Pokus 316 /CZ/

28.

Adrien's POV

Jen co jsem nasedl do auta, rozjel jsem se - nehledě na nechápající lidí kolem a porušení rychlosti - směrem ke mně domů. Jen tak-tak jsem stihl ubrzdit aniž bych minul dům a dřív než jsem se stihl ujistit, že jsem zamkl auto, vyřítil jsem se z něj a běžel rovno ke dveřím, které jsem s hlasným bouchnutím otevřel.

,,Alyo?!" Jen co jsem začal křičet její jméno, už byla u mě. Oddechl jsem si, že je v pořádku, ale nebyla s ní Mari, tak jsem byl značně znepokojen.

,,Ach, pane Agreste, dobře, že už jste tady! Ta holka j-"

,,Alyo, kde je Marinette?" skočil jí do řeči dřív, než dokončila větu ona sama. Sám nenáviděl, když to někdo udělal jemu, proto chápal jejímu zamračení, ale teď šlo o jeho kočičku, tak nebral ohled na to, co se smí a co naopak ne.

,,Nevím. Když jsem zakřičela její jméno, nikdo se neozval a pak se tu objevila ta holka na schodech a já- já-"

,,Zhluboka dýchej, ano?" Rukama jsem ji chytil za obě ramena, aby se jí tolik netřásla. Váhavě přikývla a já jí dal chvilku na uklidnéní. ,,Tak jo, teď kde je ta holka?"

,,Nahoře, zamkla jsem ji v koupelně." Roztřeseně ukázala ke schodům.

,,Dobře," přikývl jsem a vydal se k nim. Jak jsem tak šel, zaslechl jsem za sebou kroky, což mi jen potvrdilo mou myšlenku, že Alya půjde se mnou.

Nenašlapoval jsem ani pomalu, ani rychle, přesto se snažil co nejrychleji dostat k oněm dveřím od koupelny - málem až na konci chodby.

,,Kam si dala klíčky?" Zeptal jsem se tiše, když jsem pohnul klikou, ale dveře se neotevřely. Ona rychle prohrabala kapsy a svazek mi hodila. Na třetí pokus se mi dokázalo uhodnout, kerý klíč je ten správný a otevřel dveře. Alya se radši odtáhla o kousek dál, načež jsem jen zakroutil hlavou a konečně se podíval do útrob koupelny.

Nic se mi tam nezdálo neobvyklého - všechno bylo na svém místě - než jsem ukotvil pohled na drobném tělíčku v rohu místnosti, které se třáslo zvlyky a zimou, která proudila studenou podlahou z kachliček, kde seděla ona dívka. Podle černých vlasů jsem poznal, o koho jde a s vyděšeným pohledem se rychlým krokem vydal k ní.

Padl jsem na kolena vedle ní a tuze ji objal. Vyděšeně sebou trhla, ale když zjistila, že jsem to já, přitulila se ke mně a tvář zabořila do prohlubně mezi mým krkem a ramenem, jak to často pro uklidnění dělala.

,,Pssst, už je dobře," šeptal jsem a jejími kočičímu oušku věnoval malý polibek - také na uklidnění. Roztomile zavrněla a víc upevnila stisk svých rukou kolem mě.

,,P-pane Agreste?" ozvalo se ode dveří, kde stála Alya. Nevěřícně se na mě a Mari dívala. ,,C-co to s tou dívku děláte, vždyť to ani není člověk..."

A v tu chvíli mi to došlo...

,,Nino, já tě zabiju," řekl jsem si popod nos. ,,Co ti Nino řekl, když tě žádal, abys mi přišla pohlídat Marinette?"

,,N-no, jen se ptal, jestli bych za něj nemohla pohlídat vaši kočičku," odpověděla. Proto jsem odekryl svoji ruku a poukázal na kočičí ocásek. Ona vytřeštila oči a zalapala po dechu. ,,To je ta vaše kočička?"

,,Jo, to je Marinette." S úsměvem na tváři jsem se postavil s Mari po mém boku. Byla si v Alyině přítomnosti nejistá a já se jí ani nedivil, také bych tak reagoval po takovém prvním setkání. ,,Marinette, tohle je Alya, moje nová asistentka."

,,Pane bože, moc se ti omlouvám, Marinette. Myslela jsem si, že Nino myslel kočku jako zvíře, nevěděla jsem, že to budeš ty."

Mari se nesměle usmála a promluvila: ,,To nevadí."

,,Jsi roztomilá," usmála se na ni zpátky, ,,určitě z nás budou kamarádky. Ale teď mě omluvte, musím si s Ninem něco vyřídit."

,,Jasně, jen běž," zasmál jsem se a druhou ruku omotal okolo pasu své kočičky.

,,Děkuji, pane Agres-"

,,Říkej mi Adrien!" zařval jsem na ni ještě než za ní dole klaply dveře.

,,Adrien! Konečně doma!" To kotě se mi hodilo kolem krku a nohy omotalo kolem mých boků, zatímco já měl co dělat, abych ji stihl zachytit. Zasmál jsem se vyšel i sní na chodbu.

,,Tak to vypadá, že dnes už asi do práce nepůjdu, co?" Zavrtěla hlavou a já se znovu zasmál. ,,Tak jo a co bys chtěla dělat?"

,,Hmm," zamyslela se, ,,koukat na film?"

,,Tak jdeme na to."

,,Jeeeeeeej!"

. . .

Podle názvu sice ne, ale když spočítáte všechny kapitoly, vyjde vám číslo 30.

Je to tak, tohle je přesně 30. díl téhle knihy a já vám chci všem moc podékovat za vaši věrnost, všechny komentáře, které mě dokázaly již tolikrát rozesmát, čtení a hlasy! Ani nevíte, jak moc mě to těší.

Všem jsem slíbila obrovskou akci v této knize, a tak se po tomhle díle můžete těšit na mnohem napínavéjší díly, než jen pouhé seznámení Marinette s Alyou. Ti co mi dali své typy, co by chtěli v příběhu to i možná vědí, ale nevědí, jak to sama napíšu...

Mějte se hezky, zatím ahoj!

- TARA ❤