Pokus 316 /CZ/

7.

25.12. - 2/2

Adrien's POV

,,Mari, proč?" Došel jsem až k posteli, kde ležela, nebo spíš seděla a dřepl si přesně vedle ní. Marinette sklopila pohled a odmítala se na kohokoliv z nás dvou byť jen podívat. ,,No tak, Mari, je to důležité. Proč si to udělala?"

,,Mari nech-chtěla Adrienovi ublížit, Mari se om-omlouvá," fňukla. Teď nevím jestli mám brečet štěstím, že řekla tak dlouhou větu bez zakoktání nebo brečet nad tím, jak pitomá vlastně ta moje Mari je.

Povzdechl jsem si a rukou si promnul obličej, následně koukajíc na Nina a žádajíc ho tak o radu. Nic z něj však nevyšlo a tak jsem byl nucen podívat se zpátky na Mari.

,,Marinette, tady nejde o to, že bys mohla ublížit mně, mohla si ublížit sobě. Ty léky potřebuješ, to víš," domlouval jsem jí. Marinette z oka ukápla slza. Pohotově jsem ji setřel a trpělivě čekal, až moje koťátko vstřebá všechny informace, jež jsem jí řekl.

,,Mari nechtěla," zopakovala.

,,Tak proč, Mari? Proč?" nechápal jsem a hlavně prahnul po pravdě, ať už mohla být jakákoliv.

,,Mari nemá léky ráda, léky špatné," zamračila se na peřinu.

,,Ježiši Kriste," povzdechl si Nino a též si promnul obličej.

No to si ze mě dělá srandu...

,,Marinette, proboha! Je normální, že ti nechutnají, jsou to léky na srdce, komu by to chutnalo! Ale chápeš, co se mohlo stát, kdyby Nino nepřišel? Mohla si umřít, to je ti jedno?!"

,,Adriene, nekřič na ni tolik. Je to hybrid, je normální, že ne všemu rozumí a vše perfektně chápou." Nino došel ke mně a začal mě hladit po zádech, abych se alespoň malinko uklidnil.

,,Tak dobře, nejdeme se přece rozčilovat, jsou Vánoce. Času klidu, míru a lásky... Jen se tě ještě na něco zeptám." Místo chození tam a zpět po pokoji jsem se opět usadil vedle Mari, ale tentokrát na postel. Ta nahlas polkla a čekala, co se budu ptát. ,,Kdy a jak si je dala pryč? A hlavně kam, abych je pak našel."

,,Večer před odjezdem, když byl Adrien ve sprše a když šel dolů do kuchyně napít, Mari spláchnout léky do zácho-du," hihňala se a já ji s šokem pozoroval. Tak ty už nenajdeme...

,,No musím uznat, že to bylo mazáné, ale tohle už dělat nesmíš. Nebo snad chceš dostat další záchvat?" Na to začala s vyděšeným pohledem vrtět hlavou v nesouhlasu. ,,No tak vidíš. Budeš hodná kočička a už to neuděláš, viď?"

,,Budu," přikývla a objala mě, přičemž radostně vrtěla ocáskem.

,,Teda, Adriene, já zírám. V jednu chvíli vypadáš jako sopka, cose chystá každou chvíli vybouchnout a v druhou chvíli jsi milý majitel kočičího hybrida. Kdybys nebyl kluk, řeknu, že jsi těhotná ženská a bouří se ti hormony," smál se ten pošuk.

,,Drž hubu, Nino," štěkl jsme po něm a postavil se.

,,Klídek, bro, jen si z tebe dělám legraci," smál se dál. Vždyť on ho ten smích jednou přejde, pak se budu smát já. ,,Jo a přinesl jsem vám dárky od Santy," dodal ještě a začal se hrabat v tašce, kterou si sem přinesl s léky, než našel jednu ozdobně zabalenou krabici pro mě a jedu pro Mari. ,,Šťastné a veselé vy dva."

,,Děkuji," vypískla Mari a objala ho, až ho málem udusila.

,,Co děkuješ mě? To Santa," zasmál se, ale to už si Mari rozbalovala dárek. Měla v něm růžový pletený svetr se sobem. Hned si ho oblékla a řeknu vám, že jestli byla doteď jen sladká, tak teď jsem dostal cukrovku.

Já měl v krabici černý oblek, kočičí ouška a rovněž kočičí ocas.

,,To abyste se s Mari sblížili. Uvidíš, použij to na Silvestra a hrajte si. Uvidíš, že to bude legrace." Zasmál se a další větu mi zašeptal do ucha: ,,Alespoň ji rozptýlíš než přijde na řadu ohňostroj, ale ty to zvládneš." Poplácal mě po zádech a odešel.

Podíval jsme se na Mari, která se válela ve svém novém svetru po posteli. Kočička moje...

,,Jdeme se kouknout, co přinesl Santa sem?" zeptal jsem se, i když jsem odpověď znal již předem.

,,Ano!"

. . .

Udělal Adrien dobře, že jí to prominul? Snad jo, co myslíte?

A jak byste se zachovali vy v této situaci? Řekněte, bude sranda.

Každopádně, blíží se nám nový rok, jeeeeej...
Zatím se mějte, brzy se opět uvidíme...

- TARA ❤