Pokus 316 /CZ/

29.

Adrien's POV

Nino mi na dnes odmítl hlídání a neměl bych čisté svědomí, kdybych o to opět prosil Alyu. Ne po tom, co se stalo. Určitě byla v šoku a stejně tak to potřebuje vstřebat.

Přesně kvůli těmto důvodům jsem dnes vzal Mari s sebou do práce. Dost si užívala cestu autem. Naposledy se v něm vezla, když jsme jeli na Vánoce k mé rodině, což bylo před třemi měsíci.

Spokojeně seděla na místě spolujezdce, na sobě měla žlutou bundu a na hlavě svou oblíbenou bílou čepici, která skvěle kryla její černá ouška. Očka jí svítila a jen čekala, až tam budeme.

Marinette potřebovala konečně vypadnout z domu a trochu být na čerstvém vzduchu. Dlouho už jsme takhle spolu někde venku nebyli, ale já se bál. Bál jsem se, že se jí může něco stát a tak jsem si ji radši hlídal.

Dojeli jsme až k budově, zaparkovali auto a společně vystoupili. Byla celkem nervózní, nedivím se jí. V této budově byla naposledy před měsícem a utekla. Nebyly to hezké vzpomínky, ale teď jí tam nemohlo nic hrozit. Nebyl tam nikdo, kdo by jí mohl ublížit.

Pro uklidnění jsem ji chytl za ruku, což pomohlo a na její rty se vkradl drobounký úsměv. A to uklidnilo i mě.

V mé kanceláři jsem ji usadil hned naproti mně. Dnes mi neměl kdo přijít, abych s ním mohl něco řešit, a tak to měl být pohodový den.

Oh, jak jsem se jen pletl...

,,Dobré ráno Alyo," pozdravil jsem Alyu, jakmile vstoupila do mé kanceláře s šálkem kávy v ruce.

,,Tobě také, Adriene," usmála se. Konečně mi přestala vykat.

Náhle se jí kolem ruky omotal kočičí ocásek. ,,Ach, ahoj Marinette."

Ta šťastně mňoukla, nechala se od ní podrbat za oušky a dál se věnovala svým omalovánkám, které jsem jí vytiskl aby se nenudila.

Po dvou nudně strávených hodinách jsem se začal nudit i já. Všechno potřebné už jsem měl hotové, takže jsem neměl co na práci.

Zrak mi ale padl na foťák, který ležel na stolku u okna. Byl tam už dlouho opuštěný, protože jsem neměl čas kdy fotit kvůli velkému množství práce.

Sám pro sebe jsem se usmál, když jsem si vzpomněl, jak jsem fotil Mari u nás doma a ta z toho měla ohromnou radost. Od té doby už se to nestalo a já to chtěl napravit.

A právě proto jsem se zvedl ze svého koženého křesla a přešel k onomu stolku, kde jsem foťák převzal do rukou.

,,Mari," oslovil jsem ji a když uzřela, co to vlastně držím v rukou, jako zajíc vyskočila z židle a doběhla mě obejmout.

Oba jsme opustili místnost a šli chodbou k ateliéru. Naštěstí jsem měl klíč a mohl nám tak odemknout. Alye jsem řekl, aby nás nikdo nerušil a mi tak mohli být sami.

Marinette dělala různé pózy, předváděla se před foťákem jako skutečná modelka. Mnoho fotek bylo ale roztomilejších než ty, kde se tak chtěla tvářit.

Miloval jsem ji tak moc.

Ty fotky byly dokonalé, bez nejmenší chybičky. Ouška a ocásek přidávali na kráse a její oslnivý úsměv rozzářil každou fotografii ještě víc.

Navíc... V tom fialovém svetru a černých legínách vypadala báječně. Už jen věneček do vlasů by jí pomohl vypadat ještě víc nevinně než teď v tuto chvíli.

Všechno ale jednou končí a to platilo i o této naší malé zábavě, protože nás vyrušila Alya (té jsem vstup sem jako jediné dovolil).

,,Promiňte mi, že ruším, ale máš hovor Adriene," usmála se a zamávala mi mým mobilem v ruce.

,,Říkal jsem, ať nikdo neotravuje," povzdechl jsem si a foťák opět nastavil na další fotku.

,,To je sice pravda, ale volá ti máma." Odložil jsem foťák a od Alye si s menším úsměvem převzal telefon.

,,Ano mami, děje se něco?"

,,Adriene, budeš mít brášku," vzlykla. Protočil jsem očima.

,,Mami já vím, říkala jsi to před několika měsí-" v hlavě mi blikla žárovka, ,,panebože!"

,,Jo, je to tady," dále výkřik bolesti, který slyšela i Mari. ,,Ale nemáme kam dát holky, tak mě napadlo," výkřik, ,,že by-"

,,Rád je pohlídám," usmál jsem se. ,,Kdy?"

,,Za chvíli jsme u tebe." Pak hovor típla. Vydechl jsem všechen vzduch z plic a podíval se na vystrašenou Mari.

,,Jdeme domů, přijdou mé sestřičky a budete si spolu hrát."

,,Jeeeeeeej!"

Čekal jsem to.

. . .

Moc se omlouvám, že dlouho nebyla část, ale vůbec nestíhám. Právě končím s výtvarkou a musím ještě udělat závěreční práci, kterou mám udělanou jen napůl.

Proto do konce týdne neočekávejte další díl.

Všem moc děkuju za pochopení a snad se část líbila. Ahoj příští týden!

- TARA ❤