HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

64. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Došla jsem k závěru, že kdybych žádná čarodějka nebyla, bylo by vše jednodušší.
Vzpomínala jsem na Ellie a na vše co se mi v našem zapadákově stávalo. Pomalu mi to vše začínalo chybět, ale nakonec jsem sama sebe usvědčila v to, že teď je mi mnohem lépe.

"Na čím přemýšlíš?"
-------
Draco se z přední sedačky otočil směrem ke mně.
"Ani nevím." Pokusila jsem se o úsměv.
"Za chvíli budeme vystupovat."
Pokývla jsem a on se otočil nazpět dopředu.

Při prvním pohledu na jejich letní sídlo, mi spadla brada. Ne doslova. Ale vypadá to úžasně.

Není to zase tolik velké jako jejich normální sídlo. Asi o polovinu menší, ale vypadá mnohem lépe.
"Dávejte na sebe pozor. Draco ty víš co kdyžtak dělat, takže Isabell pouč. A hlavně nedělejte nic zvrhlého *uchechtnutí* V pátek se sem dostavíme pro Draca, aby mohl na trénink. Ty tu zustaneš *poukázal směrem ke mně* V neděli se vrátíte nazpět do školy. Hlavně to nezanedbávejte, nebo si mě nepřejte!"Lucius nám dal několika minutovou lekci a potom prostě odešel nazpět do auta a společně s řídičem odlétl.

"Tak pojď." Draco mne chytil za ruku a do druhé vzal držadlo od kufru.
"Pozor aby ti nevytekla slina." Uchechtl se a já zakývala hlavou a chtěla mu tak naznačit, že není normální.

"Můžeš se rozhodnout, v jakém pokoji budeš spát. Je to jen na tobě. Celé to projdeme a potom se rozhodneš, ano?" Pokývla jsem.
Vešli jsme dlouhou chodbou až k prosklenému poschodí, po kterém jsme šli nahoru.
První dveře byly celé černé a ihned co si Draco všiml, že mě zaujaly, dostala jsem zákaz tam chodit.

Stejně toho někdy využiju a půjdu se tam podívat.
Ve druhých dveřích naproti byl dětský pokoj. Vešli jsme dovnitř. Po levé straně pokoje byly dveře od šatníku, který už několik let pěl prázdnotou. Na stejné straně dřevěná černá postýlka. Spíše to byla obrovská kolébka, než postýlka.
Na druhé straně pokoje byly jen police. Vše bylo vyklizené, až na jednu.

V malé poličce stejné barvy, jako má postýlka byla obdélníková krabička.
"Klidně se podívej." Draco si nemohl nevšimnout mé chutě zjistit, co to je.
Krabičku jsem vzala do ruky a otevřela ji.

Začala hrát melodii. Ukolébavku.
Při takové by rozhodně usnulo každé dítě do pár minut.
"Víš na co se těším?" Draco mě s úsměvem na tváři sledoval.
"Co?" Zvedla jsem pohled k němu a krabičku vrátila nazpět do políčky.

"Až to tady jednou ukážeme našemu potomkovi." Věnoval mi objetí ze zadu.
"Cože?" Rozesmála jsem se. Tohle jsem rozhodně nečekala.
"Uvidíme, jestli se tomu za pár let budeš pořád smát." Draco se uchechtl a nadzvedl obočí.
Pobaveně jsem pokývla a za ruku ho raději vytáhla z pokoje ven.

Prošli jsme i další pokoje a knihovnu, studovnu, jídelnu a koupelny.
"Takžee?" Posadili jsme se na vysoké židle u pultu.
"Draco mně je to opravdu jedno. Vyber si ty." Zazubila jsem se.
"Ne ty jsi host, takže dělej." Začal nervózně poklepávat nohou.
"Tak třeba ten čtvrtý, úplně na konci. Jak jsou ta obrovská okna s výhledem do zahrady." Pousmála jsem se a on pokývl.
Následně jsme vynesli kufr nahoru a rychle vybalily věci.

Vybrala jsem pokoj, v kterém byla obrovská černá postel s nebesy a psací stůl ve stejné barvě. Společně s dřevěnou židlí na které byla tmavě zelená deka. Je odtud vchod do prostorné koupelny hned vedle.

"Porozhlédni se tu a za 10 minut buď dole. Probereme všechna pravidla a domluvíme se na věcech. Přijď v čas." Do ruky mi podal jeho hodinky a já pokývla na souhlas.

Posadila jsem se na dřevěnou podlahu a dívala se z obrovského okna směrem dolů.
Mám tu uklidňující pocit, což mě zároveň děsí, ale i uklidňuje. Dloujo jsem se takhle necítila.
Z tohohle okna jsem mohla vidět ani ne ⅓ celé zahrady.

"Máš zpoždení." Ozval se chladný hlas za mnou. Ihned mnou projela vlna zimy. Už jsem rozhodně neměla uklidňující pocit.
"Promiň, zapomněla jsem kontrolovat čas. zakoukala jsem se." Nasadila jsem omluvný úsměv a přes rameno se otočila směrem k němu.

Pokývl a podal mi ruku, abych se mohla zvednout.
Společně jsme došli dolů do obrovského pokoje, ve kterém jsou dvě kožené pohovky a jedno křeslo.

Rozeběhla jsem se ke křeslu, aby mi tam Draco nevlezl a rozvalila jsem se.
Postavil se přede mě a pobaveně mě pozoroval.
"Mhm tohle budeme taky muset probrat." Uchechtl se. Divím se, že mu nepřijde divné jak moc rychle jsem se zde zabydlela.

S pobaveným výrazem se odešel posadit na pohovku naproti mě.
"Předpokládám, že to vše nemusíme vypisovat." Zamyslel se. Odvětila jsem mu pokývnutím. Přece nejsem tak blbá, abych si to všechno nezapamotovala.

"Takže. Začnu u toho, že opravdu se nesnaž ani nakouknout do tamtoho pokoje a-" přerušila jsem ho.

"Ale co je to za pokoj?" Jsem zvědavá co tam je. Taky kdo by nebyl.

"To ti řeknu potom. Dále když budeš chtít jít ven, tak mi řekneš a půjdeme spolu. Takže ven jedině semnou." Souhlasivě jsem pokývávala.

"Jo a abych nezapomněl. Nemáme tu kuchařku." Uchechtl se.
"A to je nějaký problém?" Změřila jsem si ho pohledem.
"Samozřejmě." Protočil očima.
"Jaký?" Nejspíše zapomněl na to, že já žila 14 let s tím, že žádný kouzelnický svět není a téměř každý den jsem doma něco vařila, nebo pekla.

"Není tu ani obchod." Upřímně se usmál. Vykulila jsem oči.
"Ale jídlo tu snad je ne?" Poukázala jsem pohledem na dveře mířící do kuchyně.

"To ano, jenže nemáme nikoho kdo by vařil." Rozmáchl se rukama.
"To nějak zvládneme." Uchechtla jsem se a mrkla na něho.
"Fajn. Ale vaříš ty." Mrknul na mě nazpět. Nadšeně jsem pokývla.

"No a dále?" Změřila jsem si ho pohledem.
"Jo učení. No dneska si dáme volno, jen se večer podíváme na astronomii. Zítra probereme něco z bylinek, z dějin a studie mudlů. Ve čtvrtek přeměňování a kouzelné tvory. A v pátek mám trénink, takže si zase dáme volno. Lektvary, kouzelné formule a obranu se nijak učit nemusíme. Co jsem koukal,tak jsi díky mně napřed." Zazubil se.

"Předkládám, že jsi chtěl říct my jsme." Uchechtla jsem se.
"To je asi všechno." Prohrábl si vlasy a já pokývla.
"Takže teď mám dělat co?" Unaveně jsem se zeptala.
"Dal bych si něco k jídlu." Poukázal směrem ke kuchyni a já pokývla.

"Jasně. Tak počkej, jdu se podívat co tam je." Zvedla jsem se z křesla a cupitala do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a po zjištění, že je poloprázdná jsem začala přemýšlet nad tím, co udělám.

"Takžeee?" Draco přiběhl za mnou.
"Buď můžeme udělat brambory se sýrem, nebo zeleninový salát." Otočila jsem se směrem od lednice nazpět k němu.
"Chci to první." Zazubil se na mě a položil si hlavu na mé rameno.

Pokývla jsem a začala vyndávat potřebné věci.
"Klidně si můžeš jít sednout." Poveděla jsem  po chvíli co mi stál za zadkem a pozoroval co dělám.
"Ne. Chci tě pozorovat." Uchechtl se.
Povzdechla jsem si a využila situace, že jsem k němu otočená zády a protočila jsem očima.

"Pokud se tak moc nudíš tak mi jdi vybrat nějaké oblečení, ať se můžu převléct." Pousmála jsem se na něho a on beze slova odběhl.
"Tadyy." Po chvilce byl zpět s oblečením.
"Děkuju, chvilku to tu pohlídej, jdu se převléct." Nasadila jsem se úsměv a do ruky mu vrazila vařečku, kterou jsem měla připravenou, kdybych ti brambory musela promíchat.

Odběhla jsem se převléknout jen vedle do pokoje, jelikož se tu ještě nevyznám tak dobře.
"Achjo." Povzdechla jsem si, když jsem uviděla, že mi vzal jen jeho tričko a k tomu růžovoučké papučky, které vyhrabal někde ze spodu skříně.
Nebudu lhát, celkem se hodí. Podlaha je tady studená a já nejsem schopná si obléct ponožky.

Při návratu do kuchyně jsem se potichu zastavila kousek od Draca a začala ho pozorovat.
Ne to jak vypadá, ale to co dělá.
Seděl bokem ke mně, na pultu vedle hrnce a cpal se sýrem, který už byl osmažený.