HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

93. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:
"Pštt, buďte potichu!" Rachot venku na chodbě by probudil i mrtvého.
Nechtěně jsem pootevřela oči a zjistila, že jsem v pokoji sama.
Někdo v ten moment zaťukal.
Mě spíše ale zajímalo, kde se potácí Draco.
Vzala jsem do ruky hůlku a potichu vstala z postele.
Celá jsem se klepala.
V koupelně ani nikde jinde po pokoji nebyl.
Krb už byl dávno vyhaslý.
I přes strach jsem přešla ke dveřím a pomalu otevřela.
Do pokoje mi vpadlo nemilé překvapení..
-----

"Doprdele." Proklela jsem a zadívala se na osoby stojící mezi dveřma.
"Co jste kurva dělali?" Rozkřikla jsem se.
"Potichu. Je jen na mol." Poklidně promluvil blonďáček opírající se o futra.
"Dýchni na mě." Promluvila jsem právě k onomu blonďáčkovi. Přešel ke mně, ale alkohol jsem z něho necítila.
Jen mě s lišáckým úsměvem pozoroval.

"Fajn..proč je na mol? On přece nikdy nepije." Mluvila jsem už potišeji a sehla se k bezvládnému tělu na zemi.
"Jdi si lehnout, určitě máš horečku. My ho zvládneme."
"Nemám." Ušklíbla jsem se.
"Ale máš. Září ti oči jako by byly ze skla. Jdi si lehnout, vážně."
"Mhm." Stejně jsem stále sledovala celé dění toho, jak se Blaise snaží vyzvednout naprosto opilého Mathewea na nohy. Jen už jsem seděla na posteli.

"Isy, jdi si lehnout." Už to znělo přísněji.
"Nejsem unavená." Byla jsem unavená tak moc, že to ani není možné, ale zvědavost vyhrála.
"Aspoň si lehni." Do ruky mi podal teploměr.
"Říkám, že mi nic není." Uchechtla jsem se, když teploměr doměřil.
"38,8. Stále máš horečku. Takže lež, my ho nějak dostaneme odtud." Hodil po mě bezdůvodně polštář.
"Ale proč pil?" Zajímalo mě to, takže jsem chtěla vědět proč.
"Pili všichni." Odpověděl poklidně Blaise.
"Jak jako všichni?" Vykulila jsem podezíravě oči.

"Ne, on ne. Šel semnou, až když jsem chtěl pomoct s Matheem [metým]. Však vidíš, že to z něho netáhne." Uchechtl se.
"Hm. Kdy se vrátíš?"
"Za chvíli jsem zpátky, jen ho tam hodím."
"Proč jste ho teda táhli sem?" Nechápala jsem to.
"Mathew sem došel sám, chtěl si jít povídat za tebou." Draco se ho snažil vytlačit ven ze dveří.
"Aha. Unaveně jsem spadla mezi polštáře.
Zase jsem usnula. Z ničeho nic.

------------------------------------------------------------------

"Zlatíčko, měl jsi ji dovést na ošetřovnu..musí jí být strašně." Ženský hlas se ozýval u mé hlavy, přičemž mne někdo hladil po čele.
"Bell, probuď se." Snažil se mě vzbudit..pro něho předpokládám úspěšně, ale pro mě to bylo velice nepříjemné. Nejraději bych spala dál..

Pootevřela jsem oči. Při zjištění, že se nademnou naklání Narcissa se zoufalým výrazem, jsem si vzpomněla na to, že mám jet do sídla..
"Isabell, jak ti je? Nemáš žízeň?" Hrnula jednu otázku za druhou..
"Ehmen." Záporně jsem pokývala a pomalu se posadila.
"Pomalu, hlavně opatrně. Pořádně se obleč, venku je zima. Draco ti pomůže." Hladila mě po neučesaných vlasech.
Na Dracovi jsem viděla určitou nejistotu.

"Jdeme za Severusem. Máš 30 minut, sejdeme se ve společenské místnosti." Prohlásil Lucius a hned potom odešel společně s Narcissou ven z pokoje.
"Musíš mi slíbit, že budeš opravdu odpočívat." Draco si ke mně nahned přisedl.
"Slibuju." Usmála jsem se. "Věř mi, že na nějaké poběhování nemám absolutně náladu." Trochu jsem se svým chraplavým a nerozmluveným hlasem zasmála.

"Zítra k večeru přijedu, takže budeme do neděle spolu." Nesl ke mně hromádku oblečení.
"Drakie..víš, že jsi mi podal dvoje tepláky?" S úšklebkem jsem zvedla oba dva kusy.
"Samozřejmě. Nechci, abys nastydla ještě víc. Převleč se." Rozkázal.
Pořádně jsem si promnula oči a následně na sebe rychle začala navlékat oblečení.
"Otoč se." Draco nejen nejistě vypadal, dokonce tak i zněl. Jemně mi rozčesával vlasy.