Pokus 316 /CZ/

34.

Marinette's POV

Už nějaký ten čas přešel od našeho pokusu o miminko s Adrienem. Každým dnem jsem se usmívala čím dál tím víc. Doufala jsem, že to miminko mít budu.

Cítila jsem se jinak, zdravěji, lépe. Jakoby mě něco naplňovalo.

Hmm, žeby mimi?

Někde v hloubi duše jsem cítila, že je ten čas. Že už to nebude trvat dlouho. Jen jsem doufala, že bude Adrien rád. Bude z něj přeci táta! A to ten nejlepší.

Vím, že se trochu i těší, ale neví jistě, jestli mám v bříšku malé koťátko. Ale stará se o mě vzorně, takže bude i o naše mimi. Tím jsem si jista!

* * *

Sluneční paprsky mě hned z rána zašimraly na čumáčku. Pacičkou jsem si protřela nosánek i očíčka a posadila se. Jako správná kočička jsem si ještě upravila ouška a ocásek a vyšla z postele.

Adrien ještě pochrupoval a já se rozhodla mu jít udělat snídani. Už jsem mu ji jednou dělala a měl z ní takovou radost tehdy.

Sešla jsem schody dolů a s obrovským úsměvem malého dítěte jsem se vydala do kuchyně. Plánovala jsem mu udělat tousty s jahodovým džemem. Adrien ho má rád.

Ale já se zasekla ve dveřích, uprostřed pohybu.

To ne! Ne, ne, ne! To nemůže! On tady nemůže být!

"Ahoj, Marinette," usmál se na mě.

Ernie?!

"Co tady Ernie dělá? Co tady chce?"

Pokroutil nade mnou hlavou. "Vždyť já za tebou chodím každý měsíc. Proč se tváříš tak vyděšeně, přece mě znáš, víš, kdo jsem. Jsme kamarádi."

"Ne! Ernie zlý!" zakřičela jsem na něj. Jeho černá tvář zahalená kapucí se natočila na bok.

"Zlý?" nechápal. "Nikdy jsem ti neublížil."

"Ne! Ernie špatný! Přišel Mari vzít miminko!" Slané kapičky slz mi tekly po tvářích.

"Oh, Mari, ty máš miminko?" optal se s úsměvem, který byl v jeho hlasu znát, i když jsem ho neviděla.

"Ne! Protože mi ho ty brát!" Oběma rukama jsem se automaticky objala, chráníc tak miminko v mém bříšku.

Ernie nesmí vzít moje mimi!

Začal se ke mně přibližovat. A já couvala.

"Ne! Jdi pryč. Nech moje mimi!" křičela jsem na něj a on se zastavil.

"Mari, ale ty přece žádné miminko v bříšku nemáš. Cítil bych to," mluvil ke mně.

"Ne! Ernie špatný! Ernie lhář!"

Padla jsem na zem na kolena. Nahlas jsem vzlykala.

"Nelžu! Opravdu bych na tobě cítil změnu. Věděl bych, kdybys čekala miminko!" přemlouval mě. Já jen plakala dál na zemi a držela si mé ploché bříško.

Má pravdu?

Klekl si ke mně a objal mě rukou kolem ramen. "Víš přeci, že tě mám rád. Ale ty jsi kočička, není možné, abys měla miminko, Marinette."

Vrtěla jsem hlavou jako smyslů zbavená. Nechtěla jsem mu věřit. Nemohla!

"Marinette!" Chytil mě za ramena a já se mu poprvé za život zahleděla do jeho šedých očí.

"Když budeš čekat miminko, ten první měsíc tu být musím, někdo ti přeci musí říct, že čekáš miminko. A já to poznám. Umím to vycítit."

Pousmála jsem se. Takže i když tu teď je, můžu mít miminko v bříšku? To je skvělé!

"Ale..."

Úsměv mi opadl a smrkla jsem.

"... teď nic necítím. Takže..."

Ne, ne, nee!

"...miminko teď v bříšku nemáš," dořekl smutně.

Vodopád slz se mi opět pustil z očí. Chtěla jsem křičet, řvát, trhat si vlasy. Já tak moc chtěla miminko a Ernie to zkazil!

Ale dokázala jsem jen plakat a nakonec zakřičet jedinou věc... Jediné jméno, které mi v tu chvíli přišlo na rozum.

"Adrien!"

Nevím, jak dlouho jsem jeho jméno křičela. Nevím, jak dlouho jsem plakala. Nevím, jak dlouho ke mně Ernie mluvil. Nevím, jak dlouho trvalo, než přišel Adrien.

Nevím, vůbec nic. Nevnímala jsem vůbec nic. Jenom velké paže, které se kolem mě omotaly. Jedině podle vůně si pamatuji, že to byl Adrien.

Po pár minutách, pořád se slzama v očích, jsem se na něj podívala. Mluvil na mě, ale neslyšela jsem ani hlásek. Nic. Nerozuměla jsem mu. Jakoby na mě mluvil cizí řečí nebo co.

Posadil mě na židli a po chvíli se přede mnou objevil můj oblíbený nápoj, který dostanu jen tehdy, když se tady objeví Ernie. Nevím proč jen tehdy. Je moc dobrý!

Vypila jsem ho a začaly se mi klížit očka, než jsem je úplně zavřela. Cítila jsem, jak mě Adrien zvedl na ruce a ani nevím jak, ale položil mě do postele.

"Dobrou, zlatíčko, odpočiň si," slyšela jsem, než jsem úplně usnula a ocitla v říši snů s jednorožci a naším miminkem.

. . .

Ahojky lidi, je mi líto, že dlouho nebyla část. Nejdu se nijak vymlouvat, takže jen řeknu, že nová část je tady a snad se vám líbila 😊

- TARA ❤️