Pokus 316 /CZ/

22.

Adrien's POV

Celý den jsem se od ní nehnul ani na krok (když to nebylo nutné). Několikrát se dokonce vzbudila, ale pořád to nebyla moje Mari, jen nějaký duch v jejím těle.

Stejné to bylo v noci. Nespal jsem, prostě to nešlo. Měl jsem strach, že by se mohla opět probudit a potřebovala by mě. Řeknu vám, opravdu to nebylo lehké, přesto jsme to nějak zvládli.

Ráno bylo mírně chaotické. Ani nevím, jak nebo kdy jsem usnul, ale ráno mě probudilo mňoukání. Otevřel jsem tedy jedno oko a podíval se na místo vedle sebe. Málem jsem sklouzl z postele, když jsem jako prvé uviděl její obličej blízko toho mého a modré oči, jež mě upřeně pozorovaly. Nyní byly opět plné života, nikoliv prázdné jako předtím.

Jakmile zpozorovala, že jsem vzhůru, široce se úsmála. Ještě několikrát mňoukla, pak se ke mně přitulila a začala krásně příst jako opravdová kočka a já se neubránil úsměvu.

,,Ahoj," zasmál jsem se. Obmotal jsem paže okolo jejího pasu a přivinul si ji k sobě blíž.

,,Adrien, končně jsi vzhůru," zasmála se a přitulila se k mému običeji. Určitě to muselo vypadat komicky.

,,Jak dlouho jsi vzhůru?" Rukou jsem ji začala hladit po zádech a vdechovat její krásnou vůni.

,,Dlouho ne," zahihňala se a když jsem se i s ní na mém klíně posadil, olízla mi tvář a já ztuhl. ,,Mari má Adriena moc moc ráda."

Absolutně jsem nevěděl, jak reagovat, jestli něco říct nebo ne. Proto jsem se jen blaženě usmál, věnoval jí polibek do vlasů a i s ní v mém náručí vstal z postele přecházejíc dolů do kuchyně. Tam jsem ji usadil na židli u stolu a sám se postavil k lednici, kterou jsem hned i otevřel.

,,Tak, co by sis dala k snídani?" usmál jsem se a hlavu natočil jejím směrem. Jak jsem mohl zpozorovat, na její tváři již nebyl ten krásný úsměv a její rty byly spojeny v rovné čáre.

Na mou otázku pouze pokrčila rameny, tak jsem usoudil, že něco vymyslím sám. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se o ni nebál. Bál jsem se - nevěděl, co s ní zase je, jen jsem doufal, že nic vážného.

Rychle jsem na chléb namazal máslo a džem a všechno jsem pečivě uložil na dva talíře. Jeden jsem položil před ní a jeden přede mě, kde jsem se usadil a pustil se do jídla, ale Mari ne.

,,Mari, prosím, sněz něco. Včera si nic nejedla. Musíš jíst," domluval jsem jí. Přikývla a pustila se do jídla.

Když už do sebe natlačila snídani, vstala a odešla do obývaku, kde si zapla televizi (naučil jsem ji to, nesuďte mě). Mně nezbylo nic jiného, než umýt nádobí. S povzdechem jsem to tedy udělal a následně jej i uklidil do poličky.

V obýváku jsem našel Mari jak se dívá na televizi, kde zrovna běžel nějaký animovaný film. Potichu jsem si přisedl k ní na pohovku a tiše se díval s ní. Hlava mi šla prasknout nad vším tím přemýšlením o Marinette. Nijak se mi nelíbilo její chování - byla odtažitá a tichá.

Vzal jsem ji za ruku, načež sebou leknutím trhla a pohled stočila od televize ke mně. Tvářila se celkem nechápavě, ale já se nechápavým cítil víc, než ona v tu chvíli.

,,Mari, co se děje?" optal jsem se, načež odvrátila ode mě pohled. Celkem mě to iritovalo. Vzal jsem ji prsty za bradu a hlavu jí otočil zpět ke mně. Zadíval jsem se do těch dvou oceánů a na chvíli si je jen prohlížel se zatajeným dechem, než jsem se opět přinutil něco říct. ,,Mně můžeš říct vše, to víš."

,,J-já," zakoktala a zhluboka se nadechla. ,,Adrien nemít Mari rád?"

,,Cože? Jak si na to přišla? To je nesmysl." Vyvalil jsem na ni oči. Jak si to jen mohla myslet?

,,Ráno Mari řekla Adrienovi, že ho má ráda, ale Adrien nic neřekl," vzlykla a chtěla se odtáhnout, já ji to však nedovolil. Ještě víc jsem si ji k sobě přitáhl, až seděla na mém klíně a já si ji tiskl na hruď.

,,Mari, teď mě poslouchej," podíval jsem se jí do očí. ,,Nic jsem neřekl, protože si mě překvapila, když jsi mi olízla tvář. Ještě si to nikdy neudělala, tak jsem byl překvapen."

,,Myslíž takhle?" zeptala se a olízla mi tvář. Opět jsem ztuhl, z čehož měla Mari samozřejmě obrovskou legraci a začala se smát.

,,Asi tak." Pokrčil jsem rameny a objal ji. Stejně jako ráno jsem ji políbil do vlasů. ,,Mám tě rád, to si pamatuj."

Odtáhla se ode mě se širokým úsměvem na rtech, které jsem z neznámeho důvodu začal pozorovat. Mari na tom byla podobně. Mohl jsem cítit jak se mírně třese a čeká, co udělám.

A já se k ní naklonil a spojil naše rty v sladkém a něžném polibku.

. . .

Nezabíjejte mě za konec dnešní části, prosím 😘

Snad se část líbila, když tak napište do komentářů. Za chyby se omlouvám a nashle příště...

- TARA ❤

Prosím, přečíst! DŮLEŽITÉ!

V knížce Tags, Me and Stories najdete důležitý OZNAM!!! Byla bych ráda, kdybyste si ho přečetli a byli obeznámení s přidáváním části a mou situací. Je to důležité a za pochopení děkuji ❤