HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

89. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Našpulila jsem pusu a posunula se k němu. Na nic nečekal a vysadil si mě k němu do klína.
Hlavu jsem si opřela o okýnko a v rukách držela Dracovy ruce.
Když v tu, jsem se zaměřila na pár, vycházející od někud z rohu.
Přihmouřila jsem oči a více se na ně zaměřila.
"Draco? Co tam dělali tvoji rodiče?" Poukázala jsem k oknu.
S úšklebkem se podíval ven.
"Radši to nebudeme zjišťovat." Uchechtl se.
Lucius i Narcissa se usmívali jako sluníčka, dokud nepřišli k autu a nevšimli si našich pohledů.

"Museli jsme tam něco vyřídit." Promluvil ihned Lucius.
Pokývli jsme.
----

Radši jsem nepřemýšlela nad tím, co by tam mohli vyřizovat a poklidně jsem sledovala cestu. Divím se, že nás nechali sedět tak jak sedíme. Stále jsem totiž uvelebená Dracovi v klíně.

"Dávejte na sebe pozor." Narcissa se s námi loučila. Dlaní mne pohladila po tváři.
"Budeme." Ujišťovala jsem ji, zatímco Draco něco řešil s Luciusem.

"Isy, můžeme?" Zvolal ke mně.
Pokývla jsem a mávnutím rukou se rozloučila s Narcissou, která nasedla zpět do auta.
Lucius nás doprovázel až na samou kolej. Ve společenské místnosti byla snad většina z našeho ročníku.
Ihned co si nás všimli začali chrlit otázky.
Draco si mne pevně držel za sebou a Lucius  se nás snažil co nejdříve dostat pryč.
"Tady." Oddechl si a otevřel dveře od našeho nového pokoje.
Byl na úplně opačné straně od toho našeho. Museli jsme sejít pár kamených schodů, abychom se k němu dostali.
Vypadalo to, jako by to byl pokoj, v kterém se spíše schováte, aby vás nikdo nenašel, než jako klasický studentský pokoj.

V pokoji se nachází obrovská postel s nebesi, šatní skříň, uprostřed vana a dveře od koupelny.
Všude na stěně jsou obrazy.
Není tu ani stůl.
"Vše si sem přeneste, potom klíče od pokoje doneste Severusovi." S těmito slovy odešel.
Ihned co zavřel jsem si povzdechla.
Je to opravdu malý pokoj.
Nechala jsem ústa do spojena do rovné čáry a prohlížela si ho.
"Dojdeme pro ty věci." Draco mne nazpět chytil za ruku a v té druhé svíral pevně hůlku.
"Na nic jim neodpovídej." Šeptl, když jsme se blížili ke společenské místnosti.
"Pojďte za námi." Pokřikoval po nás Blaise.

Když se k nám chtěl nějaký chlapce rozeběhnout, Draco proti němu použil kouzlo, které ho zastavilo.
"Pojď, rychle." Zaběhli jsme do pokoje a zamknuli.
Sundala jsem si kabát a odložila ho na postel.
"Myslíš, že můžeme přestěhovat zrcadlo?" Uchechtla jsem se a vlasy si před zrcadlem stáhla do volného drdolu.
"Koupím ti jiné." Přešel ke mně. Paže mi ovinul okolo krku a hlavu si položil na tu mou.

"Počkej, málem bych zapomněla." Dostala jsem se z jeho sevření a odběhla ke stolu, kde jsem měla schované všechny peníze.
Vytáhla jsem zbývající dolary a vrazila mu je do ruky.
"Na to rychle zapomeň." Přešel ke stolu a peníze uklidil nazpět do mé peněženky.
"Draco, ale-" Chtěla jsem se začít hádat.
"Žádné ale. Nebudeš mi dávat peníze." Přerušil mě.
"Ale vždyť už takhle jste za mě zaplatili hrozně moc." Naštvaně jsem skřížila ruce v pas.
"No a?" Dal mi jasně najevo, že ho to nezajímá.
"Fajn." Odsekla jsem a šla ke skříni.

"Naskládej to do kufru a nějak to tam převezeme." Nervózně vedle mě postával.
"Nechceš jít taky třeba jako balit?" Sjela jsem ho pohledem.
"Jo, jasně, jo, už jdu." Zakoktal se.
Pobaveně jsem se uchechtla a vyndavala další kusy oblečení.
"Co kdybys tu pro jistotu počkala?" Snažili jsme se společnými silami zapnout zip od kufru.
"Proč?" Nechápala jsem.
"Viděla si, co dělali předtím. Hned budu zpátky, zatím zabaluj další věci." Madlo vzal do ruky a vyšel ven z pokoje.
Povzdechla jsem si. Až teď mi doško, že tu mám vlastně svůj notebook.
Kdo ví, jestli ho tu vůbec můžu mít.