Pokus 316 /CZ/

52.

Adrien's POV:

"Dáš si ještě jedno?" zeptal se mě Nino, který šel do kuchyně s prázdnou plechovkou a lahví od piva.

"Ne, díky," odmítl jsem a znaveně si prsty promnul kořen nosu. Oči jsem u toho zavřel, abych si to mohl projít všechno sám ve své hlavě ještě alespoň jednou.

"Takže ty děláš v Institutu, jo?" ujistil jsem se asi po deseti minutách, co tady Luka byl a seděl u mě na gauči v obýváku.

"Ano," přikývl. Na jeho tváři panoval neutrální vyraz. Za celý ten čas, co tady byl, se usmál jenom tehdy, když uviděl Nina, svého bývalého kamaráda a kolegu.

"Odkud se vy dva znáte?" zeptal jsem se Nina podezřívavě, když si ten modrovlasý kluk sedl u mě v obýváku na gauč.

"Pracovali jsme spolu," odpověděl pouze a jeho překvapený výraz se změnil na zamračený.

Zahnal jsem krátkou a novou vzpomínku a upřel jsem je na Luku svůj pohled a i celou svou pozornost. Málem jsem si ani nevšiml Nina, který se vrátil s další plechovkou piva pro sebe a se sklenkou čisté vody pro Luku, jak kluk chtěl.

"Viděl si ji?" zeptal jsem se s neskrývanou nadějí v hlase.

"Ano," opět přikývl, ovšem teď se v jeho očích myhl smutek.

Smutek?! Co? Vždyť to on ji tam drží! Dokonce se sám přiznal, že on našel ten její vzorek... To jeho vinou je pryč!!

"Kde je?" vyhrkl jsem hned.

"Adriene, prosím, uklidni se," ozval se Nino vedle mě a otevřel svou plechovku.

"Jak se mám, sakra, uklidnit, když nevím, kde Mari je a člověk, co to ví, mi to nechce říct?!" vykřikl jsem.

"Prosím tě, přestaň a sedni si," řekl trochu drsněji a já se podíval dolů na své rovné dlouhé nohy. Opravdu jsem se počas svého křiku postavil.

Asi bych se měl opravdu uklidnit, už ani nevím, co dělám...

Opatrně a pomalu jsem si sedl zpátky na gauč, nadechl se a vydechl a podíval se zpátky na Luku.

"Kde tedy je?"

"Je v Institutu, mám ji na starost," řekl s povzdechnutím Luka. "Je v cele 528 ve třetím patře."

"Proč jsi vůbec tady, Luko? Proč nám to všechno říkáš?" zajímal se Nino.

Co tě žere, Nino? Sakra konečně víme, kde přesně je... Tak drž klapačku!!

"Protože jí chci pomoct dostat se odtamtud ven," vydechl smutně modrovlásek.

"Ty? Tak zaritý vědec, zcela oddaný Institutu?" uchechtl se Nino.

Za ten krátký čas, co tady s námi Luka seděl, jsem pochopil, že sice byli ti dva kolegové a kamarádi, no časem se odcizili, jelikož Luka zřejmě víc upřednostňoval práci a všechny ty pokusy, než osud těch ubohých stvoření. Jejich názory se zřejmě v mnoha směrech dost lišili.

"Přestaň už!" vydechl rychle a hlasitě. "Možná jsem takový býval a už to nevrátím zpátky, ovšem jí chci pomoct. Uvědomil jsem si, jaká je to chyba. Všechno je to chyba! Nesmysl! Zbytečně riskovat životy druhých, když za nic nemůžou!"

V místnosti pak zavládlo ticho, kdy nikdo nevěděl co říct. Luka vydychaval svůj hlasitý proslov a Nino se tvářil dost zamyšleně.

Zřejmě přemýšlel nad významem jeho slov. Ale v duchu byl určitě rád, že změnil názor a přišel sem za námi.

A já byl taky rád.

"Přišel jsem, protože jí chci pomoct a nechci jí ubližovat. Už nikomu nechci ubližovat," vydechl trochu tišeji než předtím. "Ale musíme si pospíšit, než bude pozdě."

"Jak pozdě?" zamračil jsem se.

"Lange mě pověřil úkolem, který když nesplním, vyhodí mě a pak tím pověří někoho jiného."

"Co je to za úkol?" Teď už se trochu mračil i Nino.

"Nedařilo se nám zjistit, jak je možné, že Marinette otěhotněla. Tak mi dal za úkol prozkoumat to zevnitř," řekl sklíčeně.

"To jako-" ani jsem to nedořekl a Luka přikývl.

"Ten jeden slizkej had!" vykřikl Nino. "Vždyť ji tím může zabít!"

"Právě proto musíme jednat rychle."

"To se ti lehko řekne, ale co budeme dělat? Policie nám bez důkazů nepomůže a když se do toho pustíme sami, tak půjdou proti nám." Nesnášel jsem tuhle skutečnost. Ovšem kdybychom se tam vloupali, my bychom byli ti špatní.

"Nějaké seženeme. Nezapomeňte, že mám přístup ke všem kamerám, zařízením a dokumentům," pousmál se Luka a já nadzvedl obočí.

"To zní, jako bys měl plán," ušklíbl se Nino.

"No, cestou k vám jsem měl čas něco málo promyslet," ušklíbl se i Luka.

"Fajn, co tedy navrhuješ?"

"Tak sem s tím!" řekli jsme s Ninem nastejno.

Luka se napil ze své sklenky vody a pak nám začal povídat, co v té své modře zbarvené hlavičce vymyslel.

Společně jsme si začali procházet všechna pro a proti, všechny naše možnosti a vymýšlet plán, který by vyšel.

. . .

Všechny vítám u nové kapitoly!!!

Tak?... Co na to říkáte? A jak se vám příběh líbí? Nestyďte se a přiznejte se 😁😁

Mimochodem, vaše komentáře zbožňuju a moc vám za ně děkuji ❤️❤️❤️

Já se s vámi zatím loučím a vidíme se zase u další kapitoly. Co myslíte? Co se bude dít teď?

- TARA ❤️