HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

87. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Pomalu jsem přecházela k mobilním telefonům, přeci jen, časem si budu muset nějaký koupit.
Zastavila jsem se u jednoho, černé barvy.
Jeho značku jsem neznala, ovšem jeho cena byla nad mé možnosti.

"Vybrala jste?" Zeptala jsem se Narcissy, která se vrátila ke mně.
"Jen jsem se dívala. Který se ti líbí?" Pohledem obdivovala vzhled mobilů.
"Ne to ne, jen koukám. Všechny jsou nad mé možnosti." Usmála jsem se a snažila se to nějak zamluvit.
-----

"Dobře, tak jdeme. Ještě pro boty." Vyšla ven z obchodu, kde se z ničeho nic objevil řidič a vzal od nás šaty, s tím, že je odnese do auta..

"Kde je ta Cassie?" Rozhlížela jsem se všude kolem sebe, ale nikde jsem ji neviděla.
"Nešla náhodou na jídlo?" Narcissu to, že ji nevidím lehce znepokojilo.
"Hele, támhle-" Trochu jsem rukou poukázala k samému konci stolů, od nějakého fastfoodu.
Seděla tam s nějakým hnědovlasým chlapcem. Musel být minimálně o dva roky starší, než ona.

"Ona s ním flirtuje?" Obě dvě jsme je překvapeně pozorovaly.
"Možná?" Trochu jsem vykulila oči, když se k němu Cassie více přisunula.
"Myslela jsem, že má toho kapitána družstva, toho ošklivého." Narcissa přesně popsala Marcuse.
Pokývla jsem a nadále je pozorovala.
Oni si snad chtějí dát pusu?
Začali se k sobě nebezpečně přibližovat obličeji.

Ve chvíli kdy se jejich rty spojily, mnou Narcissa otočila.
"Nic si neviděla, nikomu o tom neříkej, dokud se nepřizná sama." Šeptla. Souhlasně jsem pokývla a potom si povzdechla.
Cassie je vážně..neskutečná.

"Můžeme jít?" Otočila jsem se nazpět a už se na ně raději nepodívala.
"Samozřejmě." Úsměv a pokývnutí hlavy, na poukázání, že můžeme jít.

"Musíme vybrat nějaké, v kterých se ti bude dobře chodit." Narcissa pokukovala po lodičkách, zatímco já po teniskách.
"Bell, pojď si vyzkoušet tyto." V rukách držela stříbrné lodičky na podpatcích.
Ihned po tom, co zjistila, že mi sedí rozhodla za mě s tím, že je koupíme.
"Můžu se podívat, ještě támhle?" Aniž bych čekala na odpověď, rozešla jsem se k teniskám.
V rukách jsem držela černé, kotníkové Converse.
"Vyzkoušej si je." Pobízela mne, až jsem tak opravdu učinila.

"I když, je zima, určitě bude za pár dní sníh, nemohla bych je nosit." Na tváři se mi vytvořil malý úšklebek.
"Ale dokud nenapadá, tak ano." Pohledem říkala, ať si je koupím.
"Tak dobře." Usmála jsem se a vrátila je nazpět do krabice, kterou jsem vzala do ruk a mířila k pokladně.

"Hotově, či kartou?" Úsměvavá prodavačka, na které bylo poznat, že je ráda za to, že si tu někdo něco kupuje.
"Kartou." Úsměv jsem jí vrátila, zadala pin a s dvěma krabicemi v ruce šla za Narcissou.
"Chceš jít ještě někam, nebo-" Zastavila se, přesně proti nám šla Cassie za ruku v ruce, s tím chlapcem.
Vypadalo to, že jdou za námi. Ono to tak jen nevypadalo, bylo to tak.

"Tohle je David." Vydechla, aniž by mu dala prostor, aby se představil sám.
"A proč? Vždyť máš-" Chtěla jsem se rozmluvit, jenže mě pohledem zastavila.
"Už musíme jet."  Bylo to jediné, co jsem řekla.
"Zůstanu tady." Vítězně se usmála.
"Cože?" Vyhrkly jsme s Narcissou nastejno.
"Domů ji přivezu, není se čeho obávat." Promluvil David, tedy pokud se tak doopravdy jmenuje. Vůbec se mi od pohledu nelíbil, něco se mi na něm nezdálo.

"Zlatíčko, hned venku stojí pan řidič, dones si tam ty boty, požádej ho, ať zavolá do sídla, potom sem s ním přijď." Narcissa se vlídně usmála.
Pokývla jsem a šla pryč.
Venku opravdu stál řidič a ihned jak si všiml toho, že mám plné ruce spěchal ke mně.
"Můžu vás o něco poprosit?" Odhodlala jsem se po chvilce přemýšlení jak to vysvětlit.
"Samozřejmě slečno Wilsonová." Dále jsme postupovali k autu.