HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

79. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

"Božínku." Společně se svou hůlkou jsem vyšla z pokoje.
Ještě z dálky jsem použila protikouzlo na zaseklého Draca.
"Ty ses zmenšila?" Padla otázka ihned, co uviděli můj "outfit"
"Ne. Rychle jsem na sebe něco natáhla, protože k nám do pokoje vlétl Flint." Gestikulovala jsem.
----

"Ale tohle není tvoje ne?" Goyle měl neustále blbé otázky.
"Ne není, Draco jdeme." Došla jsem k němu, ale on záporně pokýval.
"Já ještě nejdu." Ohradil se.
"Tak si tu třeba shnij. Jdu spát." Sebrala jsem se a odešla nazpět do pokoje.

"Hele, co kdybych vás tu přes noc nechala samotný? Nevím jak Draco, ale rozhodně se vyspím lépe, než když celou dobu uslyším nějaké sladké řeči." Znechuceně jsem se zašklebila.

"Jak chceš ty. Klidně jdi k někomu spát."Odpověděla mi Cassie.
Pokývla jsem, vzala Dracovu deku a odešla ven z pokoje.
Myslím, že byla jedině ráda, že jsem odešla.

"Pokud si na nás přišla křičet tak můžeš zase odejít." Vyhrkl ze sebe pobaveně Blaise.
"Nech pusu zavřenou." Odvětila jsem mu s úsměvem a pohled mi spadl k Dracovi, který byl sám, opakuji SÁM rozvalený na celém gauči.
"Draco, ona se zbláznila?" Crabbe s Goylem se chechtali směrem ke mě.
Nebudu lhát, tohle mě urazilo.

Ignorovala jsem je a stále hleděla na Draca, který vyčkával na to, až mu řeknu co chci.
Když jsem nemluvila, zničeho nic se posadil a natáhl ruce směrem ke mně.
S radostným úsměvem jsem k němu docupitala a posadila se mu do klína. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a přitulila jsem se k němu. 

"Vypadá to, jako by byla tvoje dítě, který je na tobě závislý." Uchechtl se tentokrát Blaise.
"Chci nazpátek do sídla." Zašeptala jsem směrem k Dracovi.
"Bude to fajn, neboj. Jen mají rýpavou." Uchechtl se Draco směrem ke mně.

Pokývla jsem a zavřela oči až jsem nakonec úplně usnula.

------------------------------------------------------------------

Utíkám. Utíkám jak nerychleji můžu.
Běží za mnou černá postava.
Už, už na mě pokládá ruku, padám.
Padám tak hluboko, kde mne snad nikdo nemůže najít.
"Chyběl jsem ti?" Ozve se chladný mužský hlas vedle mě.
Celá se klepu. Otáčím se za oním hlasem.
"Ne. Pusť mě." Cukám se sebou ze strany na stranu, snažím se setřást jeho dotyk.
"Kdepak máš rodiče? Copak tě tatínek nezachrání?" Začal se se slizkým smíchem smát. Jeho smích mě dovádí k šílenství.
"Odešli." Odpovídám vystrašeně.
"Nechtějí zachránit jejich malou holčičku? Copak tě snad vyměnili?" Pořád se smál.
"Samoz-" nestačím to dopovědět.
Slyším obrovskou ránu, kterou vydala kulka z pistole mířící do mé hlavy.

"Zlato, Isabell. Jen noční můra. Klid. Jsem tu s tebou." Slyším hlas u mé hlavy.
Rychle vystřelím do sedu. Celá rozklepaná.

Jen noční můra? Zase se mi zdála. Ta stejná noční můra, která mě provází už od dětství.
Vystrašeně pozoruju Draca, který mě konějšivě hladí po vlasech.
Nemůžu se přestat klepat.
"Mluv semnou, prosím." Klepal se mnou ze strany na stranu.

"Draco?" Šeptla jsem. Porozhlédla jsem se kolem sebe, při zjištění, že jsme stále ve sp. míst.

"Konečně. Co se ti zdálo? Celá se klepeš. Hrozně si sebou cukala." Hladil mě palcem po tváři.
"Povím ti to ráno." Obmotala jsem si ruce okolo jeho krku, za účelem už se ho nepustit.
"Počkej. Musíš se uklidnit." Sundal mi ruce z jeho krku a držel je ve svých dlaních.
"Byla to jen noční můra ano?" Opakoval to pořád dokola, za účelem toho, že mě to rozhodně uklidní.