Pokus 316 /CZ/

16.

Adrien's POV

,,Jaká je tohle barva?" ukázal jsem na jednu z mnoha barev, jež na papíře v čtverecích byly.

,,Hmm," na oko se zamyslela, než se jí rozzářila tvář. ,,Modrá," vypískla.

,,Správně," usmál jsem se a do rukou vzal další papír s dalšími barvami, jelikož už jsme všechny na předchozím papíře vyjmenovali - nebo spíš ona. ,,A tahle?" ukázal jsem na další barevný čtverec v levém rohu.

,,To asi bude..." nakrčila nos, ,,černá!"

,,Výborně, jsi moc šikovné kotě." Se smíchem jsem jí podrbal mezi ušima, jimiž šťastně zastříhala. ,,Učíš se vážně rychle, už umíš všechny barvy, co zde mám."

,,Mari by chtěla vědět víc barev," rozzářily se jí oči a mírně se zavrtěla na gauči, aby se jí lépe sedělo, ocas položený vedle ní.

,,Oh, ale já už další barvy nemám, jen těchto dvacet." Přemýšlel jsem jako ďábel, nechtěl jsem ji zklamat. Byla do učení jako blázen, moc ji to bavilo a šlo jí to moc dobře. ,,Tak já ještě nějaké zkusím najít, zatím se jdi najíst, nebo ti ten oběd vystydne." S těmito slovy jsme se oba postavili, já šel nahoru a ona do kuchyně.

Usedl jsem na židli před počítač v mé pracovně. Najel jsem na stránku určenou k výuce dětí v školce a naklikl na kolonku Barvy. Vyskočilo na mě obrovské množství barev, ale půlku už Mari ví, což znamená, že jsem musel vytisknout druhou půlku, jejichž názvy budou trošičku náročnější pro její hezkou hlavičku.

Papír jsem ještě teplý vzal do rukou a přejel ho očima nahoru a dolů. Chystal jsem se počítač vypnout, když už mám to, co jsem chtěl, no oči mi zůstaly na jedné ikoně v pravém rohu, přesně pod křížkem k uzavření stránky. Tvary, stálo tam.

Vytiskl jsem ještě ty a i s papíry v rukou sešel schody zpátky dolů. Uložil jsem je v obýváku na stolek vedle těch ostatních, když se z kuchyně ozvala rána tříštící se skla.

Rozeběhl jsem se do kuchyně zjistit, co se stalo. Našel jsem tam Mari jak sedí na zemi vedle kupky rozbitého skla, po tvářích se jí kutálely slzy jako hrachy.

,,Mari, neseď tam, můžeš nastydnout nebo se o to sklo říznout." Přiběhl jsem k ní, zvedaje ji ze země a opatrně ji usadil zpátky na židli.

,,Mari nechtěla, M-mari se moc om-omlouvá," vzlykala.

,,Pššt, to nic, to se stává," objal jsem ji a hladil po zádech pro uklidnění. ,,Co se vlastně stalo?"

,,Mari měla žízeň, chtěla nalít vodu, ale sklenice vyklouznout a rozbít se." roztřeseně ukázala směrem ke sklu na zemi, uprostřed kuchyně.

,,To nic, hlavně, že jsi v pořádku," políbil jsem ji do vlasů.

,,Mari bolí," vzlykla.

,,Co tě bolí?" Odtáhl jsem se od ní, zvedaje nechápavě obočí. Ukázala na svou ruku, kde jí z dvou prstíků tekla krev. Vzal jsem její ruku do té své a prohlédl si její zranění. ,,Můj chudáčku. Uklidím to sklo a ošetřím ti to."

Když už bylo uklizeno, z koupelny jsem vzal lékárničku, pokládaje ji na stůl před Mari. Vytáhl jsem z ní náplasti a dezinfekci, co neštípe, kterou tu při poslední návštěvě - ještě předtím, než se tu objevila Marinette - zapomněla mamka s mými sestrami. Opatrně jsem jí rány vyčistil a vzal do rukou náplasti s obrázky. ,,Kterou bys chtěla?"

,,Tuhle," ukázala na růžovou s motýlkem, pak na modrou s koťátkem ,,a tuhle."

Pečlivě jsem jí je nalepil a ještě je políbil.

,,Ty moje nešiko," zasmál jsem se. ,,Najedla ses dobře?"

,,Ano, Mari bříško chce prasknout," zachichotala se.

,,Vytlačil jsem další barvy, jak si chtěla. A taky tvary," zasmál jsem se.

,,Co jsou to tvary?" naklonila mírně hlavu na stranu.

,,Je to název toho, jak věci vypadají, například..." porozhlédl jsem se po kuchyni a vzal do rukou první věc, co mi přišla pod ruku, což byla krabice cereálií, ,,například toto. Tato krabice má čtyři strany, dvě delší a dvě kratší, tudíž je její tvar obdélník." Prsty jsem přejel po obrysu krabice, ukazujíc tak tvar obdélníku.

,,Oh," přikývla.

,,Chceš si to zkusit?" Přikývla.

,,Ale nejdříve barvy." Zasmál jsem se a sledoval, jak běží do obýváku, kde jsme pokračovali v učení.

. . .

Takže, je tady víkend a s ním i nová - kratší a o ničem - část, plná učení. Ale tak, když ji Adrien neučí rovnice, je to dobrý 😂

Snad se vám část líbila, nechala jsem se inspirovat mnou (dneska jsem se řízla do prstu, když jsem krájela chléb).

Vaše komentáře z předchozího dílu, kde jsem se vás ptala, co byste chtěli v příběhu, si beru k srdci a pokusím se vám vyhovět. Naštěstí nebylo nic, co bych sem nechtěla dát, takže všem jsem na jejich nápady kývla.

Kdyby bylo ještě něco, co byste tu moc chtěli mít a vidět, dejte vědět do komentářů.

Zatím se mějte, andílci moji...

- TARA ❤