Pokus 316 /CZ/

27.

Nobody's POV

Dnešek byl celkově k ničemu. Na hovno, dalo by se říct. A to již od rána:

Bylo něco po sedmé, když se na otravný a neutichající zvuk budíku Adrien vzbudil. Rychle ho vypínaje ba něj sáhl, aby nevzbudil Mari a pak se opatrně vymanil jak z postele, tak i z dvou paží jeho milované kočičky, které měl kolem pasu.

Pomalu a ještě zcela neprobuzen se vydal dolů do kuchyně, kde si udělal kafe. Aniž by chvíli počkal, napil se ještě horké tekutiny. Tak moc se chtěl zbavit ospalosti, čemuž měla pomoci tato ranní dávka kofeinu. Jeho nepozornost zavinila, že si spálil jazyk.

To byla první špatná věc v tento den. Další přišla po chvíli plivání kávy do umyvadla a chlazení si jazyka studenou vodou... V kapse mu totižto začal zvonit mobil a volající nebyl zrovna nadšený.

Adrien když viděl, kdo volá, protočil panenky a hovor neochotně přijal. ,,Tady Adrien Agreste, prosím."

,,Pane Agreste!" Ten hlas drásal uši, ani jste nemuseli být blízko.

,,Co se děje tentokrát, Chloé?" povzdechl si. Ani za nic nevěděl, proč mu ta zmalovaná nádhera volá. Vyhodil ji přeci, už by mu volat neměla.

,,Slyšela jsem, že jste za mě našel náhradu," řekla skrze zuby. ,,Jak se opovažujete?!"

To Adriena namíchlo: ,,A jak se vy opovažujete zvyšovat na mě hlas, slečno Bourgeois? Tak vy si neplníte své pracovní povinnosti, když jste ještě u mě pracovala, pak si nejste schopna ani uklidit či vzít své věci z kanceláře a teď na mě křičíte kvůli vaší hlouposti?! Tak tohle ne, slečno! Za váš vyhazov si můžete sama, protože nejste schopná ničeho jiného, než jen balit mě, což jsem několikrát říkal, že si to vyprošuju!" Kdyby se to dalo, Adrien by byl vzteky rudý a z uší by mu unikala pára.

,,Ale, pane Agreste, já si myslím, že t-"

,,Už dost Chloé! Nemám náladu na ty vaše zbytečný kecy, jak za to nemůžete a bůhví co ještě!" Rukou třískl o kuchynskou linku a nad bolestí přivřel oči. Takovou ránu nečekal, musel být asi hodně naštvaný. Což i byl. ,,Dnes si přijedete pro vaše věci a tím to celé končí! Nashle!" Mobil odhodil kdesi za sebe a lokty se opřel o linku, aby si mohl vložit hlavu do rukou.

Byl tak strašně naštvaný. Tak moc ji nenáviděl.

,,Adrien? Co se dít? Proč Adrien křičel?"

Ten hlásek, jenž sa za ním ozval, byl jako vysvobození z noční můry, kterou předchozí hovor také byl. Adrien vydechl zadržovaný dech v jeho plících a pomalu se otočil k ještě ospalému kotěti. Rozpřáhl ruce a ona vklouzla do jeho náruče. ,,To nic, jen jsem s někým telefonoval a nebyl to hezký hovor."

,,Tak s těmi lidmi už Adrien nebude mluvit, když oni zlí," zamumlala do jeho hrudě a začala vrnět, když ji Adrien začal hladit a drbat mezi oušky.

Pak další skvělá věc rozhodila tohto chlapce. Byla to zpráva od Nina, že nemůže přijít hlídat Mari, tak pošle Alyu, která s hlídaním kočky souhlasila.

Nebral tedy na to ohled, jen si vzal svoje věci do práce, políbil Mari a jel do práce, kde na něj před budovou čekala ona blondýna. S povzdechem vystoupil, (i když se mu vůbec nechtělo) a vydal se směrem k ní.

Oba jeli spolu výtahem nahoru v trapném tichu, což byl k její upovídané puse nezvyk. To byl pro Adriena signál, že něco chystá a měl by si tak dávat pozor.

Zatímco Chloé vyklízela kancelář a Adrien dělal svou práci, Alya dojela k jeho domu. Vešla dovnitř, kde panovalo ticho. Až moc velké ticho. Nebrala na to ohled, přeci kočky moc zvuků kromě mňoukání a předení nevydávají.

Jak ta se pletla...

Ale nemohla za to. Nino jí jen řekl, že její nový šéf potřebuje pohlídat svoji kočičku Marinette. Jak mohla vědět, že to myslí takhle?

O této maličkosti se dozvěděla o malou chvíli, když na kočičku zavolala: ,,Marinette!" Po schodech náhle uslyšela kroky, což ji jako první vyvedlo z míry. Je snad v domě ještě někdo? ptala se sama sebe.

Když spatřila dívku na schodech, podivila se. Když však uzřela její kočičí ouška a ocásek, který se houpal ze strany na stranu, začala křičet. Vběhla do kuchyně, vzala první, co jí padlo po ruku (což byla pánev) a vydala se zpátky k dívce.

,,Jdi pryč! Zrůdo! Táhni!" křičela a oháněla se pánví. Marinette začala ustupovat. Vyběhla na horu po schodech, kam za ní běžela i Alya, až ji nakonec zamkla v koupelně.

Na chvíli si oddechla a pak vytočila číslo na svého šéfa.

,,Copak se dě-"

,,Pane Agreste, musíte rychle přijet" vykřikla.

,,Co se stalo?"

,,Musíte rychle přijet, po domě vám tu chodí cizí holka! Zavřela jsem ji u vás v koupelně, ale nevím, jak dlouho ji tam udržím," řekla, když uslyšela škábání na dveře, jak se ona dívka chtěla dostat ven.

,,Jo, už jdu!" Složil hovor a běžel pryč. Nikdo si v tu chvíli ani neuměl představit, jaký on měl strach o svou kočičku, že se jí mohlo něco stát.

. . .

Pokračování příště...

Ahoj, lidi! Je mi líto, že již přes dva týdny nebyla část, ale jaksi nebyl čas. Například tuhle středu jsme pekli na trhy a byla jsem moc unavená (tak teď nechci pěkně dlouho dobu vidět nic, co s kuchyní souvisí).
Ve čtvrtek jsem byla na zápis ve škole (jupiiiiii) a také jsme koupili novou kytaru. Divím se, že jsem po cestě neusla. A včera jsem byla v Bratislavě na natáčení jednoho seriálu, kdy jsme se vrátili až pozdě večer. Také byly hrozně velké kolóny aut na dálnici, kde jsme strávili tři hodiny, takže se mi ani moc nechtělo.

Snad mi to prominete. Také doufám, že se díl líbil, když tak napište do komentářů.

Všem moc děkuji a ahoj příště!

- TARA ❤