil jsem ji do vlasů, načež zavřela oči a o chvíli usnula sladkým spánkem.

Hmm... Vidím to tak, že dnes budeme v posteli celý den a to ani pořádně nezačal...

. . .

Tak jo, je tady nová část... Snad se líbila.

Vysvětlení, co je s Mari jste dostali a teď přeji dobrou noc 🌙

Za chyby či překlepy se omlouvám...

Ahoj příště!!!

- TARA ❤