Pokus 316 /CZ/

24.

Marinette's POV

Jsem tak neuvěřitelně šťastná. Adrien je zdá se také šťastný a já si ani nemůžu přát nic víc.

Od našeho prvního polibku - ještě teď když si na něj vzpomenu, červenám se - uběhl již týden a vše šlo v naprostém pořádku. Tedy alespoň se to tak zpočátku jevilo. To až ke konci týdne se něco podělalo a Adrien se začal chovat nějak jinak. Nedalo se říct, že nějak zle, ale spíše se uzavřel do sebe a jen zřídka se mnou prohodil pár slov.

Měla jsem pocit, že je to moje vina. Problém byl v tom, že jsem nevěděla, co jsem provedla.

Je pravda, že nejsem tak úplně normální - nejsem čistý člověk, napůl zvíře.

Že by mu vadilo zrovna tohle? Snad ne, přeci říká, jak jsem s oušky roztomilá a jak mi ocásek sluší.

Ležela jsem na gauči, zatímco byl Adrien v práci a nechtěl mě tam vzít s sebou. Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale Adrien řekl, že se tím nemám trápit.

Překvapením pro mě bylo, když po půl hodině, co odjel, bouchly vchodní dveře.

,,Adrien?!

* * *

Adrien's POV

Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale... Nesnáším svou práci! Což je vážně přistřižený za vlasy, jelikož moje práce mi vždy vyplňovala prázdné místo v mém životě. A to až do doby, než přišla Marinette.

I pak jsem měl svou práci rád. I Marinette bavilo, když jsem ji fotil ve své kanceláři. Říkala, že je jako její láska - já - a to mě vždy udělalo tak šťastným, že to ani nebylo možné.

Ale teď, ach... Teď mi v štěstí stojí jedna napudrovaná kreatúra s ksichtem klauna a jménem Chloé.

Proč? Jednoduše řečeno nepřestává prudit a dolejzá za mnou jako nějakej pejsek. Sorry holka, já už mám svou sladkou kočičku, které nesaháš ani po kotníky...

To by ani nebylo tak strašné, kdyby pořád neměla nemístní připomínky typu ,,Pane Agreste, dnes vypadáte opravdu k nakousnutí", ,,Pane Agreste, dnes vypadáte božsky", ,,Pane Agreste, dnes vypadáte až hříšně dokonale" nebo dokonce ,,Pane Agreste, dnes vypadáte vážně sexy".

Pane Agreste tohle, pane Agreste tamto... Bože, dej mi sílu! Nic jiného ani neslyším, než její pisklavý hlas. Začínám být na něj alergický.

Mám pocit, že mou špatnou náladu vicítila i Marinette, tak se mi snažila pomocz tím, že mi ji zvedne smíchem. Na její smůlu se neobjevil ani malý úsměv a kousek mého smůtku se tak přilepil i na ni. Což mě dělalo ještě více nešťastným. 

Dnešek však začal zcela jinak a já pak byl plně rozhodnut. Ještě ráno (potom, co jsem se s Mari rozloučil polibkem) jsem odjel do práce a usadil se ve své kanceláři. Zapnul jsem notebook a projížděl si nabýtky k focení - kterých bylo den ode dne víc - když někdo zaklepal na dveře a já už tehdy věděl, kdo nimi vejde dovnitř.

,,Ano, Chloé?" Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla její blonďatá hlava.

,,Pane Agreste," a je to tu zas... ,,nesu vám tady pár papírů na podepsání. Smlouvy k focení."

,,Děkuji, polož mi je, prosím, na stůl." S nezájmem jsem stále studoval nabýtky v notebooku a nevšiml si tak, že se mi Chloé usadila na klíně. ,,Co to děláš?" zavrčel jsem na ni, zatímco jí na tváři zářil úšklebek.

,,Nic zajímavého," zasmála se a natiskla své rty na ty moje. Bál jsem se, že bych ji snad poblil... přišla mi nechtuná. Rychle jsem ji od sebe odstrčil.

,,Máš padáka!" S tímto jsem ji vykopnul jak z mé kanceláře, tak z budovy se slovy, ať si pak přijde pro věci a nadobro zmizí.

Ulevilo se mi, ale nohodlal jsem zůstávat v práci dýl, než je třeba. Vzal jsem si věci a konečně s dobrou náladou jel domů, kde na mne zakřičelo to rozkošné kotě, jakmile jsem za sebou zavřel dveře.

,,Jsem doma!" zasmál jsem se a na její tváři se také objevil obrovský úsměv.

,,Adrien smát. Adrien šťastný?" ptala se roztomile, když už jsem ji tuze objímal v obýváku.

,,Ani si neumíš představit, jak moc." S úsměvem jsem ji políbil do vlasů a šťastně vydechl. ,,Teď už bude všechno jenom dobré."

Kdybych jen věděl, jak moc jsem se tehdy mýlil...

. . .

Nazdárek lidičky! Jsem tady i s novým dílem, ale ne na dlouho.

Jak už všichni jistě víte, blíží se mi zkoušky na školy důležitý test, takže - jak už jsem psala dřív knížce Tags, Me and Stories - dám si teď na dva týdny pauzu od psaní, abych se na tyto věci mohla soustředit.

Od 27.3. až do 8.4. nebude žádná část!

Děkuji za pochopení a mám ještě pro vás jednu novinu... Jedna holčina se mnou udělala do své knížky rozhovor, takže kdo by měl zájem, mrkněte se na to: A-Lexa-ndra

Všem moc děkuji, vidíme se o dva týdny! Zatím ahoj...

- TARA ❤