Pokus 316 /CZ/

21. 2/2

Marinette's POV

Otevřela jsem oči, k čemuž mě vlastně přinutilo štěbetání ptáků za oknem. Do pokoje se dostaly sluneční paprsky, čímž rozzářily celou místnost.

Všimla jsem si, že jsem seděla na posteli v měkkých peřinách s vůní okvětních lístků.

Dveře se najednou prudce otevřely. Stála v nich černá postava bez tváře. Staví se za mnou každý měsíc. Nechápu proč...

Lákala mne, ať jdu za ní, což jsem samozřejmě udělala. Pomalu jsem našlapovala na dřevo schodů, až jsem se dostala do obýváku a z něho do kuchyně.

,,Tak pojď už, malá," zasmál se chlapík přede mnou. Sama nevím, jak jsem zjistila, jakého pohlaví tato černá postava vlastně je.

,,Vždyť Mari už jde, co Ernie nevidí?" zamračila jsem se, ale dál už nic neříkala. Černá postava se zasmála a kráčela dál.

Při našem posledním setkání jsem ho nazvala Ernie, protože mi řekl, že by měl moc rád nějaké jméno. Nechápu, že mu ho jeho rodiče nedali, protože Ernie je vážně úžasný... člověk?. Ale co tady budu poučovat cizí lidi, když já sama rodiče nemám...

Ernie se tedy usadil na židli v kuchyni a vyložil si nohy na stůl.

,,Ernie!" Zasmál se, ale nohy přeci dal dolů. Zkoumavě se na mě díval než se zvedl ze židle, pak mi pokynul, ať si sednu a postavil se do rohu místnosti. Celou dobu byl zticha, což mu není vůbec podobné. Ale nemám právo mu to vyčítat, vždyť on se zase rozpovídá.

,,Vidím, že máš nový domov, Marinette," usmál se a prstem přešel po mramorové lince. Co jsem říkala?! ,,Cítíš se tady dobře?"

,,Mari to tu má ráda," usmála jsem se zářivě. ,,Adrien moc hodný."

,,Adrien?"

,,Můj kamarád, navíc mě tady nechal bydlet s ním." Zasněně jsem se usmála nad vzpomínkou na toho blond kluka. Ernie se na mě usmál také.

,,Líbí se ti?" V ten moment jsem zrudla a jen zírala na stěnu před sebou. ,,Mari?"

,,Mari?" Ozval se jak Ernie, tak i něčí hlas za mnou. Neřešila jsem, kdo to je. To až, když se na mém rameni ocitla cizí ruka a já pak pohlédla do jasně zelených očí. Ten se na mě podíval až moc vyděšeně. Když jsem pak od něj odtrhla zrak, zmizel jako obláček dýmu.

,,Mari, vnímáš mě?" ptal se dokola Ernie a snažil se upoutat mou pozornost, no jaksi mu to nešlo. Těmi slovy, co řekl dřív, mě zcela ohromil a já nevěděla, co to šimrání v břiše při představě mě a Adriena znamená.

Uběhl dost dlouhý čas od toho, co Adrien zmizel. Už jsem si myslela, že se nikdy nevrátí, když v tom se do kuchyně vřítil Nino a dřepnul si přede mě.

,,Ahoj, Mari," řekl a pak ještě pokračoval, ale jako by se jeho ústa otevíraly naprázdno, jelikož žádný další zvuk z nich nevyšel.

,,Nino, já ti nerozumím," chtěla jsem říct, ale teď se pro změnu neotevíraly má ústa a vše, co jsem řekla jsem slyšela jen já ve své hlavě. A taky Ernie, který dokáže mé myšlenky zachytit.

Pořád něco říkal, než jsem zachytila alespoň jednu celou větu. Ba dokonce dvě! ,,Nebolí tě něco? Nemáš hlad?" Jen jsem zavrtěla hlavou, no on i tak vstal a došel k lince, aby na ní něco udělal.

Cítila jsem, jak mě někdo zezadu objal a následně i hladil po vlasech, ale já neměla sílu na to zjistit, kdo to vlastně je. Tajně jsem doufala, že Adrien a dál sledovala, jak Ernie přede mnou čaruje pomocí rukou kytky, motýlky, papírové ptáčky a různé další věci.

Pak mi Nino podal ten úžasný a velice dobrý nápoj, jenž dostávám raz za měsíc a já se z něj s radostí napila, než jsem se vydala nahoru do Adrienova pokoje, kde jsem si lehla do postele a dívala se do stropu.

,,Je mi líto, jestli jsem něco udělal. Nechtěl jsem," začal Ernie. ,,Chtěl jsem si s tebou popovídat, ale to nevadí, můžeme si popovídat i příště."

Vtiskl mi polibek na čelo a zmizel dřív, než ke mně došel Adrien. Společně jsme usnuli v objetí, kdy jsem se vydala do říše snů, plné jednorožců a duhy.

. . .

Bože lidi! Já jsem taaaaaaaak šťastná 😁 Tak mooooooc vás za to milujuu 😍

Tak si to představte... Jen tak náhodou jsem nejela na můj profil a zjistila, že tato knížka se v kategorii fanfikce umístila na místě 54!!!

Je to velice zábavné, protože jenom minulý týden jsem ještě byla na místě 72...

(Nemyslete si, že si to vymýšlím, vážně to tak je a mám z toho udělané i screenshoty, jen se mi je nechce hledat 😁)

Bože, moc vám děkuji, protože tohle je jen díky vám 😘

~~~~~~

Snad jste si užili dnešní díl. Psala jsem ho tak, abyste si uměli představit, jak Mari tento den prožívá.

Za chyby se omlouvám a všem děkuji. Mám vás moc ráda a vidíme se příště!

- TARA ❤