Pokus 316 /CZ/

25.

Adrien's POV

Už je tomu měsíc, co jsem Chloé vyhodil. Nemůžu si stěžovat, byla hrozně nezchopná, ale pomocná ruka v podobě nové asistentky by se mi hodila.

Měsíc jsem dělal různé pohovory, ale nikdo z uchazečů nebyl natolik schopný, abych ho přijal. Všichni to místo chtěli jen proto, že chtěli pracovat pro pana Agresta, toho slavného. Nikdo znich neměl ani páru, co tato práce bude obnášet a proto skončili tak, jak skončili. Nepřijati.

Také je to měsíc, co spolu já a to úžasné stvoření s kočičími oušky tvoříme pár. Pořád jsem z toho mírně na větvy. Nikdy si nemůžu odpustit byť jen malé polibky na její tvář, když můžu.

Ach, jak já ji miluju.

Miliju ji ode dne, kdy jsem ji našel v parku - o to víc od momentu, kdy jsem spatřil její kočičí stránku. Nevěděl jsem to, ale teď už to vím a den ode dne mě k ní něco přitahuje víc a víc.

Pořád vzpomínám na den, kdy k nám přišel Nino na "kontrolu" (určitě se jen nudil a tak zajel k nám) a našel nás s Marinette líbat se na gauči. Bylo roztomilé sledovat Marinette jak se tam červená a chce se schovat v mé naruči.

Také vzpomínám na to, jak se tehdy Nino divil, když jsem mu řekl, že spolu s Marinette chodíme. Ale za to nemůžu zapomenout na to, jak jsme ho oba potěšili. Byl za nás dva rád a moc nám to přál. Ale nejlepší reakce byla ta od Mari - nechápala, jak můžeme spolu chodit, když sedíme na gauči. Se smíchem jsem jí to vysvětlil a to se začala červenat ještě víc. Byla naprosto k zulíbání.

Dost o minulosti, teď je na řadě přítomnost...

Zhroutil jsem se do křesla v mé kanceláři a vydechl ze sebe všechen vzduch. Měl jsem za sebou další neuspěšnou schůzkou s jednou blondýnou (dnes už snad patnáctou) a myslel jsem, že jestli nebudu mít alespoň pět minut klid, exploduje mi hlava nebo co. Ten mi ale nebyl dopřán a ticho v místnosti narušil vyzvánějící mobil.

Nino.

,,Děje se něco, Nino?" Nebyl jsem šťastný, že mi volá - právě hlídal Mari, aby nebyla sama doma. Naštěstí mě její sametový hlásek na druhé straně hovoru uklidnil.

,,Tady Marinette," zachichotala se. ,,Kdy se Adrien vrátí domů?"

,,Nevím, lásko, dnes toho bylo na mě v práci moc. Právě mi skončil jeden pohovor a o půl hodinu mám další-" Přerušilo mě cinknutí v počítači, oznamující nový email. Rychle jsem ho přejel pohledem a široce se usmál. ,,Tak ne, už ho nemám. Do deseti minut budu doma."

,,Jupiiii!!!" Hovor byl zrušen a já jen pobaveně zakroutil hlavou.

Sbalil jsem si všechny věci, zamkl kancelář, již dole nastartoval auto a mohl vyrazit domů.

Zaparkoval jsem před domem a ani se nenadál, otevřely se dveře a do náruče se mi vrhlo moje milované kotě. Zasmál jsem se a všiml jsem si, že nemá nic, co by jí zakrývalo kočičí ouška či ocas, tak jsem se urychleně i sní vydal do domu.

Neberte si to zle, ale nechci, aby se jí za její krásná ouška posmívali. Také je tu možnost, že by mi ji mohli vzít a to bych nepřežil.

,,Adrien Mari moc chyběl. Mari ráda, že Adrien konečně doma!"

,,Taky jsi mi chyběla." Trochu jsem se od ní odtáhl, ale ne na dlouho, protože jsem si ji hned přitáhl do polibku na přivítanou. ,,Doufám, že jsi Nina moc nezlobila."

,,Ona je zlatíčko, jen si jí moc chyběl," smál se za námi Nino a já tak natočil hlavu jeho směrem.

,,Díky za hlídání, bro," mrkl jsem na něj.

,,Kdykoli." Opět se zasmál, rozloučil se s námi a odešel.

Jakmile se za Ninem zaklaply dveře, Marinette se se svěšenou hlavou odpravila do obýváku. Nerozuměl jsem tomu, ale rozhodnutý to zjistit jsem šel za ní.

,,Co se děje, Mari?" optal jsem se hned, když jsem se usadil vedle ní.

,,Mari ví, že za ni Adrien hledá náhradu," smrkla.

,,Cože? Mari o čem to mluvíš? Já nic takového nedělám."

,,Ale děláš. Adrien to řekl sám, když s Mari telefonoval, ale zrušilo se mu to. A dělá to každý den." Vzlyky otřásaly jejím drobným tělíčkem. ,,Našel Adrien dobrou náhradu?"

,,Mari, zlato," klekl jsem si před ni, chytil její ruce do těch svých a pohlédl do jejích modrých, slzami zalitých očí, ,,já nic takového nedělám, přísahám. Ty pohovory jsou jen proto, že hledám náhradu za Chloé, ne za tebe. Potřebuju novou asistentku, proto jsem tak dlouho v práci. Nikdy bych ale nehledal náhradu za tebe, protože tebe z celého svého srdce miluju, chápeš? Veř mi, nic takového se nikdy nestane - my dva budeme spolu už napořád."

,,Vážně?" usmála se přes slzy, které jsem jí palcem setřel.

,,Vážně."

Ten den jsme zakončili koukáním filmů a tulením se jeden k druhému. Byla to příjemná změna, vzhledem k začátku tohoto dne. A za to vděčím mé sladké kočičce.

Už jsem říkal, jak moc ji muluji? Ano? Tak já to řeknu ještě jednou, klidně i tisíckrát, protože je to svato svatá pravda.

. . .

Část měla být podle plánu až v sobotu, ale dnes jsme psali již tolikrát zmiňovaný test a neboť mám narozeniny a nemohla jsem se vás dočkat, část je již dnes.

Snad jsem tím někoho potěšila.

Všem bych vám chtěla poděkovat za vaši podporu a komentáře, protože ty mě dokážou vždy ohromně potěšit. Zůstaňte sví a nashle příště!

- TARA ❤

P.S: MirkaBe, všechno nejlepší i tobě 😉😘. Sice nemáš narozeniny, ale beztak ti přeji jenom to nejlepší!