Pokus 316 /CZ/

30.

Adrien's POV

,,Adriene! Adriene! Adriene!"

,,Holky, klid," zasmál jsem se a rozpřáhl náruč, abych je mohl do jedné pochytat.

,,Moc si nám chyběl!" zasmáli se.

,,To vy mně přeci taky," uchechtl jsem se a zmáčkl je ve svém objetí ještě pevněji, až se ty menší odlepili od země a já je vlastně zvedl a zatočil se s nimi, čímž jsem si vysloužil jejich vypísknutí a další nával smíchu.

Očkem jsem zavadil o Marinette, která stála opodál se zvědavě natočenou hlavou na stranu, úsměvem na rtech a očima přilepenýma na nás.

Postavil jsem holky zpátky na zem a naklonil jsem se k nim, šeptajíc: ,,Holky, co takhle jít přivítat i tu kočičku za námi?"

,,Marinette!"

Všechny tři se ode mě odlepili a běželi k ní. Málem ji shodili, když se vrhli do její náruče.

,,Holky, ale taky ji nechte dýchat," zasmál jsem se a to už se od sebe odtáhli. Pobídl jsem je, ať jdou dovnitř, že si něco společně zahrajeme. Mari šla poslušně vedle mě, zatímco ty tři tygřice vběhli s křikem do domu.

Když jsme vešli dovnitř, už v tichu (což mě překvapilo) seděli v obýváku a čekali na nás.

Následovala "hádka" o to, co si zahrajeme. Holky dávali u výběru pozor na to, aby to byla hra, kterou si s námi může zahrát i Marinette, jelikož ona stolní či karetní hry hrát neumí.

Nakonec jsme skončili u nějaké jejich nové hře, kterou jen nedávno vymysleli...

Seděli jsme v kruhu a podávali si krabičku, ve které byli papírky se zvířaty, které máme napodobit. V druhé, menší krabičce, byli papírky s úkoly, které to zvíře má dělat.

Hráli jsme už asi patnáct minut, kdy Cassie dělala gorilu, co líže zmrzlinu, Emma dělala králíka, co potřebuje nutně čůrat a Juliette, která si hrála na psa, co jde nakupovat oblečení.

Krabičky se posunuli a byla řada na mě. Sledovali mě čtyři páry nedočkavých očí, zatímco jsem si losoval zvíře.

Papírek jsem vytáhl a přečetl ho: ,,Lev."

Pak ještě činnost, což bylo řvát.

Dal jsem se na čtyři a zavrčel. Marinette se nespokojeně zamračila a zavrtěla se na místě. Nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, protože jestli bych nesplnil úkol, musel bych si dát dolů mikinu a pod ní už nic nemám.

Zařval jsem opravdu nahlas až sebou holky cukli. Zařval jsem ještě jednou a to už Marinette s pláčem běžela nahoru do pokoje.

,,Marinette!" Běžel jsem za ní, ale zjistil jsem, že v pokoji není. Zaposlouchal jsem se do ticha a zaslechl tlumené vzlyky z koupelny.

Pomalu jsem do ní vešel a našel mou sladkou kočičku sedět v rohu místnosti, s pokrčenými nohy a hlavou na kolenou.

Posadil jsem se vedle ní a objal ji, načež sebou ucukla, ale pak se ke mně přitulila.

,,Mari... moc se omlouvám. Nechtěl jsem tě vyděsit, ale byl to úkol. Je to jen hra, prosím neplakej," mluvil jsem na ni tiše a hladil ji u toho po zádech.

,,Mari se na Adriena nezlobí, jen se lekla," smrkla a pokusila se usmát.

,,Co takhle to dohrát, pak se najíst, skouknout nějakou pohádku a pak jít spát?" úsmál jsem se.

,,Ano!" vypískla a zazubila se.

,,Tak pojďme, jsi na řadě."

Holky na nás tiše čekali. Domluvili jsme se, že už půjde jen Mari a půjdeme se navečeřet. Mari si tedy vytáhla papírek a podala mi ho, abych jí ho přečetl. Usmál jsem se.

,,Ptáček."

Mari se zamyslela a hned začala tahat další papírek, který jsem jí přečetl také: ,,Mávej rukama, jakože létáš a toč se u toho dokola."

Se smíchem se postavila a začala plnit úkol. Šlo jí to dobře, ale opět jsem to schytal jenom já, když mě její ocásek uhodil do obličeje. Sestřičky se začali smát ještě hlasitěji, ale to už jsem je radši hnal jít do kuchyně, aby se šli najíst.

. . .

,,Může to Mari už pustit?" zeptala se Marinette, když seděla na gauči a holky s ní. To jenom já nám chystal nějaké dobroty k sledování, protože tvrdohlavě nechtěli večeři.

,,Ještě chvíli."

Slyšel jsem její povzdech, který se jevil jako umírající zvíře, ale já věděl, že to jen hraje. Zasmál jsem se a připojil se k nim.

,,Už můžeš," přikývl jsem. Radostí vypískla a pustila play na ovladači, čímž pustila "Hledá se Nemo". Přitulila se k mému boku a já sám jsem si ji přitáhl k sobě blíž.

Při třetí pohádce jsem si promnul ospalý obličej, ale zdálo se, že se holky se baví a spát tak brzo ještě nepůjdou. Smáli se a usmívali jedna na druhou.

. . .

Po dlouhé době jsem se vrátila a všem se moc omlouvám, že jsem dlouho nevydala část, ale nebyl čas a ani chuť :(

Snad jste si část užili a prázdniny zatím také... Zatím ahoj!

- TARA ❤