HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

95. kapitola

ZAČÁTEK ŘÍJNA:

"Počkej! Zase odjíždíte?" Zmijozelská dívka v prvním ročníku, která si mě během měsíce zamilovala, za mnou zklamaně běžela.
"Musíme. Do pár dní budeme zpátky." Věnovala jsem jí svůj okouzlující úsměv a ona jen sklesle odešla zpět do koženého křesla.
Jednou rukou jsem hlídala svou hůlku a tou druhou za sebou táhla malý kufr. Jako na přivolanou mi začal zvonit mobil.

*Draco*

Co asi tak chce. Pomyslela jsem si a hovor zvedla.

"Už jdeš? Moc dobře víš, že jen přejedeme domů, takže na sobě nepotřebuješ mít nic napatlaného." Upozornil mě.
"Jsem skoro u tebe, promiň." Zabrblala jsem a trochu zrychlila chůzi. Hovor jsem vypnula, ještě aby mi to tu tak všechno popadalo.

"Kde ses zdržela?" Podezíravě si mě prohlížel, po zjištění, že mám jen umělé řasy a světlý lesk na rty.
"Musela jsem se ještě rozloučit.." Pokývnutím hlavy jsem mu jen poděkovala za následné otevření dveří od auta a posadila se.

"Zítra budeme ještě doma, ale někdy kolem 3. ráno pozítří musíme vyjet." Obeznámil mne s onou situací, která mě čeká.
Aspoň, že budeme mít hezkej hotel. Teda co si tak pamatuju, dle fotek.
"A s kým pojedeme?"
"Ještě uvidím. Kdo bude mít čas." Na chvíli se zamyslel, a potom mi odpověděl tím stylem, že vlastně neodpověděl.
"Aha."

"Slečno, chcete zastavit pro něco?" Řidič se na mě asi v půli cesty domů ze předu rychle otočil. Kdyby tak radši dával pozor na jízdu.
V polospánku jsem záporně zakývala.
Ani jsem neměla ponětí na co se mě ptal.

"Pane, spí." Zaslechla jsem jen slova řidiče.
"Zastavte..tady."

Více nevím, protože jsem radši usnula. Už tak nesnáším všechno to cestování sem a tam a ještě, abych snad sama v zadu na sedačce pozorovala cestu, kterou už moc dobře znám.
Alespoň, že tu mám tu deku. Kupovali jsme ji někdy v 1. ročníku a do teď s námi cestuje všude možně. Taková památeční deka.

"Bell, jsme tu." Tichý, ale i tak pronikavý hlas zazněl u mé hlavy.
Zamlela jsem sebou.
Vstávat se mi tedy vůbec nechtělo, navíc když jsem už konečně přišla na správnou polohu ležení.
Jen jsem si sama pro sebe něco odmítavého zamumlala a spala jsem dál.

"Ale notak, tohle mi nedělej." Teď už jsem cítila i dotek, který mne vylekal natolik, že jsem sebou nechtěně cukla.
Pomalu se mi otevírala kukadla.

"Dobré? V klidu, nechtěl jsem tě polekat." Z polosedu mne vysadil více nahoru, abych seděla úplně.
"Jen mám..pití." Uvnitř mé myšlenky pevně doufaly v to, že mi podá pití.
"Tady," podal mi skleněnou láhev obsahující vodu s citronem. "Vnímáš mě?"
Rychlostí blesku jsem se natáhla po láhvi a ihned se napila.

"Asi jo." Odpověděla jsem
Poškrábal se na zátýlku.
"Chceš něco jiného k pití? Stojíme u kavárny, takže-"
"Takže si jdeš koupit kávu." Můj stále rozespalý hlas přerušil ten jeho a posměšně se uchechtl.
"Ano, přesně tak. Pojď semnou."
Aniž bych stačila protestovat, nebo alespoň odpovědět. Pás byl odepnutý a deka přehozená přes sedačku, přičemž mi Draco nazpět obouval mé boty.

"Kdy se vrátíme domu?" Extrémně moc už se těším na tu měkkoučkou postel.
"Jen to koupíme a za půl hodiny jsme doma." Pevně tiskl mou ruku v té své. Asi abych mu nedejbože neutekla.

"Řekni si, co chceš."
Prohlížela jsem obrovskou hnědo-bílou tabuli se všema nápojema co zde prodávají.
Po následném a poměrně rychlém rozhodnutí, jsem si nadiktovala kakao maršmelounami.