HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

4. kapitola

Je to tady..dneska odjíždím do Bradavic. Je 5 hodin ráno a já se rozhodla vstát. Šla jsem do koupelny,kterou mám naštěstí vlastní,takže se nemusím připravovat na kecy od mamky. Jen tak jsem stála, koukala na sebe do zrcadla a potom jsem se rozhodla jít najíst,abych neodjížděla s prázdným žaludkem. Dala jsem si jen jogurt,velice originální snídaně,já vím. Mamka už se nejspíš probudila taky,jelikož jsem slyšela jak jde ze schodů. "Dobré ráno" řekla,"Tobě taky mami" odpověděla jsem jí. "Bell za hodinu už musíme být na nádraží,tak se jdi obléct a dej kufry do auta" nařídila mi moje velice milovaná maminka.
Tak jsem se šla tedy obléct..dneska je celkem teplo,takže jsem si na sebe vzala jenom kraťasy a tričko. Do ruky jsem si vzala knížku,jelikož máme mobily zakázané a v Bradavicích nejspíše ani nefungují. Napsala jsem tedy Ellie poslední zprávu,že už pojedeme a bude mi moc chybět. Doufám,že to tu beze mě zvládne,opravdu mi bude chybět. Tak a teď,je ten pravý čas na to se rozloučit s mojí postelí,potom sejít dolů a nastoupit do auta..jede semnou jenom mamka,jelikož taťka musel odjet k nějakým známým..mrzí mě,že se s ním nerozloučím,ale tak snad se co nejdříve uvidíme. Nastoupila jsem a naposled jsem se podívala na náš dům. "Připravená na nový život?" Zeptala se mamka. "Připravená" odpověděla jsem. Cestou na nádraží jsem pozorovala všechno dění okolo mě a snažila jsem se rozloučit s každým kouskem našeho máleho města. Divím se,že jsem nebrečela..upřímně celkem jsem byla ráda,že odtud vypadnu..Když jsme vystoupili z auta,vešli jsme dovnitř nádraží a tajným vchodem v nějakém sloupě jsme se dostali na nástupiště devět a tři čtvrtě
(pozn. autor. omlouvám se,nevím jak jinak to napsat)
Bylo tady opravdu spoustu lidí. Naštěstí jsem Draca nikde neviděla,takže můj plán dělat,že neexistuju zatím probíhá skvěle. Rozloučila jsem se s mamkou a s knížkou v ruce jsem nastoupila do vlaku. Neboli do Bradavického Expresu. Procházela jsem kupé od kupé a zatím jsem nikde neviděla volné místo. Viděla jsem jen Toma s Jammie..a nějaké lidi,o kterých nemám ponětí,kdo jsou.
Šla jsem rychle dál..a už ani nekoukala do kupé,prostě jsem šla a šla. Nakonec jsem dorazila k nějakému místu,kde byli křesla a u nich stůl. Nejspíš to byla nějaká společenská místost ve vlaku.. "Jojo,tady mi bude fajn" zasmála jsem se pro sebe a sedla si do křesla. Měla jsem štěstí,nikdo tudyma zatím nešel. Vlak se rozjel a ja se dala do čtení. Zabrala jsem se do toho tak moc,že jsem pomalu přestala vnímat okolní svět. A ani jsem si nevšimla,že vedle mě ve křesle někdo sedí. "To jsi až taková čtenářka jo?" Řekl někdo a začal se smát. Hned jsem poznala,že ten někdo je Draco,přičemž jsem málem dostala infarkt z toho,ja moc jsem se lekla,když promluvil. "Přijde ti vtipný,někoho vystrašit tak moc,že se diví,že furt žije?" Odpověděla jsem mu a došlo mi,že můj plán dělat,že *neexistuju* nějak nevyšel. Teď už jsme se smáli oba dva. "Co tu děláš blázínku a proč nejsi semnou v kupéčku?" Zeptal se mě a já se snažila rychle vymyslet nějakou odpověď,která nakonec zněla nějak takhle"No já tě nechtěla otravovat a navíc jsem byla moc líná hledat"usmála jsem se,a doufala,že mi bude věřit. "No,ale teď už pojď semnou,ať jsi přes noc v kupé a ne někde v křesle,kde tě může kdokoliv vystrašit k smrti" řekl Draco,a i když to řekl úplně normálně,rozesmálo mě to. Já se ale nezvedla a nešla jsem,takže se mě tam Draco snažil dotáhnout za ruku,což se mu nakonec i povedlo a ocitli jsme se před dveřma od kupé. "Kdo jsou ti dva kluci?" Zeptala jsem se. "To je Crab a Goyle,už o tobě ví,takže se jich nemusíš bát a nemusíš je zabíjet pohledem ju?" Se smíchem řekl Draco a já měla chuť ho zabít. Ale jediný co ze mě vypadlo bylo "Prosimtě pojď už" vešli jsme teda dovnitř a Draco mě s nima seznámil. Oba dva jsou moc fajn,jenom mi přijdou takový trochu no..míň vzdělanější než jsme my,ale i tak jsem si je oblíbila. Sedla jsem si vedle Draca a oni seděli naproti nám,bavili jsme se úplně o všem. Čas s nima utíkal na můj vkus až moc rychle. Bylo krátce po půlnoci a Crab i Goyle už spali,jen já a Draco ne. Mám pocit,že jsme probrali úplně vše co bylo možný. Vysvětlil mi jak to celé bude v Bradavicích fungovat,jelikož rodiče mi toho moc neřekli..dozvěděli jsme se o sobě víc,a nakonec jsme se dostali ke složený v čokoládových žabkách. To už ale byly asi 3 ráno a Draco se rozhodl,že se půjdeme projít po vlaku. Což bylo samozřejmě zakázané,jelikož byly 3 ráno a my neměli od 22.00 do přijezdu vystupovat ze svých kupé. "Draco,ale já nevím jestli je to dobrý nápad tam jít,co když nás někdo uvidí?" Snažila jsem se naší cestu po vlaku Dracovi vymluvit..ve skutečnosti jsem se o to nesnažila proto,že bych se bála,že nás někdo uvidí. Ale proto,že se už od mala bojím tmy. "Bell neboj,všichni ti mamlasové už spí a kdyby nás někdo zahlídl tak.." odpověděl mi. "Tak?" Zeptala jsem se. "Tak něco vymyslíme potom..neboj se a pojď taky prosím" pořád se mě snažil přemluvit až jsem nakonec šla. Díky bohu byly po vlaku rozsvícené nějaké noční žárovky,takže tam úplna tma nebyla. Nejdříve jsme jenom chodili a koukali po lide..teda mamlasech jak spí a potom jsme začali i jentak běhat,protože jsme se chtěli zabavit..jenže potom se stala neočekávaná věc..