Pokus 316 /CZ/

23.

Adrien's POV

Jemně jsem otíral své rty o ty její. Byl to nezapomenutelný zážitek. Tak nadýchané, hebké a s příchutí jahod. Mohl bych je líbat klidně celé dny.

Ale všechno jednou končí...

Pomalu, ještě pořád se zavřenýma očima, jsem se od ní odtáhl. Nejistý si svým činem jsem otevřel oči a pohlédl tak na mou dokonalou kočičku. Ve tváři měla blažený výraz, oči zavřené slastí a rty, které jsem ještě před malou chvílí líbal, malinko pootevřené.

Natáhl jsem k ní ruku a pohladil ji po tváři, načež obě své studánkové oči pomalu otevřela a upřela je do těch mých zelených. Stydlivě se usmála a čelo si opřela o to mé.

,,Co-" špitla po chvíli ticha pořád stydlivě, no nedokončila svou myšlenku..

,,To byl polibek." Usmála se a já jí zastrčil jeden neposedný pramen vlasů, jenž jí padal do tváře a omezoval tak můj výhled, za ucho.

,,Bylo to krásné," usmála se ze široka.

,,A můžu to klidně udělat znovu. Chtěla bys?" Usmál jsem se, když začala horlivě přikyvovat. ,,Jak chcete, princezno."

Stejně jako před tím jsem se k ní přiblížil - což nebyl problém vzhledem k tomu, že jsme se stále opírali čely o sebe - a opět měl možnost ochutnat ty její jahodové, sladké rtíky. Teď to bylo o něco lepší, když Mari spolupracovala. Ne, že by předtím ne, ale teď už věděla, co dělá, takže to bylo o hodně lepší a procítěnější.

Líbali jsme se tam snad deset minut, než jsem se potřeboval nadechnout a ona také.

Zatracenej kyslík!

,,Mari se polibky líbí," špitla opět a začervenala se. Musel jsem se její roztomilosti zasmát. Mám opravdu velké štěstí, že ji u sebe mám.

,,Mně se líbání s tebou také líbí," přikývl jsem jí na souhlas.

,,Proč je vlastně líbání? Proč se to dělá?" zeptala se zvědavě a naklonila hlavu na stranu.

Bože, byla tak roztomilá.

,,Víš... Lidé většinou líbají toho, koho milují, aby mu ukázali, jak moc ho mají rádi - milují. Dokazují si tak svoji lásku. Jenže nékteří lidé už to ani nedělají z lásky, ale jenom tak z povinnosti." Natáhla ke mně ruku a jako já ji předtím, pohladila mě po tváři.

,,Já taková nebudu, slibuji." Na důkaz svých slov dala ruku v zhůru jako skauti, když dávají svůj skautský slib. Asi se moc dívá na pohádky...

,,Věřím, že ty ne," usmál jsem se políbil její ruku, aby už nemusela slibovat, jinak bych se asi rozesmál na celý dům a narušil tak to krásné ticho a kouzelnou atmosféru mezi námi.

,,Co je to milovat?" Zamyšleně se zamračila a očima zkoumala každý kout mého obličeje. Studovala jej, jakoby si ho chtěla zapamatovat už na vždy - vrýt do paměti.

,,To je když máš někoho víc, než jen rád," řekl jsem a vtiskl jí malou, rychlou pusu na tvář. Já se jí prostě nikdy dost nenabažím.

,,Jako když má někdo někoho moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc rád?" V jejích očích se objevily jiskřičky, načež jsem se zasmál.

,,Třeba," zasmál jsem se, no přikývl na pravdu jejích slov. Potěšeně se usmála a tuze mě objala, přičem se posunula na mém klíně blíž ke mně a svou hrudí se nalepila na tu mou tak blízko, že jsem mohl cítit tlukot jejího srdce.

,,V tom případě tě nemám ráda," zahihňala. ,,Já tě miluju."

,,Taky tě miluju," vydechl jsem šťastně a objetí jí opětoval. A potom jsem se opět vrhl na její rty.

. . .

Lidi, je mi líto, že je kratší, ale dnes moc nemám náladu. Moc se omlouvám. Tři dny ležím v posteli s bolestmi břicha a když už je mi lépe a můžu jít do školy, kde se nemám učit, jelikož jsem nahlášená jako výpomoc při soutěži, zruší se to a já se teď budu muset zítra učit. No řekněte, nekleplo by vás z toho?!

Každopádně doufám, že se vám díl líbil. Za chyby se omluvám a moc děkuji za čtení, votes i komentáře. Mám vás ráda a příště ahoj!

- TARA ❤