HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

94. kapitola

KONEC PRÁZDNIN, ALIAS NÁSTUP DO ČTVRTÉHO ROČNÍKU:

**

"Ty jsi fakt neskutečnej, to se jednou nemůžeš chovat normálně?" Mrskla jsem po něm to první, co mi padlo do ruky. Jemu se tak na čele vyrýsovala malá ranka, díky nárazu mého lepidla na umělé řasy.
"To říká ta pravá." Hodil po mně lepidlo nazpět.

"Je to dítě. Nemůžeš se k němu takhle chovat."
"Dítě nedítě, je to stejnej spratek, jako tvůj nevlastní bratr."
"Hej, neurážej Olivera." Zastala jsem se svého nevlastního sourozence, kterého jsem viděla tak dvakrát v životě.

Rodiče se totiž rozhodli, že jim chybí článek rodiny, o který by se mohli starat, a tak si adoptovali Olivera. Osmiletého sirotka, který vyrůstal s matkou holdující drogám. Taky, že se to na jeho chování dosti podepsalo. On je jeden z mnoha důvodů, proč Lucius kompletně přerušil jakékoliv kontakty s mou rodinou. Ovšem víceméně jsem udělala to stejné.
I přes jejich marnou snahu získat mě zpět nepochodili. Naprosto zakopali jakékoli důkazy o tom, že mě někdy vyměnili za mou teď už bývalou nejlepší kámojdu. Dokonce ani na bazén, který jsem vždy chtěla mě nenalákali.
Už to bude třetí rok co se mě víceméně vzdali a společně semnou se vzdali i čarodějného života. Žijí si na samotce u lesa, jen oni tři. Matka, otec a jejich dokonalý synáček Oliver.
Naprostá rodinná idylka.

Jedeen z důvodu, proč jsem se nikdy nevrátila, je ten že je mi tady líp.
S agresivním Luciusem, až moc starající se Narcissou a ambiciózním Dracem. Je mi tu s nima fajn.
A i když mám téměř na každém rohu nalepený papír s pravidly chování, tak je mám..no vy víte kde.

"Vždyť si ho viděla asi dvakrát. Nemáš jakýkoliv důvod se ho zastávat. Spratek jeden."
"Třeba, kdybych neměla zakázaný jakýkoliv kontakt s nima, když nejsou Vánoce, nebo Velikonoce, tak bych ten důvod měla." Zalhala jsem. Stejně bych je ani jindy sama od sebe nekontaktovala.
"Máš štěstí, že to nemyslíš vážně." Přištval se vedle mě na malou bílou stoličku, před toaletním stolelkem, takže jsem málem spadla dolu.

Ovšem skoro bych zapomněla. Proč Draco nazývá Olivera spratkem?

^

Jednoho krásného slunečného dne, jsem se rozhodla pro cestu za mými rodiči.
V doprovodu Dracových rodičů, Draca samotného, řidiče a bodyguarda, jsme se vydali na opravdu dalekou cestu do onoho osamoceného domu, který moji rodiče obývají.
Přeci jen i přes nenávist jakou k nim chovám, jsem ho chtěla poznat, chtěla jsem poznat toho dle jejich slov 'Naprosto úžasného a inteligentního chlapce'

Nejen, že jsem po celou dobu byla v nervech já, byli jsme v nervech všichni. Od onoho incidentu, kdy mě víceméně vyhodili z domu, jsem se s nikým z nich neviděla.
Lucius se snažil zakrýt nervozitu tím, že mě jasně poučil o tom, že se tam nezdržíme déle, jak hodinu. Narcissa se stále vyptávala, či nechceme někdy po cestě někde zastavit a Draco mi jen naštvaně mnul ruku. Proč naštvaně? Zrovna dvakrát nebyl nadšený z toho, že jsem se rozhodla tam jet. A i když to nikdy nepřiznal, myšlenka, že bych tam s nima chtěla zůstat ho utápěla pod vodou.

Byla jedna hodina odpoledne a my stáli v zástupu před oním domem. No domem, spíše je to taková chalupa.

"Jseš si jistá, že tam fakt chceš?" Ptali se.

Po chvilce čekání jsem konečně zazvonila. Hlas zvonku byl slyšet až venku.
Do minuty se otevřeli dveře a v nich na nás vykoukla má zděšená matka. Asi byla stejně udivená z mého vzhledu, jako já z toho jejího.
Na dříve jasné pleti, měla vrásky, jako by se každý den mračila. Dříve blonďaté vlasy obarvené na černo, stažené ve volném culíku. Nepoznávala jsem ji.