Pokus 316 /CZ/

26.

Adrien's POV

Ach. Můj. Bože!

Co jsem komu udělal?!

Chci toho snad moc?! Je schopný asistent, popřípadě asistentka, až tak moc?

...Abychom si rozuměli, už přes deset hodin sedím na jednom místě - ve svém koženém křesle ve své kanceláři. Chodí sem kde kdo a opakuje se proces jako za poslední měsíc.

Nic neobvyklého.

Jen už mám toho dost... Vám by to taky nebylo příjemné! Je to až příliš stresující. Mám toho až nad hlavu.

Už byl večer a já se konečně chystal domů, když někdo zaklepal na dveře.

,,Kdo je tam?!" zakřičel jsem, protože mě ovládla lenost a nechtělo se mi vstát a jít otevřít.

,,Dobrý den, přišla jsem na ten pohovor," řekla slečna za dveřmi a pomalu začala otevírat, aby nakoukla, popřípadě vstoupila do kanceláře.

,,Je mi líto, ale pro dnešek už jsem skončil, tak kdybyste mohla přijít třeba až zítra-"

,,Myslím, že to nebude potřeba. Po mně můžete klidně ty další pohovory i zrušit," mávla rukou a upravila si bríle, aby jí nespadly.

,,Máte sebevědomí a kuráž, to se mi líbí. Prosím, posaďte se." Usmála se a udělala přesně jak jsem jí řekl. ,,Jak se jmenujete?"

,,Alya Césaire."

. . .

,,Kde to mám podepsat?"

,,Tady," ukázal jsem místo na podpis, ,,a ještě tady."

Po podepsání pracovní smlouvy jsem se na Alyu usmál a vstal. Následovala můj krok a potřásli jsem si rukama.

,,Vítejte v nové práci."

Konečně!!! Teď už můžu odvolat všechny pohovory a soustředit se na práci.
Už jsem byl připraven, jít to udělat, ale Alya, moje nová asistentka, mě předběhla.

,,Nechte to na mě, pane Agreste, já to udělam. Od čeho pak tady jsem?" Úsmála se a slova, jež řekla, šla rychle splnit. Hmm, vybral jsem si dobře, jen co je pravda.

,,Děkuji, Alyo." Úsměv jsem jí opětoval a sám se pustil do své práce, která se po dobu pohovorů nakupila.

Když už jsem měl alespoň půlku za sebou a začalo se stmívat, uznal jsem za vhodné jít domů. Vzal jsem si svou brašnu, kde jsem si také hodil pár papírů jako práci na doma a zamkl kancelář. Nakoukl jsem do Alyiny nynější kanceláře a málem mě kleplo. Všude byly krabice a spousty papírů, které tu nechala Chloé.

V tu chvíli jsem si myslel, že jí asi urvu hlavu. Jasně jsem jí řekl, že sem má na druhý den přijít, sebrat si své věci a nadobro odejít. Jaksi jsem ale neměl čas zkontrolovat, jestli to vážně udělala. To si jako myslela, že ji příjmu zpátky, nebo co?

,,Alyo, už můžete jít domů, dnes jste toho udělala dost, děkuji."

,,Je to moje práce, pane Agreste," usmála se a začala si z toho bordelu kolem sbírat svoje věci.

,,Zítra zavolám své bývalé asistentce, aby si konečně přišla po svoje věci a Vám to tady nepřekáželo." Nemůžu říct, že jsem to říkal klidně, jinak bych lhal.

,,To je v pořádku, nějak to do té doby přežiju. A prosím, tykejte mi." Nechápal jsem, jak se může pořád usmívat, ale byl jsem za to rád. Jaksi jsem totiž věděl, že tady přivede příjemnou atmosféru, která tady již dlouho nebyla.

,,Adrien, ať je to oboustranné."

,,Alya," usmála se a přikývla.

Oba jsme opustili budovu. Co mě ale nejvíc překvapilo byl Nino, který stál na parkovišti a opíral se o své stříbrné auto. Zamával naším směrem a já se vydal za ním, s Alyou v mých patách.

,,Nazdar, Adriene," usmál se a než jsem mu stihl oplatit pozdrav, přitáhl si k sobě Alyu za pas a procítěně ji políbil. ,,Ahoj, lásko."

,,C-co?"

,,Jo, eh-" podrbal se vzadu na krku, ,,Adriene, tohle je moje přítelkyně Alya. Vy dva se znáte, takže vás představovat ani nemusím. Potřebovala práci, tak jsem ji za tebou poslal, jelikož jsi sháněl asistentku. Ale odmítla říct ti, že patří ke mně."

,,A vidíš, povedlo se mi to i bez toho," usmála se a objala ho jednou rukou kolem pasu.

,,Uhm, vidím," usmál se opět ji políbil.

,,No nic, nebudu vás rušit, vy hrdličky," zasmál jsem se, ale pak se zamračil, neboť mi došla jedna věc. ,,Tys nechal Mari doma samotnou?"

,,Neboj, ta kočka se o sebe dokáže postarat i sama," mrkl na mě.

,,Stejně víš, že potřebuje hlídání, když tam nejsem," povzdechl jsem si. ,,Tak já už radši půjdu, mějte se." Zamával jsem jim a konečně se vydal domů, kde vládlo ticho.

,,Mari?!" Pak se ozval dupot po schodech a někdo mi skočil kolem krku.

,,Adrien!" smála se.

,,Mám dobrou zprávu," usmál jsem se.

,,Jakou?" Její zvědavá stránka byla moje nejoblíbenější.

,,Dneska jsem si našel novou asistentku." Její radostné vypísknutí zaplnilo chodbu.

,,To znamená, že bude Adrien doma dřív z práce?" Její očka byla zaplněna jiskřičkami štěstí a já je tam chtěl vídat častěji.

,,Přesně tak," přikývl jsem.

,,Hurááá!" Rozpřáhla ruce a já se s ní zatočil. Její smích lahodil mým uším.

,,Miluji tě," políbil jsem ji.

,,Mari tě taky miluje."

. . .

Všem moc děkuji za vaši podporu a 10K přečtení, ze kterých mám ohromnou radost!!!

Všechny vás mám moc moc ráda 😘

Za chyby se omlouvám a vidíme se příště...

- TARA ❤