Seděla jsem na parapetě, opřená o zeď a pozorovala ranní oblohu.
Tělo jsem měla rozbolavěné i přes jeho jemné chování.
,,Měli bychom jet," ozve se za mnou.
,,Já vím," ještě se mi nechce. Chtěla jsem dodat, ale neudělala jsem tak.
,,Jako bys splývala se všema těma květinama za tebou," přemístí můj pohled na barevnou zahradu, o kterou jsem se pečlivě starala už několik měsíců. ,,Vždycky jsi dokázala zářit i v té největší tmě," mluví nadále. ,,Víš, že si tě neskutečně vážím, že jo?" Hlavu si položí na mé holé rameno. ,,Jasně, že to víš," políbí mě do vlasů. ,,Tak pojď, koupím ti zmrzlinu." Proplete si se mnou prsty.Ještě ten večer jsme všichni seděli v srdci sídla na zemi a stavěli autodráhu.
,,Proč to nejde spojit?" Zamračím se při pohledu na jejich část. Už ji téměř měli hotovou, jenže já zatím nespojila ani dva díly.
,,Dáváš to obráceně, mami," Scorpius se působivě zvedl a přešel ke mně. Draco nás oba s úsměvem na tváři pozoruje.
,,Vidíš, musíš takhle," pokusil se mě poučit. I když to působilo povýšeně, pokývla a poděkovala mu. ,,Uděláme závody!" Zapištěl.
,,Nevím, jestli byste-" měli by hrát jen oni dva. Jinak jim celou hru pokazím.
,,Budeme spolu," přeruší má slova Draco a poklepe do svého klína. Scorpius mezitím dostaví zbytek autodráhy.
,,Tak jo, zlato, jdeme na to," do rukou mi vloží ovladač a své prsty položí na ty mé.,,Musíme ho nechat vyhrát," pošeptá mi do ucha. ,,Jinak se zase rozbrečí," pokračuje.
,,Proto vaše hry vždycky dopadnou brekem," opáčím mu nahlas.
,,Protože vím, že ho uklidníš, jenže teď bychom byli zrádci oba," uchechtne se. Snaží se mluvit co nejvíce potichu.,,Nemůžete si domlouvat taktiku, to není fér," zakřičí Scorpius.
To snad ne. Pomyslím si.
,,Bavili jsme se o tom, co si dáme k večeři," uklidní ho Draco za mými zády.
,,Hm, hranolky."
,,Hranolky jsou nezdravý," opáčím na jeho rozhodnutí.
,,Říká někdo, kdo cestou pro syna spořádal dva kopečky zmrzliny," Draco se zasměje.,,Už chci hrát," Scorpiuse nejspíš přestalo bavit to, jak si spolu s Dracem povídáme bez něho.
Děti mě nepřestanou udivovat.
,,Odpočítáš to?" Přenechá to synovi.
Ten sice poplete čísla, ale zvládne to tak dobře, že zapomenu, jak mám to celé ovládat.
,,Musíš se rozjet," Draco zmáčkne jedno z tlačítek pod mým prstem.
,,Pojď, rozdrť ho," povzbuzuje mě u ucha, i když je Scorpius alespoň o dvě kolečka napřed. ,,Notak, zrychli," mluví dál a automaticky zmáčkne na další tlačítko.
Hraje za mě a dělá, že hraju já. Geniální rozhodnutí.,,Vyhrál jsem, jó!" Náš syn začne skákat do výšky. ,,Ještě jednou, ale bez tebe mami. Jsi moc pomalá," bez trošky soucitu se na mě oboří. Draco narazí do mého krku hlavou, aby utlumil svůj smích.
Jak jen se jeho malá kopie opovažuje.Snažím se mračit, i když se chci smát.
Muži jsou divní. A ještě horší je, když máte jediné dítě a je to kluk. Jste automaticky ven ze hry, protože neumíte ovládat autíčko na ovládání.
,,Nebuď zlý, Scorpiusi. Maminka se snaží." A jeho otec se zase snaží nesmát.
,,Budu se koukat," pustím ovladač a přenechám ho jen jemu. Opřu se o něho celým svým tělem, aby se mi sedělo pohodlně a pozoruju několik dalších kol.,,Proč se máte tak rádi?" Ozve se z ničeho nic dětský soustředěný hlas. Draca to vyvede z míry, takže na malý moment přestane dávat pozor a Scorpius ho tak může předjet.
,,Přelstil tě," dodám překvapeně a pozoruju Scorpiusovo další vítězství.
,,Nechceš hrát něco jiného?" Zeptá se ho Draco, ale syn mu odvětí záporným pokýváním hlavy.
Povzdechne si.
,,Nečekal jsem, že se zeptá na tohle," poví mi na svou obranu.
,,Už je dost pozdě, měli bychom se najíst," připomenu jim oběma. ,,Ještě ne," odsekne mi. ,,Budeme mít hranolky," zkusím novou možnost, jak ho přemluvit.
Ihned změní svůj názor.
,,Hrát můžeme i zítra," řekne nám a rychle se přesune pryč.,,Máme hranolky?" Zeptá se mě blonďák za mnou, když nás chlapec opustí.
,,Je salát," zvednu se z něho, ,,ale rychle je udělám," nic jiného mi ani nezbývá.
,,Jsi bezvadnej rodič," políbí mě.
,,Oba jsme bezvadný," pokývnu rameny a odejdu do kuchyně, abych nakrmila jejich hladové krky.
ČTEŠ
HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]
FantasyAž mě budeš muset poslouchat." Lišácky se usmál a já přemýšlela nad tím,proč s ním tuhle konverzaci vůbec vedu. "Víš, že tě nesnáším?" Uchechtla jsem se a nazpět si lehla. "Víš,že tě miluju?"